Únor 2011

Meditace se svíčkou na probuzení vnitřního zraku

28. února 2011 v 22:56 Články
Toto je jogínská technika zaměřená především na to, abyste se otevřeli záření "Světla v hlavě". Mezitím ji můžete použít jako přípravné cvičení na rozvinutí vidění aurických polí.
Bez namáhání svých očních svalů aktivujete epifýzu a své třetí oko.

1. Položte zapálenou svíčku asi jeden metr před sebe. Musíte být v pokoji, kde je co největší tma.

2. Uvolněte se a pohodlně seďte buď v pozici lotosového květu na podlaze, nebo na židli.

3. Jako u každé hluboké meditace se začněte odpoutávat od okrajových smyslů zraku, sluchu, hmatu, čichu a fyzického vědomí. Svou pozornost nasměrujte do středu své hlavy, kde se nachází epifýza. Vaše hlubší parapsychologické vnímací schopnosti a bod spirituálního uvědomění jsou soustředěny v oblasti mezi středem vašeho čela a epifýzou.

4. S otevřenýma očima a lehce "upřeným" pohledem se dívejte přímo na plamen svíčky. Nechte na ni své oči zaostřené a mrkejte pouze, když musíte.

5. Když už potřebujete zavřít oči, obraťte je vzhůru k pozici čelní čakry. Uvidíte obraz svíčky na své "vnitřní obrazovce" a pravděpodobně mnoho barev.

6. Velmi intenzivně si představujte plamen a přitáhněte ho zpět, pokud začne slábnout. Pokuste se udržet jeho obraz co nejdéle, pak zhluboka dýchejte, otevřete oči a vraťte se ke každodenní realitě.

Oliver Shanti - Well Balanced - hudba

24. února 2011 v 23:18 Videa, filmy, knihy

krásné - doporučuji celé CD - dokonalé splynutí se Zemí

Modlitba za sebelásku - Don Miguel Ruiz

24. února 2011 v 22:21 Články

Stvořiteli vesmíru

pomáhej nám přijímat sami sebe takové, jací jsme
pomáhej nám přijímat naši vlastní mysl takovou, jaká je
se všemi našim emocemi, sny a nadějemi.
pomáhej nám přijímat svoje tělo takové, jaké je
se vší jeho krásou a dokonalostí.

Kéž je moje sebeláska tak silná, že už nikdy nebudu odmítat sám
sebe a nebudu sabotovat své štěstí, svobodu a lásku.

Kéž jsou na lásce založeny všechny naše akce a reakce,
Všechny myšlenky a všechny naše emoce.
Stvořiteli, pomáhej nám posilovat naši sebelásku,
abychom mohli změnit strach a drama svého života v lásku a radost.

Moc přítomného okamžiku - Eckhart Tolle

21. února 2011 v 23:39 Články
Přítomný okamžik odkrývá poklady v našem nitru
Umíme skutečně rozlišovat mezi pozitivním a negativním? Dokážeme vidět celkový obraz? Neúspěch, ztráta, nemoc či utrpení, bývá pro mnohé z nás největším učitelem. Bolest nám umožňuje vzdát se falešných představ osobě samých, odnaučuje nás sledovat povrchní cíle, učí nás pokoře a soucitu. Ačkoliv si to často neuvědomujeme, v každé negativní zkušenosti se skrývá hluboké ponaučení. Z vyššího hlediska neexistují negativní životní podmínky. Z hlediska mysli však existuje dobro a zlo, láska a nenávist. Proto se v Bibli říká, že Adam a Eva byli vyhnáni z ráje, když "pojedli ze stromu poznání dobrého a zlého".
Jestliže plně přijímáme realitu, což je jediný rozumný přístup, není v našem životě nic "dobrého" ani "špatného". Tím překročíme hranice mysli, která vytváří polaritu negativního a pozitivního. Přijetí reality je základním aspektem odpuštění. Odpouštět přítomnosti je ještě důležitější než odpouštět minulosti. Odpustíme-li každému okamžiku - dovolíme mu být, čím je, nedojde k nahromadění zášti, kterou je nutné odpustit později. Teď samozřejmě nemluvíme o štěstí. Když nám umře někdo blízky, nebo když cítíme, že se blíží naše vlastní smrt, nemůžeme být šťastní. To je nemožné. Nicméně můžeme být klidní. Můžeme být smutní, ale ve svém nitru cítíme hluboký klid. To je emanace Bytí, vnitřní klid, mír, dobro, které nemá protiklad. "Přijímejme všechno, co vám osud přináší, neboť co jiného může uspokojit naše potřeby?" Tato slova napsal Marcus Aurelius před dvěma tisíci lety.

Svoboda je rozpětí křídel andělských

20. února 2011 v 0:52 Světlo je Láska
svoboda křídel

Svoboda je rozpětí křídel andělských
Je to má volba letu
Je to sen, který se mi zdá, když bdím
Je tím, co nesu světu
na svých perutích

Je tou jiskrou v oku
když vidím krásu
Je to ten smích
když smát se smím

Houf ptáků letí směrem k východu
přivítat slunce, které září
Hvězdy zdobí noční oblohu
a padají k zemi, když máš přání


Celý projevený svět má svou roli a svou svobodu.
Jen člověk se nechá omezovat a strach mu brání rozkvést v tu květinu, kterou má být.
Semeno v zemi ví, že má být jabloní a ne třeba borovicí, pes se nechová jako kočka.

Měli bychom se podívat a zaměřit se na to, co jsme... co neseme krásného v sobě.
Klidně plavat proti proudu, když to cítíme, mlčet když je třeba, odejít, když přišel čas.

Zpívat svoji píseň, být svým obrazem.
Jakmile to neděláme, přichází pocit nesvobody…. zůstává jen náš stín.
Nechte se řídit čistě svými pocity a dovolte si svobodu rozpětí svých křídel andělských.
Platí to i v lásce, protože až se celí nalezneme a rozkveteme,
tak přiletí ten pravý motýl... a ne ten, který si spletl květinu.