Zasvěcení - Elisabeth Haich - ukázka z knihy II.

14. října 2012 v 2:22 |  Videa, filmy, knihy

STROM POZNÁNÍ DOBRA A ZLA


Když jsem tak daleko, že už docela dobře ovládám mlčení, stojím jednoho večera opét před Ptahhotepem a On se ptá: "Co jsi zažila během svých bojů s mlčením? Naučila jsi se být pánem pouze mlčení?"
"Ne, otče, to bylo prostě nemožné. Když jsem bojovala s mlčením, musela jsem bojovat současně i s mluvením. V míře, ve které jsem se stávala pánem mlčení, stávala jsem se i pánem mluvení. Neboť mlčet znamená nemluvit a mluvit znamená nemlčet. Nemohla jsem tyto dvě věci od sebe oddělit. Objevila jsem, že stejně jako mince má dvě strany a je přece jednotou, také blíženci mlčení a mluvení jsou dvěma stranami jedné jednoty."

"Správně," říká Ptahhotep. Pak vstává a vede mne k jednomu z velkých bílých kamenných kvádrů, z nichž sestávají zdi místnosti. Ukazuje na hladkou bílou plochu kamene a táže se: "Co vidíš na této bílé ploše?"
"Nic," odpovídám.
"Co bych mohl na ni nakreslit?"
"Všecko."
"Nuže," říká Ptahhotep, toto Nic tedy v sobě obsahuje Vše. V tomto stavu tvoří obě dokonalou jednotu. Z jednoty tedy může vzniknout něco poznatelného jen tehdy, když to Něco se od jednoty oddělí, odloučí a z ní vystoupí.
Podívej se, kreslím nyní na tuto plochu zelenou barvou jetelový list. Tvar tohoto listu byl na této desce i předtím, než jsem ho nakreslil, nemohla jsi jej ale rozpoznat, jelikož pozitivní tvar lístku a negativní přirozenost pozadí ještě spočívaly v sobě. Byly zcela totožné. Tvar listu nebyl ještě oddělen od Všeho, obsaženého v tomto Ničem. Tím, že se list objevil zeleně, oddělil se od všeho a stal se poznatelným.

Promysli nyní něco velmi důležitého. Objeví-li se lístek na bílé ploše v zelené barvě, znamená to, že zanechal svůj tvar ve všem v doplňkové barvě, v tomto případě v červené, jako svůj neviditelný, negativní obraz. Věz: cokoliv vidíš, je to poznatelné výhradně proto, že se to oddělilo od své doplňující poloviny a tato zůstala v neviditelném, v nepro­ jeveném. Poznání získáš pouze srovnáním dvou stran - pozitivní a negativní, které byly od sebe odděleny. Dokud tyto dvě strany spočívají v sobě, spojené v jednotu, nemůžeš nic vnímat, nic poznávat.


Pozoruj viditelný svět! Je poznatelný jen proto, že se oddělil od jednoty, kde Nic a Vše ještě spočívají v sobě. Jinými slovy, oddělil se od absolutní jednoty, které říkáme Bůh. Jen tím, že se objeví pozitivní odděleně od negativního, a můžeme obojí srovnat, je stvoření poznatelné. Neexistuje poznáni, aniž se jednota rozdělí na dvě poloviny - na projevenou a na její zrcadlový obraz, neprojevenou - takže se obě stanou srovnáním poznatelné. Nyní mne následuj."

Ptahhotep mne vede do jiné místnosti, kde na velký stůl staví před bílou zeď malou figurku. Pak staví za figurku, vpravo a vlevo, lampičku, takže figurka vrhá stín vpravo i vlevo. Pak bere Ptahhotep průhlednou červenou desku a drží ji před pravou lampičkou. K mému největšímu překvapení se objevuje na zdi vpravo červený stín, vlevo však světlezelený.
"Čím to je, otče mé duše?" ptám se překvapeně.
"Přemýšlej a najdeš vysvětlení sama," říká Ptahhotep.
Zůstávám chvíli zticha a soustřeďuji se, až zažiji řešení. Pak vy­světluji: "Figurka zadržuje červenou barvu ze světla červeného a nechává objevit se na zdi pouze doplňkovou barvu. Tím vzniká stín zelený na druhé straně. Oproti tomu figurka zadržuje celé světlo druhé lampy a tak se zdá, že se druhý stín na této straně zdi stal červeným."

"Správně," říká Ptahhotep, "vidíš, tyto dvě barvy nemohou existovat jedna bez druhé, stejně jako mlčení bez mluvení. Cokoliv projevíš ve světě poznání, doplňující protiklad zůstává v neprojeveném. Když mluvíš, zůstává v neprojeveném negativní stránka mluvení: mlčení. A když mlčíš, zůstává tam pozitivní stránka mlčení: mluvení. Vznikne-li hora, musí jako její negativní stránka vzniknout údolí. Jak by byla možná hora bez údolí a údolí bez hory? Nikdy se nemůže nic projevit, učinit poznatelným, aniž by byl současně přítomen protiklad - doplňující opak - v neprojeveném! Projeví-li se něco pozitivního, zůstává negativní v neprojeveném a naopak projeví-li se negatívni, zůstává pozitivní neprojevené. Kdekoli se něco objeví, musí doplňující část být u toho, i když pouze v neprojeveném stavu. Sounáležitost obou částí je na sebe věčně váže.

Oddělení je tedy pouze zdánlivé, protože obě doplňující se poloviny - i když jsou oddělené a vypadly z jednoty - se přesto od sebe nevzdalují a nemohou se nikdy opustit. Nerozdělitelná božská jednota se tedy projevuje vždy a všude, neboť působí i při zdánlivém oddělení jako všudypřítomná přitažlivá síla mezi pozitivním a negativním. Jak pozitivní tak i negativní usiluje o návrat ke svému původnímu stavu, k božské jednotě. I když se něco objeví ve viditelném světě, nemůže se to úplně oddělit od božské jednoty; jednou, dříve nebo později, se se svou doplňující polovinou spojí a vrátí se do božské jednoty. Sílu, která - obsažena ve všem, co neexistuje a přitahuje vše stvořené zpět do původní jednoty je tím, co nazýváme Bohem.

Vše stvořené - viditelný svět kolem nás - je jako strom: vpravo má pozitivně-dobré ovoce, vlevo negativně-zlé. Ale obě strany pocházejí ze stejného stromu, ze stejné jednoty.
Pouze tímto oddělením z jednoty, která není ani dobrá, ani zlá, ale božská, vzniklo dobro a zlo. Pouze oddělením bylo umožněno poznání. Poznatelný svět tudíž musí sestávat z dobra a zla. Kdyby tomu tak nebylo, nebyl by poznatelný a nemohl by vůbec existovat.
Celé stvoření je stromem poznání dobra a zla! Stvořitel - Bůh však není polovinou jednoty, vypadlou z jednoty a od ní oddělenou, tudíž poznatelnou, Bůh je jednotou samou. Stojí nad vším stvořeným, vypadlým z jednoty a spočívá sám v sobě, v dokonalé jednotě. On je tím Ničím, z něhož povstává a projevuje se Vše, v Něm je Nic a Vše nerozdělenou, božskou jednotou.
Stvoření je vždy pouze polovinou celku ... polovinou, vypadlou z jednoty a srovnáním poznatelnou, jejíž doplňující polovina zůstala v neprojeveném.

Proto nikdy nemůžeš najít a poznat Boha - Stvořitele, ve stvořeném světě jednoduše proto, že Bůh nemá žádnou doplňující polovinu, která by s ním byla srovnatelná. Vůbec neexistuje možnost Ho s něčím srovnat, proto také není možné Ho poznat - Bohem můžeš jedině BÝT.
Poslouchej, mé dítě: Je jen jedno věčné Bytí, jen jeden Bůh. Ve všem, co žije, žije toto jediné Bytí - žije jeden, jediný Bůh.
Bůh je nedělitelnou jednotou, On je přítomen všude, On naplňuje celý vesmír ... Celý vesmír žije, protože Bůh jej oživuje svým vlastním věčným Bytím! Bůh je tedy jako strom života, který dává stvořenému, poznatelnému od své doplňující poloviny oddělenému světu své vlastní bytí, jinými slovy oživuje strom poznáni dobra a zla. Tento strom poznání dobra a zla - náš stvořený svět - žije jedině proto, že strom života - Bůh - mu vlévá do žil svůj vlastní život, žije v něm.

Hmotný svět se podobá stromu smrti; strom poznání dobra a zla a v něm žijící Bůh je stromem života, který žije ve všem, co je stvořeno. Bůh je pouze jeden. Tento jeden, jediný Bůh je Já, nejvnitřnější přirozenost ve všem stvořeném. Bůh je všude přítomný a jelikož ne­mohou být na jednom místě dvě věci současně a nic, na žádném místě vesmíru, nemůže Boha vypudit, může být přítomen všude a ve všech jevech výhradně jeden a tentýž Bůh, jako Já. Bůh je nedělitelnou jednotou. Všichni živí tvorové, všechny rostliny, všechna zvířata, člověk sám, jsou ovocem na stromu poznání dobra a zla; jsou živí proto, že životní proud stromu života proudí jejich žilami, proto, že v nich žije strom života. A to znamená, že i v tobě, má dcero! Tvé tělo je také ovocem na stromu smrti, na stromu poznání dobra a zla, a nemá vlastní život. Avšak i v tobě žije strom života, protože tvé Já je větvičkou velkého stromu života božího a ty žiješ jedině proto, že Bůh jako Tvé Já žije v tobě a udržuje na živu tvé tělo, tvou osobu.

Tím, že jsi se zrodila v těle, stala jsi se poznatelnou bytostí. Máš své vědomí oddělené od svého pravého Já - od Ničeho - Všeho - od Boha. Vypadla jsi z božského, rajského prastavu, kde jsou všechny možnosti projevu - tedy všechny rostliny, zvířata a člověk sám - ještě ve vše zahrnující jednotě, do světa mnohých forem, do diferenciace. Stala jsi se projevem, stvořenou formou. V důsledku toho je vše, čím jsi na pozemské úrovni, pouze poznatelná polovina projevu jednoty, složená z dobra a zla. A jelikož tvé vědomí je vsazeno do tvého těla, probudila jsi se v tomto těle, to znamená, že se tvé vědomí ztotožnilo s tělem.
Jíst něco znamená ztotožniti se s tím! Co jíš, z toho budeš sestávat, tím budeš. Tím, že se tvé vědomí ztotožnilo s tělem, jedla jsi - symbolicky vyjádřeno - ovoce ze stromu poznání dobra a zla a propadla jsi současně říši smrti.

Nyní však slyš dobrou zprávu: Tvé tělo je následkem a výsledkem oddělení, je pouze viditelnou polovinou tvého pravého Já. Druhá polovina zůstala v neprojevené, nevědomé části tvé přirozenosti. Spojíš-li tyto dvě vzájemně se doplňující poloviny, můžeš se vrátit do božské jednoty! Je zcela nemožné zažít jednotu tělesně, to jest učinit svou neviditelnou a nevědomou polovinu také viditelnou, tělesnou a obě spolu spojit. Neboť jedno vědomí nemůže oživit dvě těla; kdybys chtěla zažít přirozenost své doplňující poloviny v těle, znamenalo by to smrt. Když se tělo stalo viditelné právě tím, že se oddělilo od své doplňující poloviny, pak by znovuspojení mělo za následek zničení těla. Můžeš však přesto zažít božskou jednotu se svou doplňující polovinou v těle: ve svém vědomí. Můžeš své vědomí zvětšit, rozšířit, až učiniš nevědomou část sebe zcela vědomou, až vědomě zažiješ svou neprojevenou a nevidi­telnou polovinu, a tak uskutečníš božskou jednotu ve svém vědomí. I když tvé tělo prodlévá ve viditelně stvořeném světě můžeš své vědomí spojit v dokonalou jednotu se svým pravým Já, ze kterého jsi vypadla. Takto můžeš zde, v této pozemské existenci zažít blaženost - Boha - být Bohem.

Toto usilování o znovuspojení je ve všem, co bylo stvořeno. Každá živá bytost hledá svou druhou polovinu projevu, aby se s ní opět spojila. Pozitivní - mužské formy - hledají negativní - ženské formy a naopak. Toto usilování pozitivních a negativních sil tvoří dokonce nejhlubší strukturu hmoty, lépe řečeno: bez tohoto usilování by hmota vůbec neexistovala. Neboť toto usilování o jednotu - o stav být Bohem - vytváří přitažlivost mezi pozitivními a negativními silami a celý svět je postaven na tomto usilování o božský prastav. Pramenem všech sil v projeveném světě je právě toto usilování. Příroda ho používá a - projektováno do těla - vzniká z něho sexuální síla.

Dokud však stvoření hledá svou druhou polovinu venku, ve stvořeném poznatelném světě, nikdy jednotu nenajde, protože právě jeho doplňující polovina není venku v projeveném, od něho oddělena, ale naopak je od něho neoddělena v jeho vlastní neprojevené části, v nevědomí. Žádný tvor by nemohl existovat, kdyby neměl svou druhou polovinu v neprojeveném. Podívej se sama na sebe, má dcero: protiklad všeho, čím jsi ve své vědomé části a co projevuješ, je obsažen ve tvé nevědomé části, která však přesto k tobě patří, kterou také Jsi. Nenajdeš svou doplňující část venku - také ne v muži z masa a krve - ale pouze v nevědomé části svého vlastního Já. Když spojíš tyto dvě poloviny svého Já ve svém vědomí, vrátíš se do Ničeho - Všeho, ztotožníš se opět s Bohem.

A jelikož v tomto spojení, které se odehrává ve tvém vědomí, přestává ona věčná touha tvého projeveného bytí, protože našla své doplnění a spojila se s ním v jednotu, přestává jednou provždy také sexuální přání tvého těla. Staneš se dokonalou v sobě. Zažiješ již zde ve své tělesné existenci božský stav: nesmrtelnost, blaženost - naplnění! A jelikož žije v každém tvoru totéž jediné Bytí, staneš se současně totožnou s pravým Já každého tvora, když se probudíš ve svém pravém Já. Dosáhneš jednoty s Bohem, ale současně také jednoty s celým vesmírem. Vyzvedneš své vědomí ze svého těla, ze své osoby a zažiješ všezahrnující kosmické vědomí. Budeš se cítit v každém tvoru, v celém vesmíru - v Bohu - jako Já.
To znamená: Budeš jíst opět ovoce stromu života. Pak jsi se dostala ze světa účinků do světa příčin, z království pomíjejícího do království nepomíjejícího, ze stvořeného do tvůrčího a povstala jsi z říše smrti do říše života, do věčného Bytí. A to je zasvěcení!"

Ptahhotep přestává hovořit, ale vidím tuto božskou jednotu - uskutečněnou v neprobadatelné hloubce jeho nebeských očí. Nekonečné štěstí, klid a mír přetéká z těchto očí do mé duše. V jeho pohledu vidím splnění pravdy.
Pak mi žehná a já odcházím.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama