Planeta Země píše své příběhy

14. listopadu 2012 v 1:54 |  Světlo je Láska


Příběhy nás vedou tenkou nití a spojují nespojitelné.
Jsou to krásné pohádky. Mají tajemství nepoznaného.
Miluji lidi a jejich cesty do neznáma, které podnikají.
Jednou tak a příště jinak...
Kdo prošel Zemí ví, co je to touha, naděje, optimismus.
Co to je zklamání, nedůvěra a ztracenost..
Můžeme prožít komedii, tragédii, romanci, poezii okamžiku.

Dnes máš radost a zítra obavy.
Dnes víš a zítra nic nevíš.
Doufáš a zoufáš si.
Už víš, co je to nostalgie, trpělivost, nedočkavost..
Co to je držet slovo a co to je zklamat.
Už víš, co je to hledat a nenacházet.
Co je to ztratit a nacházet..

Musíme projít sedmero hor a řek a prošlapat střevíce.
Splnit tři úkoly a taky mít tři přání.
Potkat překážky a úskalí, čaroděje nebo matrix.
Setnout hlavy draka (ego) a osvobodit princeznu (vyšší Já).

Ač často nerozumíme, přesto jdeme dál.
Přesto vnímáme skrytou krásu a rozpomínáme se.
Jsme společné vědomí a příběhů je mnoho..



...

Poutník šel svou poutí Zemí.
Smál se když měl plakat.
Šel když ostatní stáli...

...

Malá tanečnice tančí ve větru.
Zpívá píseň v bouři.
Jednu ruku má ve světle,
druhou dotýká se temnoty...

...

Hraju si s energiemi,
Dělám z nich kuličky.
Vznášejí se v prostoru mé cely.
Tvořím z nich spirály a pouštím oknem.
Nebojím se...

...

Odpočívám s vílami.
Jsem jedna z nich.
Přátelím se s květinami
a rozmlouvám s kapkou rosy.
Vím, že je to naposled.
Jsem šťastna...

...

Bolí mě srdce,
bolí mě duše.
Nemůžu se na to zde dívat.
Mé energie se obracejí dovnitř.
Nemám již sil, cítím jak šednu...

...

Vrcholky Himalájí jsou tak krásné.
Jsem tu Bohu blíž.
Vznešená nádhera je všude přítomná.
Já jsem nekonečné JÁ.
Vůně a šarlatová roucha přátel
je to poslední, co vnímám...

...



 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama