Zasvěcení - Elisabeth Haich - ukázka z knihy III.

29. října 2012 v 12:48 |  Videa, filmy, knihy

TVAR PYRAMID

(úryvek z této kapitoly)


Protože pramen všeho vědění, všech jevů, je věčné bytí - Bůh - avšak Bůh stojí v neprojeveném mimo prostor a čas a pouze promítá své projevy do rozměrových světů, musíme začít u Boha, abychom těmto zákonům správně porozuměli. Mluvit o Bohu nám však stále brání obtíž, že Bůh stojí mimo poznatelný svět a každá živá bytost může rozumět a pochopit Boha jen do té míry, nakolik je schopná Boha vědomě zažívat, projevovat a uskutečňovat. To jest: až do jakého stupně dokáže sama být Bohem. Ve všem žije Bůh a vše žije v Bohu, přesto mu zcela může rozumět ve své vlastní dokonalé bytosti jen ten, kdo se sám stal Bohem - nebo nikdy z Něho nevypadl. Chápat Boha může jen Bůh sám!

Skutečnost, že nejprimitivnější pračlověk má svůj pojem Boha, dokazuje, že je v něm božské vědomí, přesto, že je na nejnižším stupni a ještě ve stavu zamlženém. Ale stát se vědomým v Bohu, Boha plně chápat, být Bohem, znamená být úplně zajedno se svým vlastním božským Já, v nitru sídlícím Bohem. Snadno se to řekne, ale těžko udělá! Neboť tím, že člověk vypadl ze svého božského vědomí, může si Boha představit jen v míře své osobní vnímavosti. Jak má vědět, co je skutečně živé božství ve své dokonalosti, když jeho představivost odpovídá jenom osobnímu stupni odděleného od jednoty, konečného a padlého? Jak by mohlo konečné chápat nekonečné, jak časové pochopit věčné, smrtelné nesmrtelné, zdánlivá bytost věčné? ... Jak může imaginární bytí chápat, zažívat a dokonce se ztotožňovat s věčným, pravým Bytím - s Bohem?

A přece musí člověk Boha dosáhnout! Věčné přání, neutuchající touha mu pomáhá a žene ho do směru jeho božského Já. Přes zdánlivě nepřeklenutelnou propast mezi osobně smrtelným a neosobně věčným staví rozum - největší, ale nejnebezpečnější dar Boží - most. Rozumem se dostal do pokušení svým vědomím vypadnout z jednoty, ale právě tak mu dává rozum možnost vrátit se do jednoty s plným sebeuvědo­měním. Prostřednictvím rozumu je schopen porozumět pravdám a když porozuměl, bude hledat a stále znovu zkoušet, až se mu jednoho krásného dne podaří najít tu jedinou cestu, uskutečnění svého Já.


Uskutečnění znamená něčím být. Neboť dokud člověk o něčem přemýšlí nebo hovoří, není tím. Můžeš přemýšlet o kočce nebo o lvu, to zdaleka ještě neznamená, že jsi dosáhla uskutečnění, že jsi se stala kočkou nebo lvem. Podobně můžeš přemýšlet o sobě, aniž bys byla svým božským tvůrčím Já. O něčem přemýšlet znamená být oddělen od toho. Neboť jestliže vyšleš jen jednu jedinou myšlenku, ty - myslitel - jsi spojená přemýšlením s předmětem svých myšlenek. Jsi s ním spojená, ale nejsi s ním totožná. Co je v tvém rozumu, to nejsi ty. Rozum patří tobě, je to obdivuhodný nástroj, zrcadlo, ve kterém můžeš všechno promítat a všechno poznat, ale rozum nejsi ty! Rozum je mimo tvé Já, Čili co můžeš udělat svým rozumem, nejsi ty, není to uskutečnění.

Jestliže člověk hledá Boha mimo sebe, může často, ba i stále na Boha myslet, může se k Bohu modlit, může Boha celým svým srdcem milovat, ale proto se stále ještě neztotožnil s Bohem. Protože při hledání venku nemůže člověk nikdy Boha najít!

Stvořitel v člověku je vlastní Já, jehož posledním od jeho vlastního středu nejvzdálenějším projevem je já, osobní vědomí já. Osobní já v něm je ve hmotě - v těle se odrážející obraz Boha. Jestliže tedy člověk se chce vrátit ze stavu vzdálenosti do totožnosti s Bohem, musí svým vědomím nastoupit tutéž cestu: musí své vědomí od osobního já stahovat stále hlouběji a hlouběji do sebe a obracet se k svému pravému Já, ke svému stvořiteli, až se v Něm vědomě pozná. To ale znamená, že v tomto stavu se nepoznává stvoření - osoba, protože žádnou skutečnou existenci nemá a jako zdánlivá bytost nemůže mít žádné zpětné působící vědomí, žádné sebepoznání. Ale naopak, stvořitel se poznává ve stvoření, v osobě. To je jediná možnost, v níž přestává odloučenost, v níž se vědomí nalézá ve stavu jednoty, kdy přestává myšlení na sebe samého a dochází k sebepoznání, k bytí sebou samým. V tomto stavu je poznávající, poznávané a poznávání jeden a týž subjekt: Já - stvořitel - poznává se v sobě samém.

Člověk může zažít Boha jen tímto způsobem. Toto je vzkříšení!
V tomto stavu poznává, že ho stvořilo jeho vlastní Já a stále tvoří, takže jeho vlastní Já je jeho stvořitelem. Podobně poznává, že jedno a totéž jediné Já je stvořitelem celého vesmíru. Následkem toho prožívá ve svém božském sebe­ poznání, ve svém sebeuvědomění, současně i tvůrčí, kosmické vševědomí. V témže okamžiku, kdy dosáhl sebepoznání, dosáhl poznání všeho, vševědoucnosti! Tento božský stav, v němž stvořitel poznává sám sebe, můžeme také vyjádřit symbolicky čísly:
Bůh ve stavu spočívání v sobě samém je jedna ve třech a tři v jedné.

Tři a jedna jsou ještě nerozdělenou jednotkou. Ve světě geometrických představ je tvar rovnoramenného trojúhelníku symbolickým obrazem Boha, v němž poznávající, poznávané a poznávání jsou jedno jediné: jeden ve třech a tři v jednom.
Každý tvar je projevem síly, která ho vybudovala, proto je každý tvar rovněž obrazem síly, která ho buduje a stvořitelsky v něm přebývá. Božství v sobě spočívající ve svém prastavu se zjevuje vždy ve tvaru rovnostranného trojúhelníku.

Tento trojúhelník má v sobě dokonalou harmonii a dokonalou rovno­váhu, neboť jeho tři úhly leží od sebe v přesně stejné vzdálenosti. Jestliže však v sobě spočívající aspekt Boží vstoupí z bezprostorového, bezčasového a bezrozměrného stavu do stavu trojrozměrného a stane se stvořitelským aspektem Božím, projeví se pak vždy v čísle čtyři.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama