Láska je všechno na čem záleží - Richard Bach

27. června 2014 v 22:13 |  Videa, filmy, knihy


Úryvek z knihy Richarda Bacha - MOST PŘES NAVŽDY



Když zaparkovala poblíž kanceláří Akademie filmového umění a vědy, řekla, "Jsem hned zpátky. Chceš na mě počkat nebo chceš jít se mnou?"
"Počkám tady. Nemusíš spěchat."

Pozoroval jsem ji, jak se proplétá davem lidí, kteří se procházeli v poledním slunci. Byla oblečena prostě, bílá letní blůzka přes bílou sukni, ale můj ty Bože, jak se za ní všichni otáčeli! Každý muž v okruhu sta stop od ní zpomalil, aby si ji mohl prohlédnout. Vlasy barvy medu a pšenice za ní volně vlály, jak spěchala, aby stihla poslední vteřiny, kdy svítí zelená. Zamávala, aby poděkovala řidiči, který na ni počkal, a on jí zamával zpátky - byl dobře odměněn.
Jaká okouzlující žena, pomyslel jsem si. Jaká škoda, že si nejsme víc podobní.

Zmizela v budově a já jsem se na sedadle protáhl a zívl. Proč nevyužít čas, pomyslel jsem si, a neponořit se na chvíli do hlubokého spánku? To bude vyžadovat autohypnotický odpočinek v délce asi pěti minut.
Zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl. Mé tělo je úplně uvolněné: teď. Další nádech. Má mysl je úplně uvolněná: teď. Další. Jsem ponořen do hlubokého spánku: teď. Probudím se v momentě, kdy se Leslie vrátí; budu tak osvěžen, jako bych spal osm hodin hlubokým, normálním spánkem.

Autohypnóza za účelem odpočinku je zvlášť mocná, když člověk noc předtím nespí víc než dvě hodiny. Má mysl se ponořila do tmy; hluk na ulici zmizel. Byl jsem obklopen hlubokým černým dehtem, čas se zastavil. Pak uprostřed černočerné tmy,
SVĚTLO!
Jako kdyby na mě spadla hvězda stokrát jasnější než slunce a výšleh světla z ní mě úplně oslepil.
Ani stín, ani barva, ani žár, ani záře, ani tělo, ani obloha, ani země, ani prostor, ani čas, žádné věci, žádní lidé, žádná slova, jen
SVĚTLO!!


Vznášel jsem se v té svatozáři a úplně jsem ztratil rozum. To není světlo, teď jsem to věděl, tenhle mohutný, nekončící třpyt, který proniká tím, co bylo kdysi mnou, to není světlo. To světlo jen představuje, to zastupuje něco jiného, co je jasnější než světlo, představuje Lásku! Tak intenzivní, že pojem intenzity je jen směšným mihnutím myšlenky v porovnání s tím, jak ohromná láska mě pohltila.

JÁ JSEM!
TY JSI!
A LÁSKA: JE VŠECHNO: NA ČEM ZÁLEŽÍ!

Uvnitř mě explodovala radost a já se v té lásce rozpadal na kousky, atom za atomem, sirka vhozená do slunce. Radost tak intenzívni, že se nedala snést už ani okamžik! Polkl jsem. Prosím, ne!
V momentě, kdy jsem o to požádal, Láska ustoupila, rozplynula se do noci poledního Beverly Hills, severní hemisféra, třetí planeta, pomenší hvězda minoritní galaxie minoritního vesmíru, jemný provázek víry člověka v pomyslný časoprostor. Byl jsem mikroskopickou formou života, nekonečně velkou, která se dostala do zákulisí svého divadla, která byla na nanosekundu chycena ve třpytu své vlastní reality a z toho šoku se téměř vypařila.
Probudil jsem ve v Banthě, srdce mi bušilo, obličej prosáklý slzami.
"Aj!!" řekl jsem nahlas. "Aj-aj-aj!"

Láska! Tak intenzívní! Kdyby byla zelená, byla by to tak mimořádná zelená, že by si ji neuměla představit ani Královna Zeleně... jako stát na obrovském balónu, jako stát na slunci, ale není to slunce, nejsou tu konce, nemá to horizonty, takový jas a ŽÁDNÉ OSLNĚNÍ, široce otevřenýma očima jsem se díval do toho nejjasnějšího... a přece jsem neměl oči, NEMOHL JSEM VYDRŽET RADOST z té Lásky... Bylo to, jako bych v černé jeskyni zapálil svou poslední svíčku a po chvíli přítel, aby mi pomohl lépe vidět, zapálil vodíkovou bombu.
Vedle toho světla je tento svět... vedle tohoto světla je myšlenka života a smrti, je prostě... nepodstatná.
Seděl jsem v autě, mrkal a popadával dech. Pane na nebesích! Trvalo to deset minut cvičení, než jsem se naučil znovu dýchat. Co... Proč... Aj!

Tu se nad chodníkem mihl úsměv a blonďatá záplava, hlavy z davu se otáčely za moment otevřela Leslie dveře, hodila na zadní sedalo obálky a vklouzla za volant. "Promiň, že to tak dlouho trvalo, Wook. Bylo tam strašně moc lidí. Neroztavil se tady zatím?"
"Leslie, musím ti něco říct. To nej... právě se něco stalo..."
Polekaně se otočila. "Richarde, jsi v pořádku?"
"Ano!" řekl jsem. "Ano, ano, ano, ano."
Útržkovitě jsem jí vyprávěl, co se stalo a umlkl. "Když jsi odešla, seděl jsem tady a zavřel oči... Světlo, ale nebylo to světlo. Bylo to jasnější než světlo, ale neoslňovalo, neubližovalo. LÁSKA, ne žádné falešné, prázdné slovo, ale Láska, která JE! Jako žádná jiná, kterou jsem si kdy představoval. A LÁSKA! JE VŠECHNO: NA ČEM ZÁLEŽÍ! Slova, ale nebyla to slova, dokonce ani myšlenky. Stalo se ti... znáš to?"

"Ano," řekla. A poté, co dlouho chvíli přemýšlela, pokračovala. "Tam nahoře, když jsem opustila své tělo. Tak krásná jednota s životem, s vesmírem, tak mohutná radost, až jsem se z toho rozplakala!"
"Ale proč se to stalo? Chtěl jsem jen, jen jsem si chtěl dopřát trochu rychlého hypnotického spánku, už jsem to dělal stokrát! A teď - TU MÁŠ! Umíš si představit tolik radosti, že ji nemůžeš snést, že prosíš, aby přestala?"
"Ano," řekla. "Umím..."
Seděli jsme spolu chvilku beze slova. Potom nastartovala Banthu a my se ztratili v hustém provozu a vážili si každé společné chvíle.







 


Komentáře

1 Margareth | Web | 20. srpna 2014 v 16:06 | Reagovat

Tuhle knihu moc miluji a jsem ráda, že jí někdo věnoval kousek z virtuálního prostoru :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama