Vnitřní dítě, vnitřní muž a vnitřní žena

15. ledna 2011 v 1:17 |  Články
Vnitřní dítě

Rozhodující vliv na vývoj člověka má několik prvních let jeho života - tedy zejména je naše vnitřní dítě ovlivněno péčí a výchovou našimi rodiči a prožitky z ranného dětství.. Dítě je mimořádně citlivé na pocitové stavy druhých lidí a to jak cítí je velmi závislé na emoční atmosféře vytvořené lidmi kolem nich.

Vnitřní dítě zastupuje celou naší emoční a citovou složku, je centrem naší energie. Je také pramenem tvořivosti, zvědavosti, sexuality a intuice. Současně vnitřní dítě představuje přirozenou a ničím neomezenou spontánní radost ze života - tedy úplně ze všeho, třeba jen z toho, že jsme. Ve vnitřním dítěti jsou uložené všechny emoční informace, tak jak jsme je během svého dětství a života prožívali, vnímali, zpracovali a uložili.

"Dítě" se vždy rozhoduje podle pocitů, nehodnotí problém z rozumové stránky. Pokud naše vnitřní dítě trpí, trpíme i my. Léčit a osvobodit naše Vnitřní dítě znamená podpořit naše pozitivní prožívání, pocity štěstí, radosti a naplnění.


V bibli stojí psáno: "Když se nestanete dětmi, nevstoupíte do království nebeského." (Matouš, 18,3). Přesně to je míněno: v duších lidí opět probudit to dětské, krásné, nevinné, protože se to v nich neztratilo; opět vrátit rozumovému myšlení ten dětský úžas, tu radost, zpěv, lásku - všechno to, co znamená toto "když se nestanete dětmi".

Práce s vnitřním dítětem významně prohlubuje porozumění sobě samému, čímž velmi rychle zvyšuje sebevědomí, radost ze života, schopnost prosadit svůj názor, schopnost prožívat a dávat lásku, činí muže silnějšími a ženy krásnějšími.

Zraněné vnitřní dítě je pak ta část našeho já, která se většinou v důsledku nezpracovaných zranění a traumat, prožitých v dětství, odštěpila od naší vědomé části psýchy. Zraněné vnitřní dítě "dřímá" v našem podvědomí a "kazí" při každé příležitosti náš dospělý vztah k okolí. Zraněné vnitřní dítě tak "znečišťuje" naši dospělou komunikaci na mnoho způsobů:
· Máme paniku ze ztráty vztahové osoby, Prožíváme nekontrolovatelné vlny zlosti a násilí, Podezíráme a nevěříme tomu, co přichází z našeho okolí, Jsme závislí na látkách, osobách či procesech, Upadáme do depresí a stáváme se apatičtí, Pociťujeme nutnost, mít vše pod kontrolou, Trestáme sami sebe, chybí nám zdravá sebeláska a sebedůvěra, Máme problémy s obranou, vlastních hranic, Věříme, že cosi "magického" nás "shůry" zachrání a na mnoho dalších způsobů.

Odborně řečeno vede zraněné vnitřní dítě k nekontrolované, spontánní věkové regresi, která je pak příčinou mnoha zkratových jednání a vede k trvalým či opakujícím se problémům. Zraněné vnitřní dítě se projevuje také zraněním jáství, oslabením zdravé části ega a neukotvením v "reálném" světě.

Vnitřní muž a vnitřní žena - Animus a Anima

Někdy v období puberty se v nás zaktivuje archetyp, který nám pomáhá oddělit se od rodičů a vést samostatný duševní život. Animus a Anima jsou našimi vnitřními společníky, kteří na nás působí bez našeho vědomí a kteří v nás vytváří více či méně jasnou představu o ideálním partnerovi. Tento obraz ideálního partnera v nás podporuje naší vnitřní touhu po celistvosti a podněcuje nás k tomu, abychom snili, fantazírovali, hledali lásku a vytvářeli s druhými partnerství.

Animus a Anima jsou naše vnitřní osobnosti, ale protože je neznáme, hledáme je mimo nás. Žena vnímá obraz Anima a muž obraz Animy jako svojí chybějící část, kterou pak hledáme v milostných dobrodružstvích a partnerských vztazích a také se často snažíme své partnery změnit tak, aby dokonale odpovídali našim předobrazům ideálního muže a ideální ženy.

Vliv rodičů na našeho vnitřního muže a vnitřní ženu

Rodič stejného pohlaví výrazně ovlivňuje náš ženský či mužský způsob chování a také náš vnitřní obraz sebe jako ženy či muže. Rodič opačného pohlaví zase svojí osobností výrazně ovlivňuje náš vnitřní obraz a představu ideálního partnera.

Animus a Anima jsou archetypem, který nám pomáhá odpoutat se od rodičů a vede nás k vlastní samostatnosti. Někdy se však může stát, že tyto naše vnitřní postavy zůstanou uvězněny v rodičovských komplexech. Pokud jsou tyto komplexy silné a negativní, naruší naší vnitřní touhu po samostatnosti a začnou poškozovat náš přirozený vývoj a potlačí naše já. Pokud jsou naše Anima a Animus zajatci rodičovských komplexů, projektujeme je neomylně na postavy podobající se rodičům. Jako by nás přirozený řád přírody zavazoval, abychom tento problém s rodiči vyřešili, uvolnili svou kreativitu a pokračovali v dalším vývoji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama