Červen 2011

Není na světě špatného člověka

28. června 2011 v 11:49 Články

Nikdo se nenarodil jako zlý. Nikdo se nenarodil s úmyslem ubližovat. Nikdy neznáme celý příběh, abychom mohli rozdávat nálepky "zlá", "hloupý", "debil", "falešná" a konat soudy. Nikdy nevíme, co si kdo prožil. Nikdy nevíme, co má kdo v tomto životě vykonat. Také se můžeme mýlit a na základě jedné špatně vyložené věty, či neúmyslného činu můžeme sami ublížit. A navíc, neustále je nám nastavováno zrcadlo, abychom si sami uvědomili co děláme špatně.

Není na světě špatného člověka. Existuje pouze chorá společnost. Člověk bez "výchovy" společností je průzračný jako ranní rosa, čistý jako nepopsaná stránka. Tím, že odsuzujeme ostatní kolem sebe, podílíme se na mašinérii myšlenkového vězení, které nám nedovolí svobodně se rozhodovat. Odsuzujeme společnost ale sami používáme její zbraně. Člověk, kterého nemůžeme ani cítit, v jehož přítomnosti se cítíme nesví, nám prokazuje nesmírnou službu. Umožňuje nám uvědomit si, že v našem životě, v našem malém světě existuje nesoulad. Dává nám příležitost k našemu růstu, k našemu zdokonalení. Jsme díky němu lepším člověkem. Jak jej pak můžeme mít neradi. Měli bychom mu být vděční za tu černou práci, kterou odvádí jenom proto, aby nám pomohl. A je jedno, že on o tom neví. Je to součást jeho příběhu, který my neznáme.
V každém z nás je nepochopené, ublížené dítě, které se projeví vždy, když mu někdo sebere jeho hračku. Zkuste se s tím vědomím dívat na vztekající , rozčilující, nadávající a křičící partnery, rodiče, nadřízené, kolegy apod., a už nikdy nikomu nenalepíte na čelo nálepku. Naleznete ve svém srdci pochopení, protože malé dítě ukonejšíte snadněji než vzteklého nadřízeného před kterým cítíte vinu. Naleznete pochopení, protože budete vědět, že jste na tom stejně.

Lencher Falprea

Tanec s nahou Bohyní

26. června 2011 v 22:47 Články
(Pohled na Ženu od Muže pro Muže)

Revoluce, která přichází je revolucí LÁSKY - nemám teď na mysli sexuální revoluci šedesátých let, i když právě ta byla jednou z fází projevu manifestující se Bohyně, která se začala probouzet už v hlubokém středověku, tedy před mnoha staletími. Středověk, který potlačil ženskou sílu svým příslovečným "temným" způsobem, nemohl trvat věčně - tak, jako ani žádné z následujících období, během nichž tato síla rostla a postupně bortila vše, co ji brzdilo a blokovalo. Je to především způsob masového ovládnutí mysli, které přináší ono "potlačení". ŹENSKÁ ENERGIE reprezentuje takzvanou "ženskou část Boha" - nazýváme ji často i Bohyní, Marií Magdalenou, Isis a podobně …

Tato nádherná ženská energie se vztahuje k té mužské stejně, jako se vztahuje voda k ohni …
Tato energie není vodou v pravém smyslu, ale na Zemi ji voda reprezentuje.
Je čirá jako křišťál, je poddajná, přitahující, koncentrující se sama v sobě.

Tiché poselství Duše

19. června 2011 v 1:42 Světlo je Láska

Tiché poselství duše neseno jest po věky. Štastný ten, kdož jej přečíst dovede.
V hlubinách svých najdeš sílu svou a nečekej již dále.

Miluj... tam vepsáno jest a nedaleko hranic tvých nalézá se odpověď na všechny otázky.
Pracuj jistě na cestě do svého nitra, nikam jinam cesta nevede.
Tam k nalezení jest veškeré bohatství tvé.

Toužebně hledíš do dáli, ale tím se jen vzdaluješ podstatě svého bytí.
Pojď, slyšíš to volání? ... To hlas tvého srdce volá zpátky lásku ztracenou.

Bloudil jsi po cestách, vrať se již domů, tam nalezneš klid i víru, svou spásu i sílu.
Lásko v lásce se nacházíš.




Role ženy

17. června 2011 v 11:09 Články

Teprve nedávno jsem si uvědomila, jak pokřivená představa o roli ženy nám je od dětství vštěpována. Jsme vychovávány k tomu, abychom byly láskyplné, tolerantní, abychom nebyly sobecké, abychom braly ohled na potřeby ostatních. Učíme se, že pro ženu je prioritou rodina, že to ona je zodpovědná za harmonické vztahy, že ona má vytvářet láskyplné a harmonické prostředí. Jenomže toto všechno je jenom část pravdy o ženské roli! Nikdo nám totiž neukázal druhou stranu mince, a to kde vzít sílu a moudrost, abychom to všechno zvládly, aniž bychom popíraly samy sebe!

Tak nějak samozřejmě se v naší společnosti počítá s tím, že se žena obětuje - a že bude přitom všem ještě šťastná. Troufám si říci, že více či méně jsme všechny obětí syndromu hodné holčičky. Ačkoli se třeba navenek chováme rázně, všechny někde uvnitř toužíme po tom, aby nás někdo pochválil, aby ocenil, jak jsme úžasné.

Díky výchově jsme uvěřily, že si lásku musíme zasloužit. Že musíme být hodné holčičky. A tak žijeme životem svých blízkých, staráme se o ně, děláme jim pomyšlení, řešíme jejich problémy a snažíme se mít byt jako klícku, vařit jako Magdalena Dobromila Rettigová, pereme, žehlíme, vyděláváme peníze... K tomu se snažíme být chytré, vtipné, nápadité, krásné a přitažlivé ...

Alegorie na téma LÁSKA

9. června 2011 v 0:21 Láska a vztahy

Byl jednou jeden muž a žena, kteří se velmi milovali. Jejich láska byla tak hluboká, že v sobě viděli boží dokonalost. Viděli ve svých očích celý svět, protože jejich duše byly jako jedna. Ve svých srdcích cítili pulzování božské energie, protože žili a dýchali jako jeden. Ve svých uších slyšeli stejnou hudbu, ale ve svých tělech viděli rozdíly.
Láska

Stejnost, kterou pociťovali, nepotřebovala pochopení, protože je neustále naplňovala radostí. Ale rozdíly je mátly. Ani jeden nevěděl, čí rozdíly jsou lepší. Zanedlouho si začali muž i žena uvědomovat sami sebe. Jejich láska se nezměnila, ale rozdíly v jejich tělech je nutily začít myslet jinak. Začali k sobě cítit něco jiného. Začali se chovat jinak. Jednota, kterou spolu prožívali, se brzy zamlžila. Stejnost, kterou pociťovali, zastínily rozdíly. Boží dokonalost nyní zakrývalo vnímání nedokonalosti. Muže zajímalo, zda je tělo ženy skutečně to nejdokonalejší, jaké mohl poznat. Žena se ptala na totéž ve vztahu k muži.