Soulcraft - Bill Plotkin - kniha

27. září 2016 v 20:09 |  Videa, filmy, knihy



Popis:
Kniha Soulcraft síla duše je jako průvodce pro mystický sestup do dolního světa duše, do podsvětí našich všedních životů: objasňuje, čím tento sestup je, proč je nezbytný, jak rozpoznat volání k sestupu, jak se na něj připravit, jak tento proces probíhá a jaké vyvolává pocity a jaká cvičení a praktiky spouštějí a urychlují sestup a maximalizují přínosy této cesty k rozdmýchání duše. Soulcraft síla duše je hraničním přechodem do tajemství, do mysteria. Stránky této knihy, vyplněné technikami soulcraftu, příběhy, básněmi a instrukcemi vás zvou pustit se na současnou, západní, na přírodě založenou pouť do divokých krajů vlastní duše.



Ukázka 1:

O Svatém grálu


Ve známém evropském mýtu o Svatém grálu se mladý muž, Parsifal, vydává do světa, aby hledal hlubší smysl života - svou duši (právě jejím je grál v podstatě symbolem). Jeho putování ho zavádí do hradu nemocného Krále grálu (který jako ve většině mýtů symbolizuje starý příběh, starý a dobře opevněný způsob přebývání ega ve světě). Uzdravení může králi přinést jedině neznámý rytíř (Poutník), jenž přijde a položí mu dvě konkrétní otázky. Ale Parsifala jeho matka učila, že otázky jsou pošetilé nebo neslušné, a tak se Parsifal nezeptá. V důsledku toho hrad (a vize Grálu) zmizí a Parsifal najednou zjistí, že se nachází uprostřed obrovské divočiny, v níž musí putovat po mnoho let, dokud se prostřednictvím životních pokusů a ztrát nenaučí dost, aby byl připraven ty správné otázky položit.

První otázka zní: "Pane, co tě trápí?" Tím, že se sami sebe (svého ega) zeptáme na tuto otázku - a žijeme ji - si stejně jako Parsifal vypěstujeme porozumění a vcítění se do skutečnosti, jak spoluvytváříme mnohé své neduhy a jak nás tyto obtíže učí tomu, čemu se potřebujeme naučit. Začneme odkrývat svá posvátná zranění. Vybudujeme si soucit se sebou samými, naučíme se umět ocenit vlastní omyly, selhání a zranění, stejně jako svá nadání a své úspěchy.

Druhá otázka zní: "Komu tento grál slouží?" Tím, že se zeptáme "Komu skutečně slouží moje duše" se naučíme obracet svou pozornost k hlubším účelům toho, co děláme. Rozšíříme své představy o tom, co je možné, a postupně se naučíme své počínání zakořenit v duši. Nakonec zjistíme, komu a čemu sloužit. Odpověď bude mít dvě části, jako dvě strany jedné mince: sloužíme konkrétním účelům svých duší a sloužíme svým lidem, svému společenství - a jedno děláme prostřednictvím druhého. Tím, že žijeme otázku: "Komu tento grál slouží?", dojdeme k poznání svého skutečného osudu a identity svého společenství. Tím, že zůstaneme naladěni na otázky smyslu, se naučíme učinit život posvátným.

Jedním z klíčových rysů mýtu o grálu je to, že aby uzdravil krále a tím celou zemi, je třeba, aby jen položil otázky. Není nutné, aby na ně odpovídal on sám (ani král). Jungovský analytik Robert Johnson píše: "Dobře se zeptat v podstatě znamená odpovědět." Když přijde odpověď, není to cestou ega, ale cestou duše.

Johnson nás upozorňuje, že štěstí nedosáhneme tím, že o něj budeme usilovat. Spíš dosáhneme štěstí tím, že budeme vykonávat práci své duše:
Když požádáte grál o štěstí, tak tento požadavek štěstí předem vylučuje. Budete-li však grálu náležitě sloužit, zjistíte, že to, co se stane , a štěstí jsou jedním a tímtéž.

Komu tento grál slouží? To je otázka, již Poutník, jako Parsifal, doufá v běhu svých dnů vyřešit, a jak ji žije, neustále ji prohlubuje.


-------



Ukázka 2:


Spiritualita je tou oblastí prožitků, která leží za všedním světem našich vnějších životů a otevírá naše vnímání základním a nejpodstatnějším skutečnostem bytí. Existují dvě sféry spirituality. Jsou odlišné, ale vzájemně se doplňují. Společně tvoří celek. Žádná není sama o sobě kompletní.

Jedna sféra se obrací vzhůru směrem ke světlu, pomáhá nám překročit, transcendovat své (svého ega) trvání na tom, že svět je přesně takový a žádný jiný, pomáhá nám uvolnit se ze zmatku strategické mysli, abychom mohli dosáhnout vnitřního klidu, míru a celistvosti své pravé podstaty, a asistuje nám při kultivaci nádherné zkušenosti plně vědomé bdělé přítomnosti tady a teď a v jednotě s veškerým bytím.

Soulcraft je zkoumání té druhé sféry spirituality, jež nevede nahoru k Bohu, ale dolů, k temnému středu našeho individuálního já a do plodných mysterií přírody. Tato sestupná pouť nás připravuje na život ve světě s jeho nelítostnou potřebou změnit nás a ukazuje nám, kde a jak se tomu postavit, pevně a jedinečně. Na této polovině spirituální pouti nestoupáme k nebesům, ale padáme k centru své touhy. Ač stejně posvátná, a možná dokonce starší, než pouť vzestupu, může být tato druhá spirituální sféra lidem západních kultur neznámá.



Duch a duše: transpersonální vzestup a sestup

Život nás vyzývá k růstu v mnoha směrech - fyzicky, emocionálně, mezilidsky a spirituálně. Spirituálně můžeme růst dvěma směry: na jedné straně směrem k duchu a na straně druhé směrem k duši.
Jedná se o významově zatížené výrazy - duch a duše, slova používaná tolika způsoby v rámci tolika tradic, že je obtížné určit, co my sami jimi myslíme. Nenašel jsem však lepší alternativy. Nejlepším řešením je přesně vám vysvětlit, v jakém významu tato slova používám já. Možná se bude lišit od ostatních, ale neulpívejte na slovech, mějte na paměti, že nejdůležitější jsou dále vysvětlené významy, nikoli slova samotná.

Výrazem duše označuji živoucí, tajemné a divoké jádro našich individuálních já, esenci unikátní pro každého člověka, vlastnosti a kvality, jež se nacházejí ve vrstvách já mnohem hlubších, než naše osobnost. Duchem mám na mysli jediné, velké a věčné mysterium prostupující a oživující vše ve vesmíru a to vše ještě přesahující. Každá duše ve své podstatě existuje jako zmocněnec ducha.
Koncept duše zahrnuje esenci naší specifické, konkrétní individuality. Tato individualita zrcadlí naše jedinečné a nejhlubší osobní charakteristiky, stěžejní a trvalé kvality, jež definují naši osobitost, "pravé já". Duše je to nejdivočejší a nejpřirozenější v nás.



Poezie Davida Whyta nabízí několik evokativních obrazů pro duši:


Nezajímá mne, zda je jeden Bůh,
nebo mnoho bohů.

Chci vědět, zda cítíš přináležení,
nebo opuštěnost.
Zda znáš beznaděj, nebo ji cítíš v ostatních.


Chci vědět,
jsi-li připraven žít ve světě

s jeho nelítostnou potřebou změnit tě.

Zda dokážeš odhodlaně opětovat jeho pohled
a říct - Takový jsem.


Chci vědět, zda víš,
jak se vmísit do toho prudkého žáru žití

padaje ke středu svých tužeb.


Chci vědět, jsi-li ochotný
žít den za dnem, s důsledky lásky

a hořkou, nevítanou vášní své jisté porážky.

Slyšel jsem, že v takovém bouřlivém objetí i bohové hovoří o Bohu.






 

Prorok - film

12. září 2016 v 13:29 |  Videa, filmy, knihy

Prorok


Snímek je inspirovaný klasickou knihou libanonského spisovatele a filozofa Chalíla Džibrána - Prorok, která byla přeložena do čtyřiceti jazyků. Příběhem prochází dívka Almitra, která se střetne s hlavním hrdinou - prorokem Mustafou. Ten byl několik let vězněný a nyní má být převezen do své země, ale právě setkání s divokou Almitrou a její matkou Kamilou cestu k transportu trochu zamotá. Mustafa přitom využívá určité situace, aby při nich poukázal na své myšlenky.

Prorokova moudrost se vždy projeví prostřednictvím básně v odlišně ztvárněném časoprostoru. V metaforických náznacích nebo realistických výjevech, podle různého uchopení rozvíjené myšlenky. Témata jako láska, zločin a trest, přátelství nebo smrt si rozebraly různé osobnosti animovaného světa a film tak představuje zajímavý kaleidoskop stylů současných animátorů.(Anifilm)

Zdroj: Animovaný film s českým překladem na www.tarak.cz













Vnitřní království - Eva Marvánová - video

2. srpna 2016 v 20:48 |  Videa, filmy, knihy

Vnitřní království

Eva Marvánová

... aneb jak být dobrým vladařem svého života, jak ho vzít do (opravdu) svých vlastních rukou a nalézt společná dobrá řešení pro sebe i ostatní.

Chceš se domluvit s partnerem? Nebo sám/a se sebou? Máš v sobě mnoho protichůdných pocitů? Neumíš se rozhodnout? Máte s partnerem různé názory a ne a ne je sjednotit nebo se alespoň domluvit a nalézt společně výhodné řešení?

Dokud se nestaneš králem/královnou svého vlastního království, je těžké navázat harmonický a mírový proces s královstvím sousedním (partnerovým). Hlavně pokud i u něj doma vládnou vnitřní boje. Jak se chceš domluvit s druhým, když se nedomluvíš doopravdy ani sám se sebou?
www.evamarvanova.cz



 


Sny a léčení - John A. Sanford

19. června 2016 v 21:08 |  Videa, filmy, knihy


Sny a léčení je další zajímavá kniha pro ty z vás, kteří nacházíte svou inspiraci pro život ve snech. Je psána jednoduše, bez zbytečné omáčky a přitom plná informací. Obsahuje i praktické ukázky práce na konkrétních snech.
Tento úryvek z knihy se věnuje způsobu jakým se ve snech pohybujeme:



Je zajímavé pozorovat, jak se ve snech pohybujeme. Způsoby dopravy ve snech zahrnují jízdu autem, cestu lodí nebo vlakem, létání vzduchem. K pochopení toho, proč si sen vybral určitý způsob dopravy, musíme znát spáčovy asociace, zvolený dopravní prostředek může mít velmi individuální příčinu. Přesto se ale můžeme pokusit o pár úvah o obecném významu těchto různých typů dopravních prostředků.

Auto je velmi blízké egu. Dělá to, co po něm chceme, poslouchá naši vůli a slouží nám ve vnějším světě. Často představuje určité množství energie dostupné egu pro vykonání různých životních úkolů. Stane-li se ve snu něco našem autu, můžeme očekávat, že to ucítíme další den. Když se nám např. zdá, že naše auto nechce jet, pak nás nepřekvapí, že další den nebudeme dobře fungovat, budeme mít potíže a nic se nám nebude dařit. Také jsem zjistil, že když auto neřídíme, ale jen se v něm vezeme a řídi někdo jiný, sen obvykle skončí nějak špatně. V takových případech se často stává něco nepříjemného - možná nehoda nebo zabloudíme. Je to jakoby auto představovalo energii ega a jestliže řídí někdo jiný, naznačuje to, že předáváme náš život jiné postavě v nás a sami se o něj nestaráme. Sny s auty mají málokdy hluboký význam, protože auta jsou stroje a představují druh mechanické činnosti. Nemůžeme od auta očekávat, že bychom s ním dosáhli království nebeské, ačkoliv je v denním životě užitečné.

Lodi mají hlubší smysl. Na lodi je cosi numinózního a archetypního. Raná církev se nazývala lodí, protože nesla věřícího napříč životem k bezpečnému břehu na druhé straně. Dodnes se hlavní část kostela jmenuje "loď". Zdá se, že loď symbolizuje to, co nás nese životem, možná tělo, nebo Já, nebo - protože loď je lidské dílo - určitou víru nebo soubor idejí, které pro nás pracují. Mít ve snu pod sebou dobrou loď naznačuje, že nás něco solidního veze životem.

Letadla se samozřejmě pohybují vzduchem. Vzduch představuje svět ducha nebo intelektu. Někdy říkáme o intelektuálních lidech "ten člověk žije v oblacích" a myslíme tím vysoko nad zemí v mentálním světě. Mluvíme také o "letu myšlenek". Letadla jsou vyrobena člověkem a tak někdy zobrazují dosažení něčeho prostřednictvím myšlenek nebo pojmů, neboť pojmy jsou také vytvořeny člověkem. Někdy je to užitečné: myšlenky nás mohou někam daleko a rychle zanést. Na druhé straně myslet znamená neprožívat, podobně jako let letadlem vysoko nad zemí nám neumožní zažít to, co je dole. V naší konkrétní historické době mají lidé sklon být příliš mnoho ve vzduchu, proto je letadlo ve snech často pochybným dopravním prostředkem. Tento zřetel bývá zdůrazněn, jestliže se má letadlo zřítit. Pouze bezpečné letadlo je letadlem s pozitivním a zdravým vztahem k tomu, co je na zemi.

Autobus je veřejným dopravním prostředkem, nemá v sobě nic individuálního. Jestliže nás kolektivní mínění příliš vtáhlo a jdeme-li životem v davu, může to sen zrcadlit jako cestování autobusem, trolejbusem nebo tramvají. Na druhé straně musíme znovu připomenout, že se jedná o individuální záležitost. Například jedna žena uvádí, že pro ni je autobus dobrý, protože jí připomíná, že je v určitém směru "jenom prostým člověkem". V dětství v ní pěstovali pocit výjimečnosti a toto je pro ni užitečná kompenzace.

Jízdní kolo obecně je ve snu pozitivním dopravním prostředkem, neboť jízda na kole je individuální a provádíme ji vlastní silou. Jízdní kola mají dobrou "duši". Jízda na kole je pro nás příjemná, a i když jsou kola člověkem vyrobené stroje a v přírodě je nenajdeme, vnímáme je jako přirozené, protože při jízdě na kole jsme ve styku s okolím. Lidé, kteří ve vnějším životě na kole jezdí zřídka nebo nikdy, zjišťují, že tak činí ve snech. Kolo se pohybuje, protože roztáčíme jeho kola v kruhovém pohybu, zůstává vzpřímené díky gyroskopickým účinkům točících se kol. Takový kruhový nebo spirální pohyb energie je typický pro individuační proces. Starověcí alchymisté to nazývali "circulatio".

Voda je symbolem par excellence pro nevědomí, takže plavání naznačuje, že někdo získává schopnost plavit se bezpečně vodami nevědomí. To je v kontrastu k utonutí, které naznačuje, že se utápíme v nevědomí. Tak je symbolizován stav nebezpečí. Čím více víme o vnitřním světě, tím lépe ve snech plaveme. Zjišťujeme-li, že dovedeme plavat dobře pod hladinou i nad hladinou, tím lépe.

Chůze nebo běh představuje ve snech pozitivní způsoby cestování. Tady jsme pevně na zemi a přemisťujeme se přirozeným způsobem vlastní silou. Běh naznačuje dobrou kondici, energii a odhodlanost atleta. Kontrast ke snům o běhání tvoří sny, v nichž se chceme pohybovat, ale jsme jakoby vrostlí do země. V takových snech jako bychom byli natolik nevědomí, že se nemůžeme pohybovat. Jakoby sen říkal, že nemůžeme dosáhnout psychického pokroku. Při běhu převažuje opačný stav. Získáváme jistou lehkost pohybu, kterou nám dalo rozšíření vědomí.

Létání vzduchem, bez cizí pomoci je mnohem spornější. Člověk je stvořen k chůzi po zemi, ne k létání vzduchem. Sny s létáním naznačují příliš mladický postoj (chlapec), nerealistické myšlenky, člověka, který nestojí "na zemi". O výjimky může jít tehdy, když létání představuje ekvivalent "magického létání" šamanů, stavu umožněného neobvyklými psychickými silami.




Cesta k Velkému Já

13. května 2016 v 13:39 |  Články


Arnold Mindell, z knihy Techniky snění v bdělém stavu


Velké Já je zdrojem vašich snů. Je to zkrátka jen jiné jméno pro tvůrce snů. Velké Já je smyslové jádro všeho, co zaujalo vaši pozornost, a zároveň je všemi těmi věcmi samotnými. Dvojník je Snící oheň za Velkým Já, oheň a inteligence za vašimi sny. Když jste bdělí, vnímáte svět myslí Velkého Já a rozumíte snům ještě předtím, než se vám zdají.
Velké Já se ve snech zřídka objevuje jako přímo vyjádřená postava, protože je všemi postavami, je vším dohromady. Příležitostně se Velké Já personifikuje ve fantazii jako ušlechtilá, velkomyslná lidská bytost, božstvo, bohyně nebo bůh. Může se objevit také jako přírodní duch, moudrý stařec nebo stařena. Někdo spatřuje Velké Já jako Boha, nebo kombinaci bohů. Tím, jak na sobě pracujete, přebírá Velké Já vaši tvář. V tom okamžiku přicházíte blíž ke svému dvojníkovi.
Jak rostete, začíná se malé já více podobat vám jako celistvé bytosti. Ve vašich snech začínají malé já a Velké Já vypadat podobně. Tudíž i když je dvojník neviditelná a téměř nepředstavitelná přítomnost, jakmile začínáte poznávat Velké Já a žít ve světě polarit a duality i mimo něj, dvojník se objevuje ve snech jako vaše tvář, v níž se zrcadlí tvář Velkého Já.

V normálním stavu mysli malé já, zabořené v zájmech o čas a lidi, není s Velkým Já ve styku. Proto má jeho postava podobu, která se velmi liší od vaší; ve snech to může být léčitel nebo protivník, váš nepřítel nebo spojenec, s nímž musíte bojovat nebo ho milovat.
Carlos Castaneda, antropolog, který hovoří hlasem svého mystického učitele dona Juana, nastínil ve svém pozdějším díle vývoj vedoucí k dvojníkovi. Během tohoto vývoje bojovník nejprve zápasí s Velkým Já v podobě démona, který se objevuje jako jeho úhlavní nepřítel.
Z pohledu 24hodinového bdělého snění se Velké Já objevuje nejprve ve vašich nejhorších problémech, tělesných symptomech, nutkavě naléhavých myšlenkách, závislostech a vztazích a skupinových tématech, které hrozí, že vás přemohou. Aby v tomto boji uspělo, musí se malé já stát bojovníkem a musí svádět namáhavý boj, musí přemoci démonickou ničivost tohoto strašného vnitřního protivníka. Úspěšný bojovník nepodléhá svým zdánlivě nepřekonatelným problémům, zůstává naživu a zjišťuje, že potíže nebyly ničím jiným než maskou zakrývající moc a sílu, jež jsou nyní jeho spojenci, "dárci klíče, dárci tajemství".

Tento duch Velkého Já nejen testuje hranici lidských schopností, ale také se k vám chce připojit a rozšířit vaši identitu. Vaše problémy v čase a prostoru mu dávají příležitost rozvinout se tady a teď.
Krátce řečeno, vaši démoni se stávají vašimi spojenci. Díky vaší vnitřní práci a meditaci spojenec pomalu roste a když opatrně a nesměle vystupujete z času a prostoru, rozvíjejíce se spíše jako duch, bere na sebe vaši tvář. V tomto momentě se místo na spojence díváte do tváře vlastnímu Já a poznáváte svého dvojníka.
Za vašimi nejhoršími problémy na vás čeká spojenec; za spojencem je Velké Já a dvojník, esence všech vnějších forem, všech osob a věcí, které se dotýkají vaší pozornosti. Velké Já neboli dvojník není žádná teorie či spekulace - ve vaší smyslové zkušenosti je právě teď a v každém momentu přímo před vámi. Stačí se rozhlédnout, pochytit, co se děje, a máte ho - přímo v jádru toho, na co se díváte. V jistém smyslu se dá říct, že Velké Já se pokouší s vámi po celý čas flirtovat přestrojeno do masky vašich nepřátel; chce zaujmout vaši pozornost a získat vaši lásku.




A život pokračuje… film Chico Xaviera

23. dubna 2016 v 19:38 |  Videa, filmy, knihy

A život pokračuje...


Film na motivy díla Chico Xaviera nadiktované duchem André Luizem (autor knihy Náš domov "Nosso lar") na youtube.






Cesty duší - Michael Newton - kniha

23. dubna 2016 v 19:08 |  Videa, filmy, knihy


Kniha přináší detailní a systematický popis duchovního světa, posmrtných stavů a existence duší v období mezi
pozemskými životy. Vychází z dlouholetého zpracovávání výpovědí velkého množství lidí v hluboké regresní hypnóze.

Kniha k přečtení v pdf ZDE






Aluna - film

15. dubna 2016 v 13:54 |  Videa, filmy, knihy

Varování staršího bratra

Aluna


Aluna je středobod myšlenkového systému Kogiů, etnika žijícího hluboko v kolumbijských horách. Je to kosmické vědomí, které je zdrojem všeho života a bytí. Film byl natočen samotnými Kogii a navazuje na dokument z roku 1990, kdy se Kogiové poprvé objevili před kamerou dokumentaristy Alana Ereiry, aby dramaticky varovali lidstvo o nutnosti změny kurzu. Po více než dvaceti letech přivolali Ereiru naléhavě zpět, aby jejich sdělení světu připomněl.




Sníme špatný sen

15. dubna 2016 v 12:40 |  Články


Během posledních dvaceti let vyšlo najevo, že domorodí šamani na celém světě se dotkli něčeho velmi podstatného - rozpoznali snění celého lidstva v planetárním měřítku. V reakci na to některé kultury, jako například etnická skupina Q'ero z oblasti Altiplana v Andách, vyslaly své zástupce dolů do nížin, aby informovali nás, lidi ze Západu, že sníme špatný sen.

Změnit naše pokřivené sny - a spolu s nimi svět, ve kterém žijeme - bude podle šamanů vyžadovat, abychom se naučili používat sílu našich myšlenek a naší tvořivé představivosti. Bylo by dobré šamansky cestovat a objevovat přitom vlastnosti, které bychom v okolním světě chtěli vidět - vlastnosti vytvářející rovnováhu a harmonii. Jakmile je najdeme, můžeme zapojit naše smysly a začít uvádět nový svět v život.

Uvažte prosím tyto otázky: Jak by svět měl vypadat? Jak by vypadaly tváře lidí, kteří by v něm žili? Usmívali by se? Jak by vypadaly tváře lidí, kteří by v něm žili? Usmívali by se? Jak by vypadala příroda? Jak byste se cítili, kdybyste žili ve světě vyjadřujícím všechny vámi vysněné vlastnosti? Jak byste se cítili
v takovém světě?

Při svém cestování se porozhlédněte a dotkněte se všech zdravých životních forem svým vědomím, a dokonce to zkuste svými "snovými prsty". Prožívejte všemi smysly, jaké to je žít v takovém světě. Jaké jsou zvuky tamější přírody? Slyšíte, jak se smějí děti? Jakými vůněmi je naplněn vzduch? Cítíte je? Jak tam chutná jídlo? Představte si, že ochutnáváte a jíte ta nejlepší a nejvýživnější jídla. Vychutnejte si čistou průzračnou vodu. Cítíte, jak voní čistý vzduch? Naslouchejte zvukům přírody, která vás obklopuje, a užívejte si dotyků slunečních paprsků na kůži.

Zapojením všech smyslů při vaší vnitřní práci angažujete tělo i mysl. Výsledkem je proces, který se může projevit ve vnějším světě. Je důležité být skutečně součástí tvoření tohoto nového světa a plně se na jeho projevování podílet, nejen se dívat na jeho vznikání jako na nějaký film. Další klíčovou složkou tohoto procesu je vášeň pro to, co vlastně chcete vytvořit. To, co tvoříte, musíte milovat - tím dodáte své tvorbě palivo. Z mystické perspektivy se tím učíme, jak se stát stvořiteli.

Představte si, jak by se změnila tato společnost, kdybychom si všichni uvědomovali, že vědomí a ne hmota jsou primárním základem všeho bytí.



- z knihy Probuzení do duchovního světa - Šamanská cesta přímého poznání - Sandra Ingerman, Hank Wesselman






Den Svatého Ignora - Pjér la Šé'z - kniha

1. dubna 2016 v 0:04 |  Videa, filmy, knihy


Kniha má neobvyklou stavbu, až by se dalo říct, že to co je stavěno je spíš živoucí obraz,
než jen psané slovo. Proto má schopnost promlouvat do hloubky živé bytosti.




Ze zadní strany obálky:


Slovo autora

Vážený čtenáři. Kniha, kterou máš v rukou, je knihou nebezpečnou, a to nikoli jen ve smyslu Nekonečného příběhu, i když se mu v lecčems možná velmi podobá. Pokud mohu jako autor něco doporučit, potom je to především toto - není třeba chvátat při četbě. I když se možná nedočkavě začneš dívat na poslední stranu, nebude Ti to nic platné. Spíše buď ve střehu, pokud pocítíš něco jako únavu, nechuť, nejasnou tíži. Potom dočti - pokud možno - ke konci stávající kapitoly, strany, odstavce, věty, či alespoň slova, a nepokračuj dále, dokud nepocítíš svěžest, chuť nebo jasnou lehkost.

Kdybys snad měl pocit, že to, co čteš, probíhá právě ve Tvé bytosti nebo alespoň kolem Tebe, je to v pořádku. Celý Vesmír se proměňuje a tato kniha je pokusem tuto proměnu částečně dokumentovat.
A ještě něco - i když to tak možná vždy nemusí vypadat, veškerá sdělení jsou vedena - Láskou.

Je zneklidňujícím faktem, že pokoušet se psát román po Jamesi Joyceovi, je asi zbytečné. Co je ještě možné dodat k jeho Odysseovi? Přece jen mi to ale nedalo, abych se nepokusil najít ještě poněkud jiný úhel pohledu. Onen fascinující román jsem začal číst v životě třikrát. Poprvé jsem se dostal někam na stranu tři sta padesát, podruhé - o několik let později - na stranu sto dvacet a naposledy - zcela nedávno - jsem došel asi ke straně osmdesát. Můj zážitek byl kupodivu pokaždé silnější.
Věřím, že jednou někde na opuštěném ostrově tu knihu přečtu celou.
S Joycem se nehodlám nijak srovnávat, přece jen však máme cosi společného. Zajímá nás, zda utopenec je schopen vrátit se na pevnou zem a žít jinak - proměnit se.

Proto opakuji ještě jednou - Celý Vesmír se proměňuje a tato kniha je pokusem tuto proměnu částečně dokumentovat.

Pjér la Šé'z





Vědomé snění - Robert Moss - kniha

5. března 2016 v 21:46 |  Videa, filmy, knihy



Robert Moss v knize podrobně líčí jedinečný přístup k pochopení snů za použití současných technik práce se sny, které se vyvinuly v šamanských kulturách po celém světě. Autor vychází zejména z tradic australských domorodců a domorodých obyvatel Ameriky.
Kniha Vědomé snění vám ukáže cestu, jak sny využít, abyste porozuměli své minulosti, dokázali ovlivnit budoucnost, uměli se napojit na své nejhlubší touhy a nechali se vést svým vyšším já. Autor objasňuje, jak aplikovat šamanské techniky práce se sny na problémy moderního života a jak se postupně vydávat na cesty světem snů.

Mossovy metody jsou jednoduché, efektivní a zábavné. Jsou oživeny obratným vyprávěním o jeho vlastních snech, snech jeho studentů - a odhalováním jejich často dramatických pochopení a následným rozuzlením. Podle Mosse někteří šamani věří, že se v běžné realitě neodehraje nic, co by se nejprve neobjevilo ve snech. Ve snových obrazech můžeme zahlédnout nejen náznaky budoucích událostí, ale máme možnost si i vybudovat schopnost pečlivě vybírat mezi jednotlivými variantami své budoucnosti. Netradiční a pokrokový systém vědomého snění při zachycování snů, návraty do nich a vedení snového deníku umožní čtenáři napojit se na nejhlubší zdroj tvořivosti a intuice a pomůže mu učinit v kritických okamžicích jeho života lepší volbu.



Ukázka z knihy:


Vaše vlastní kniha snů

Nejdůležitější knihou o snech, kterou kdy budete číst, je váš vlastní snový deník. Budete se divit, kolik toho z vedení snového deníku a z pravidelných zpětných konfrontací se záznamy získáte. Já své sny zapisuji už víc než třicet let a stále je pro mě snový deník bohatým zdrojem informací, které sny přinášejí.

Začnete-li na svém snovém deníku pracovat, záhy vám bude jasné, že řada snů nepřináší příběh pouze o jednom díle. Zápletka je mnohdy ukryta v několika částech. Některé snové série se uzavírají až následující noc, některé běží stejně dlouho jako televizní seriál.

Význam mnoha snů je nesrozumitelný proto, že sny zobrazují události, ke kterým v běžné realitě ještě nedošlo. V takových snech potkáváme lidi a dostáváme se do situací z budoucnosti. Vedete-li si snový deník, brzy pro vás bude jednoduché všimnout si spojitosti mezi snem a následnou událostí. Díky tomu se bude zdokonalovat vaše schopnost rozeznat prorocký materiál z vašich snů a pracovat s ním. Zároveň budete umět ze snů zjistit, jak se nejlépe v určité situaci zachovat a jak na ni reagovat. Ve snech často objevíme víc než současné okolnosti. Odneseme si z nich letmý pohled na to, co leží v různých směrech a na různých cestách v bdělém životě před námi. Jakmile se tyto události skutečně stanou, je často velmi výhodné vrátit se zpět k původnímu zápisu a najít o nich svědectví či dokonce získat varování.





Mystická smrt – Karel Weinfurter - Ohnivý keř

13. února 2016 v 21:16 |  Články


Prvním důležitým oddílem mystické cesty je mystická smrt, tj. úplné odumření starého Adama, aby na jeho místě mohl se znovuzrodit Ježíš Kristus, čili Adam nový, nesmrtelný, věčný. Tomuto Adamovi říkají také mystikové "vnitřní člověk".

Co vlastně umírá v člověku při mystické smrti? Jakým způsobem lze z vlastní vůle přivodit mystickou smrt? A je to vůbec možné? Mystická smrt, která trvá po celý život mystika dokud nedosáhl úplného znovuzrození, křtu ohněm a mystického znovuzrození se týká jedině zevního člověka. Co je zevní člověk? To, co známe z člověka svými pozemskými, neboli zevními smysly. Je to jeho hmotné tělo, je to celá jeho zevní osobnost, tak, jak se nám na zemi jeví. Tzv. smrtelná čtveřice, která stojí pod nesmrtelnou trojicí, je onou částí, která zmírá mystickou smrtí. Patří k ní tedy pozemské tělo, životní síla čili prána, astrální tělo a kama, čili středisko pozemských chtíčů a hmotných žádostí.

Tyto čtyři součástky člověka musí zemřít. Tři ostatní, totiž manas, čili lidská duše, buddhi čili božská duše a atma čili Duch boží, jsou nesmrtelné, jestliže je člověk udržel pohromadě mystickým školením. Jinak jenom jeho část lidské duše přichází po smrti do "ráje" čili místa blažených, jsouc na tu dobu spojena s Duchem a duší božskou a pak se nanovo vtěluje. Když však člověk žil jen zevním světem, velmi hmotným způsobem a oddán svým chtíčům, skoro celá jeho lidská duše je stržena po smrti k oné čtveřici, z níž ovšem zbyla po úmrtí hmotného těla jen část neviditelná - astrální tělo, kama a prána - a žije na astrální úrovni jistou dobu, aby se rozplynula pozvolna do svých elementů, jako tělo se rozpadne na své.

Vraťme se ale zpět k mystické smrti. Při tomto magicko-mystickém postupu zmírá pomalu, ale jistě pozemské hmotné tělo po nepatrných částečkách, které jsou vylučovány a na jejich místo přistupují jiné nesmrtelné částice. Toto pozvolné umírání hmotného těla je v určitých mystických stavech zcela zřetelně pozorovatelné, a také onen nový život, který se musí uplatňovat zároveň, je žákovi mystiky zcela dobře pozorovatelný určitými jevy. Protože Kristus ukázal mystickou smrt svým Ukřižováním, jsou nejpřednějšími známkami tohoto nového života stigmatizace, čili rány Kristovy na kříži v rukou, nohou a boku, a tak kříž je zároveň symbolem mystické smrti, ale také symbolem věčného života, protože onen nový život, vycházející z božství, a vlévající se do člověka, mu dává nesmrtelnost.

Nyní přicházíme ke druhému principu, který v člověku zmírá mystickou smrtí. Je to naše astrální tělo, které se rovněž po smrti průměrného člověka za jistou dobu musí rozplynou na své elementy. Kdyby nám bylo náhle astrální tělo vzato, nemohli bychom žít, protože astrální tělo je pojítkem mezi hmotným tělem a lidskou duší nebo manasem. Proto i zde, když odumírá astrální lidské tělo, musí se zároveň tvořit astrální tělo nové, nesmrtelné, čili nebeské, které je rouchem mystikovy duše a které má jisté vysoké, magické síly a schopnosti. Toto nové astrální tělo je tzv. tělo oslavené, o kterém se hovoří v evangeliu.

Dále je tu kamický princip, který je střediskem chtíčů a pozemských žádostí, hladu, žízně a jiných hmotných tužeb. Tato kama musí zahynou mystickou smrtí, neboť je zároveň střediskem "zvířecí duše", která člověka stahuje neustále ke světu hmotnému. Kamický princip je naznačován v mnoha náboženských soustavách jako drak nebo had. Mystikové a alchymisté symbolizují tento princip lvem. Křesťané zase satanem. Kamický princip se u mystika jeví také jako kůň, býk nebo jiná zvířata. Kamický princip je u mnohých lidí - i mystiků - velmi mohutně vyvinut a proto není snadné ho zahubit. Všechno zevní potlačování čili askeze může velmi často vést jen k tomu, že zdánlivě se kama dá uspat, aby v nestřeženém okamžiku vybuchla s trojnásobnou silou a aby člověka strhla pak k činům často nerozvážným. Proto je nejlépe, když odevzdáme usmrcení tohoto principu do rukou božích.

Dalším principem, je životní síla čili prána. Tato prána je všude v přírodě a tedy taky v lidském těle. Je to princip, který naplňuje naši nervovou soustavu. Jejím centrem je Slunce a prána je tedy počátečně božského původu. Ale ta prána, která tvoří náš životní magnetismus není již čistá jako prána sluneční.. Je to prána, řekl bych "zvířecí", totiž asi tak magicky nízkého stupně jako kama. Na místě této nízké prány vstupuje do těla mystikova při mystické smrti a oživuje ho prána božská. Tato prána ma nejvyšší potenci a proto také světci a mystikové a vůbec zasvěcenci mohli vždy touto pranou léčit všechny lidské choroby, ba mohli křísit i mrtvé, jako Kristus. Výměna této prány se děje u mystika pozorovatelně, ale mystické stavy s tím spojené jsou velmi jemné.

Jak lze působit zevnímu člověku na tyto proměny mystické smrti? Je to předně samovolné usmrcování zevní osobnosti, což se děje právě zastavováním myšlenek nebo koncentrací. Kdo se dobře soustřeďuje na božské Já, ubíjí tím zevní já, protože zevní já má svůj život jedině v našich myšlenkách a představách.



Karel Weinfurter z knihy Ohnivý keř






Když si něco přeju, žádám to sama od sebe

13. února 2016 v 20:44 |  Články

Rozhovor s Abuelou Margaritou, dcerou Luny a Slunce


Ztratili jsme kontakt s Přírodou, babička Margherita nám to připomíná, osvěcuje nás svým příběhem i svojí magií a ukazuje nám jinou dimenzi. Tu naši!
Babička Margherita, léčitelka a strážkyně máyské tradice, vyrostla se svojí prababičkou, která byla také léčitelka a uměla dělat zázraky. Praktikuje a zná taneční kruhy slunce, země a luny a hledání vize. Patří k radě indiánských stařešinů a věnuje se zasévání zdraví a moudrosti výměnou za radost, kterou jí to přináší, protože na obživu si vydělává při práci s půdou - pěstitelstvím. Když cestuje letadlem a letušky jí chtějí dát nový, čistý plastový kelímek, drží se zuby nehty toho prvního se slovy: "Kdepak, holčičko, tohle končí v Matce Zemi." Moudrost a moc z ní doslova stříkají, je to něco, co se dá v její přítomnosti jasně vnímat. Její rituály jako je křičení jména novorozence k Matce Zemi, aby ho uznala jako svůj plod a chránila ho, jsou doslova explozemi energie, která dělá dobře všem přítomným. Když se podává člověku do očí a řekne mu, že jsme všichni svatí, něco velmi hlubokého se v něm pohne.
Říká o sobě: "Je mi 71 let. Narodila jsem se na venkově ve státě Jalisco, v Mexiku a žiju v horách. Jsem vdova, mám dvě dcery a dvě vnoučata od mých dcer, ale jinak jich mám tisíce, se kterými jsem se učila lásce bez připoutanosti. Pocházíme z Matky Země a Otce Slunce. Přišla jsem na zem, abych vám připomněla, co je v každém člověku.

- Kam půjdeme po tomto životě??
- Ó, dceruško, užít si zábavu. Smrt neexistuje. Smrt jednoduše znamená opustit fyzické tělo, když se ti zachce.

- Jak to myslíte: "Když se ti zachce"?
- No, můžeš si ho vzít i s sebou. Moje prababička byla chichimeca (pozn.překl. polonomádské národy střednějižní Ameriky, pejorativní pojem, trochu jako v češtině slovo cikáni) a vyrůstala jsem s ní do mých 14 let, byla jasnovidná léčitelka, mág a dělala zázraky. Hodně jsem se toho od ní naučila.

- To se přece ví, že jste moudrá, babičko…
- Moc kosmu, země a velkého ducha je tam pro všechny, stačí si to vzít. My léčitelé vnímáme hodnotu 4 živlů (ohně, vody, vzduchu a země), milujeme je a nazýváme je svými prarodiči. Když jsem jednou byla ve Španělsku, seděla jsem u ohně a začali jsme si povídat.

- S kým?
- S ohněm. "Já jsem v tobě," řekl mi. "To už vím," odpověděla jsem. "Až se jednou rozhodneš umřít, staneš se součástí ducha, proč si s sebou nevezmeš tělo?" zeptal se. "A jak to mám udělat?" zeptala jsem se já.

- Zajímavá konverzace.
- "Celé tvoje tělo je plné ohně a ducha," řekl mi. "Zaujímáme ve tvém nitru 100% prostoru. Vzduch jsou tvé způsoby myšlení a povznášejí, když jsi lehká. Jsme z 80% vodou, to jsou emoce a ty se vypaří. Země nás tvoří jen z 20%, tak co tě stojí vzít si to s sebou?"

- A k čemu by vám bylo tělo?
- Samozřejmě k tomu, abych si ho užívala, protože si zachováš 5 smyslů, ale už netrpíš připoutaností. Teď jsou tu s námi i duchové mého manžela a mé dcery.

- Zdravím.
- Jako poslední zemřel po mé dceři můj tchán, odešel, když mu bylo přes 90 let. Tři měsíce před smrtí se rozhodl, jaký to bude den. "Kdybych na to zapomněl," řekl, "připomeňte mi to." Když ten den nadešel, tak jsme mu to připomněli. Umyl se, vzal si nové oblečení a řekl: "A teď si půjdu odpočinout". Lehl si na postel a umřel. To samé bych mohla vyprávět o své prababičce, o rodičích, o tetách.

- A jak chcete umřít vy, babičko?
- Jako můj učitel Martinez Paredes, mocný Maya. Než vyrazil do hor, řekl: "Při západu slunce si přijďte pro mé tělo." Bylo slyšet, jak celý den zpívá a když ho pak šli hledat, země byla plná stop. Tak chci zemřít já - při tanci a zpěvu. Víte, co udělal můj otec?

- Co udělal?
- Týden před svou smrtí šel posbírat své kroky. Prošel místa, která miloval a navštívil lidi, které měl rád. Dopřál si ten luxus je pozdravit. Smrt není smrtí, je to jen strach, který máme ze změny. Moje dcera mi říká: "Mluv o mně." A tak vám budu povídat o ní.

- Vaše dcera se také rozhodla, že zemře?
- Ano. Mnoho mladých se nemůže realizovat a nikomu se nechce žít beze smyslu.

- A co má smysl?
- Když se podíváš druhému člověku do očí a necháš ho do sebe vstoupit a ty vstoupíš do něj, stanete se jedním. Tenhle vztah lásky už je navždycky, tam neexistuje nuda.Musíme pochopit, že jsme svatými bytostmi, že Země je naší Matkou a Slunce je náším Otcem. Donedávna kmen Huicholes (pozn. překl.: říká se jim Wirrarika, Wixarika nebo Huichol, jsou to indiáni ze Siera Madre v západním Mexiku, milují halucinogenní kaktus peyote) odmítali přijmout smlouvy o vlastnictví půdy. "Jak mohu být vlastníkem Matky Země?" říkali.

-Tady se země neuctívá, ale drancuje.
- Štěstí je tak jednoduché! Spočívá v respektování toho čím, jsme a jsme zemí, kosmem a Velký Duchem. A když mluvíme o Matce Zemi, mluvíme také o ženě, která musí zaujmout své místo učitelky.

- Jaké má žena poslání?
- Naučit muže milovat. Až se to muži naučí, začnou se chovat jinak k ženám i k Matce Zemi. Musíme spatřit naše tělo jako posvátné a pochopit, že sex je posvátným aktem. Je to způsob, jak ho zjemnit a to nás naplní smyslem. Nový život přichází prostřednictvím tohoto aktu lásky. Když ho budeme banalizovat, co nám zbyde? Navrácení posvátné moci sexualitě změní náš postoj k životu. Když se mysl propojí se srdcem, možné je úplně všechno. Chtěla bych říct něco celému světu…

- ???
-Že, až budou chtít, mohou používat moc Velkého Ducha. Když pochopíš, kdo jsi, tvoje myšlenky se stanou realitou. Já, když si něco přeju, tak o to požádám sama sebe. A funguje to.

- Existuje mnoho věřících, kteří se modlí k Bohu a Bůh je nevyslyší…
- Protože jedna věc je o něco žebrat a druhá je nařídit něco sobě. Vědět, co opravdu potřebuju. Mnoho věřících se dostalo do závislosti, ale duch je naprosto svobodný. Je potřeba osvojit si toto přesvědčení. Učili nás obdivovat obrazy, místo aby nás naučili zbožňovat sami sebe a zbožňovat se navzájem.

- Aniž bychom se přitom cítili trapně…
- Musíme pracovat se svými stíny, odlehčit si, vytříbit své schopnosti, pochopit. Potom je jednoduché léčit, ovládat telepatii, komunikovat s ostatními, s rostlinami a zvířaty. Když se rozhodneš používat všechny svoje schopnosti ke konání dobra, je život potěšením.

- Jak dlouho to víte?
- Pár chvil před tím, než moje dcera zemřela, mi řekla: "Mami, vezmi si svoji posvátnou dýmku, musíš začít sdílet svoji moudrost a budeš hodně cestovat. Neboj se, budu tě doprovázet." K mému velkému překvapení jsem spatřila, jak se opět stává součástí kosmu. Pochopila jsem, že smrt neexistuje. Obzor se rozšířil a mé vnímání ztratilo hranice, proto ji teď mohu vidět i slyšet. Věříš, že je to možné?

- Ano.
- Naši předci svěřili nám, stařešinům, opatrování vědění se slovy: " Přijde den, kdy se znovu bude toto vědění sdílet v otevřených kruzích." Myslím, že tento čas nastal.




Přeložila: Lucie Chaya
Článek je možné dále šířit s uvedením aktivního odkazu na tutu stránku s českým překladem a aktivního odkazu zdroje.





Duchovní cesta 1, 2 - František Drtikol - kniha

5. února 2016 v 20:54 |  Videa, filmy, knihy



Kniha podává slovem i obrazem autentické svědectví duchovní cesty a nauky, kterou předával František Drtikol.
Mapuje nejpodstatnější část života Drtikola myslitele. Je sestavená z různých útržků rukopisů, samostatných,
vesměs přesně datovaných myšlenek, dopisů, písemných záznamů a svědectví jeho přátel a žáků.
Významným způsobem se dotýká i Drtikolovy fotografické spirituální tvorby. 1. svazek , 2 svazek




Ukázka z knihy:


O intuitivním životě a cestě k trvalému Osvobození

...Intuice, vlastně intuitivní život (protože intuice je jen pojmenováním, pojmem), je bezprostředně mlčenlivý Život Božský; je to Život Ticha a Klidu. Je to vychvění Ticha, může-li se vůbec Ticho chvít, do úrovně projevů nějakým činem, slovem, myšlenkou, ale hlavně Mlčením a nicneděláním. Je to dělání a nedělání, Mlčení. Je beze všeho chtění, touhy, naprosto neosobní, bez všelikého proč, nač, komu, kam, jak, co, bez všelikého očekávání jakýchkoliv výsledků, bez jakéhokoliv plánu a hlavně bez jakéhokoliv myšlení.

V intuitivním životě spadá vše v Jedno, v Bytí, v Život. Tu chtění, myšlení, slovo, čin, vše to je sjednoceno k spontánnímu projevu. Není tu, jak to bývá při obyčejné mluvě nebo činu, příčiny, není tu nějakých úvah, myšlenek, podnětů, nápadů, není tu žádné spojky, jako chci to udělat, musím to udělat, proč bych to dělal, udělám raději ono, není tu nerozhodnosti, výběru, není tu také žádného svědomí, žádného očekávání výsledku, zda mne či druhému vzejde z toho prospěch nebo škoda, zda ten čin nebo slovo je dobré nebo špatné, není tu ohledu na tak zvanou morálku a na to vše, co lidstvo na svou duši dobrého a zlého nakydalo.

Intuitivní Život se neohlíží na to, co dělá, jestli je to vynález nebo kopání země, to je v intuitivním Životě rovnocenné. Když člověka, který takový Život žije, napadne něco dělat, tak dělá, když ne, tak nehne prstem a mlčí a žádná moc ho nepřinutí, aby dělal nebo nedělal. Intuitivní Život je tak neosobní, že se nestará, zda při činu, nositelem tohoto Života vykonaného, zajde jeho forma či forma jiného individua. Je to bezprostřední neosobní Život Božský, v naprosté přítomnosti a v naprostém Tichu, a je pro druhé naprosto nepochopitelným. Je-li člověk k intuitivnímu Životu připoután láskou a příchylností, může se státi, že po smrti se zrodí ve vyšších oblastech.

Jinak, jdeme-li ještě výše, poznáme, že i tento Život, jako každý život, je jen výsledkem, je jen složená věc, je stvořena naší láskou a moudrostí, těmito dvěma principy, mužem a ženou, je tedy pomíjející, a proto se odvrátíme i od tohoto Života, nepřilneme k němu, neulpíme na něm a po smrti nastane plné Osvobození - Vyhasnutí.

K tomuto intuitivnímu Životu dojde se Poznáním a z toho vyplyne vědění: ne já vedu intuitivní Život, ale že jsem intuitivním Životem...






Milovat z celého srdce, Jak vyléčit zármutek - Chuck Spezzano - kniha

13. ledna 2016 v 21:18 |  Videa, filmy, knihy



Anotace:


Světoznámá kniha havajského spirituálního učitele Chucka Spezzana nazvaná Milovat z celého srdce nese skutečně příznačný podtitul Jak vyléčit zármutek. Je plná praktické moudrosti a pojednává především o tom, jak můžeme zacelit rány v našem srdci. Autor v ní čerpá z více než třicetileté psychoterapeutické praxe, během které u tisíců lidí poznal peklo zármutku a jeho destruktivní vliv na život. V důsledku zármutku se cítíme poražení, jsme zklamaní, zahořklí - a tím neodvratně spějeme k další truchlivé chvíli, která nutně musí přijít.
Tato kniha dodává odvahu. Podrobně analyzuje stav zármutku a ukazuje, jakým způsobem se všechno odvíjí od našeho rozhodnutí, zda se naše srdce a život stanou soudržným celkem. Nabízí také naději a cestu ke změně, aby se každý z nás mohl konečně naplno radovat ze života a z lásky. Vysvětluje, co je nám všem společné, a dělá to takovým způsobem, že se díky hlubokému porozumění a účinnému léčení dokážeme osvobodit od bolesti.




Ukázka z knihy:

Zármutek a bolest z minulosti

Všechny zármutky tvoří součást nějakého vzorce a zármutek současný je v určité rovině naším pokusem celý vzorec vyléčit. Zármutek znamená, že si přehráváme bolest z minulosti, zármutek z dřívějších vztahů a zármutek z dětství. Tyto dětské zármutky jsou odrazem zármutků, které měli v životě naši rodiče. Jedno z největších překvapení jsem jakožto psychoterapeut zažil, když mi došlo, že každá bolest měla nějakého předchůdce - všechna bolest pochází z minulosti.

Každá bolest z minulosti způsobí, že budeme předvádět nějaké obranné způsoby či chování. Typické je, že se tyto obranné postoje projevují následovně: příliš usilovně se snažíme, jsme příliš povznesení nebo věčně hrajeme úlohu pomocníka. Jsou to samosebou poukázky na budoucí zármutek, protože když se příliš usilovně snažíme, partner si bude chtít vydobýt nějaký prostor; když jsme příliš povznesení, partner se bude domnívat, že se o něj nezajímáme natolik, abychom navázali opravdu vážný vztah; když jsme v roli pomocníka, snažíme se být nenahraditelní. Zdá se, že taková role je zdrojem bezpečí, ale zároveň vytváří i stagnaci, protože děláme něco kvůli tomu, že máme pocit, že bychom to měli udělat místo abychom se pro to svobodně rozhodli. Vlastně máme strach být s partnerem na stejné úrovni a riskovat intimitu, takže všechny tyto druhy obranného chování přinášejí (stejně jako každá jiná obrana) právě to, čemu by měly předcházet.

Veškerá bolest, kterou prožíváme, je neukončená záležitost z minulých dob, či trhlina v mysli, již si přinášíme z minulosti do přítomné chvíle. Tyto trhliny budou vytlačeny na povrch, takže je můžeme vyléčit, ale minulá bolest se bohužel vydává za bolest současnou. Neuvědomujeme si, že takhle současná bolest je vlastně zavazadlo čili bolest z minulosti, kterou jsme si do stávající situace přinesli. Podvědomě se u nás projevuje sklon přimět lidi ze současnosti, aby představovali důležité osoby z minulých dob, takže se můžeme zaměřit na bolest z minulosti v současném převleku, čemuž se v klasické psychoterapii říká transference. Znovu prožíváme zármutlivé období a opakuje se to pořád dokola, dokud se nepoučíme o transferenci a nepřiznáme si, že veškerá současná bolest je vynikající šance, jak se lze zbavit minulosti a začít znova z čistého stolu.

Když jsem byl mladý, pomohlo mi chození po mém nevelkém domku vyléčit jeden z mých největších zármutků. Vzpomínám si, že jsem celé dny vstával ve čtyři ráno a začínal jsem rázovat sem tam, což umožňovalo té silné bolesti uvnitř vyplouvat na povrch - byla to bolest tak veliká, že mi chvílemi brávala dech. Když jsem šel do práce, tuto bolest vystřídala deprese, ale jakmile jsem byl schopen tu bolest zase cítit, deprese začala ustupovat.

"Vychodit bolest", to byla metoda, kterou mi předepsal kolega psychiatr, válečný veterán, který celé čtyři dny šel z vietnamských kopců zpátky pěšky do základního tábora poté, co byli přepadeni ze zálohy, takže on zůstal ze svého oddílu naživu jako jediný. Když viděl, jakou bolest prožívám, navrhl mi, ať ji "vychodím", jak to kdysi udělal on v době, kdy se zotavoval v nemocnici. Zatímco chodil, jeho bolest a "vina toho, kdo přežil" postupně slábly, dokud nakonec nezmizely úplně.
Díky tomu, že jsem se touto metodou řídil, dokázal jsem překonat tu tíhu a bolest, jež mě prostupovaly. Když jsem třetího dne po zármutku pochodoval v hodinách před úsvitem po domě a vyplakával se z bolesti, bleskla mi najednou hlavou vzpomínka, jak jako batole stojím v postýlce se šprušlíky a pláču po mamince. Znovu jsem si tuhle bolest prožil, a když jsem se od ní oprostil, ocitl jsem se ve zcela nové rovině léčení a svobody. Právě tato zkušenost mi pomohla poznat, že veškerá bolest je nedokončenou záležitostí z minulých dob.

Bohužel však své současné partnery držíme jako rukojmí své bolesti z minula a nutíme je platit za bolest, kterou jsme protrpěli jako děti. Až si tohle uvědomíme, dokážeme přijmout větší zodpovědnost za své emocionální reakce, protože k nim zaujmeme léčivý postoj. Bez tohoto vědomí a léčivého postoje jsme nuceni opakovat minulé chyby v současnosti, což jen prohlubuje trhliny, které jsme utržili v dětském věku.







Peter Starec: Prána, čchi, živa - o duchovní podstatě Vesmíru - video

13. ledna 2016 v 20:27 |  Videa, filmy, knihy

Peter Starec: Prána, čchi, živa - o duchovní podstatě Vesmíru


video

"Slovani rozumějí slovu, cítí slovo a vnímají jeho energetický zápis i obsahový význam a umí ho procítit."








Po smrti - film

9. prosince 2015 v 21:44 |  Videa, filmy, knihy

Po smrti


film

Jak to vypadá, než je člověk "povolán".






Další články


Kam dál