Únor 2016

Mystická smrt – Karel Weinfurter - Ohnivý keř

13. února 2016 v 21:16 Články


Prvním důležitým oddílem mystické cesty je mystická smrt, tj. úplné odumření starého Adama, aby na jeho místě mohl se znovuzrodit Ježíš Kristus, čili Adam nový, nesmrtelný, věčný. Tomuto Adamovi říkají také mystikové "vnitřní člověk".

Co vlastně umírá v člověku při mystické smrti? Jakým způsobem lze z vlastní vůle přivodit mystickou smrt? A je to vůbec možné? Mystická smrt, která trvá po celý život mystika dokud nedosáhl úplného znovuzrození, křtu ohněm a mystického znovuzrození se týká jedině zevního člověka. Co je zevní člověk? To, co známe z člověka svými pozemskými, neboli zevními smysly. Je to jeho hmotné tělo, je to celá jeho zevní osobnost, tak, jak se nám na zemi jeví. Tzv. smrtelná čtveřice, která stojí pod nesmrtelnou trojicí, je onou částí, která zmírá mystickou smrtí. Patří k ní tedy pozemské tělo, životní síla čili prána, astrální tělo a kama, čili středisko pozemských chtíčů a hmotných žádostí.

Tyto čtyři součástky člověka musí zemřít. Tři ostatní, totiž manas, čili lidská duše, buddhi čili božská duše a atma čili Duch boží, jsou nesmrtelné, jestliže je člověk udržel pohromadě mystickým školením. Jinak jenom jeho část lidské duše přichází po smrti do "ráje" čili místa blažených, jsouc na tu dobu spojena s Duchem a duší božskou a pak se nanovo vtěluje. Když však člověk žil jen zevním světem, velmi hmotným způsobem a oddán svým chtíčům, skoro celá jeho lidská duše je stržena po smrti k oné čtveřici, z níž ovšem zbyla po úmrtí hmotného těla jen část neviditelná - astrální tělo, kama a prána - a žije na astrální úrovni jistou dobu, aby se rozplynula pozvolna do svých elementů, jako tělo se rozpadne na své.

Vraťme se ale zpět k mystické smrti. Při tomto magicko-mystickém postupu zmírá pomalu, ale jistě pozemské hmotné tělo po nepatrných částečkách, které jsou vylučovány a na jejich místo přistupují jiné nesmrtelné částice. Toto pozvolné umírání hmotného těla je v určitých mystických stavech zcela zřetelně pozorovatelné, a také onen nový život, který se musí uplatňovat zároveň, je žákovi mystiky zcela dobře pozorovatelný určitými jevy. Protože Kristus ukázal mystickou smrt svým Ukřižováním, jsou nejpřednějšími známkami tohoto nového života stigmatizace, čili rány Kristovy na kříži v rukou, nohou a boku, a tak kříž je zároveň symbolem mystické smrti, ale také symbolem věčného života, protože onen nový život, vycházející z božství, a vlévající se do člověka, mu dává nesmrtelnost.

Nyní přicházíme ke druhému principu, který v člověku zmírá mystickou smrtí. Je to naše astrální tělo, které se rovněž po smrti průměrného člověka za jistou dobu musí rozplynou na své elementy. Kdyby nám bylo náhle astrální tělo vzato, nemohli bychom žít, protože astrální tělo je pojítkem mezi hmotným tělem a lidskou duší nebo manasem. Proto i zde, když odumírá astrální lidské tělo, musí se zároveň tvořit astrální tělo nové, nesmrtelné, čili nebeské, které je rouchem mystikovy duše a které má jisté vysoké, magické síly a schopnosti. Toto nové astrální tělo je tzv. tělo oslavené, o kterém se hovoří v evangeliu.

Dále je tu kamický princip, který je střediskem chtíčů a pozemských žádostí, hladu, žízně a jiných hmotných tužeb. Tato kama musí zahynou mystickou smrtí, neboť je zároveň střediskem "zvířecí duše", která člověka stahuje neustále ke světu hmotnému. Kamický princip je naznačován v mnoha náboženských soustavách jako drak nebo had. Mystikové a alchymisté symbolizují tento princip lvem. Křesťané zase satanem. Kamický princip se u mystika jeví také jako kůň, býk nebo jiná zvířata. Kamický princip je u mnohých lidí - i mystiků - velmi mohutně vyvinut a proto není snadné ho zahubit. Všechno zevní potlačování čili askeze může velmi často vést jen k tomu, že zdánlivě se kama dá uspat, aby v nestřeženém okamžiku vybuchla s trojnásobnou silou a aby člověka strhla pak k činům často nerozvážným. Proto je nejlépe, když odevzdáme usmrcení tohoto principu do rukou božích.

Dalším principem, je životní síla čili prána. Tato prána je všude v přírodě a tedy taky v lidském těle. Je to princip, který naplňuje naši nervovou soustavu. Jejím centrem je Slunce a prána je tedy počátečně božského původu. Ale ta prána, která tvoří náš životní magnetismus není již čistá jako prána sluneční.. Je to prána, řekl bych "zvířecí", totiž asi tak magicky nízkého stupně jako kama. Na místě této nízké prány vstupuje do těla mystikova při mystické smrti a oživuje ho prána božská. Tato prána ma nejvyšší potenci a proto také světci a mystikové a vůbec zasvěcenci mohli vždy touto pranou léčit všechny lidské choroby, ba mohli křísit i mrtvé, jako Kristus. Výměna této prány se děje u mystika pozorovatelně, ale mystické stavy s tím spojené jsou velmi jemné.

Jak lze působit zevnímu člověku na tyto proměny mystické smrti? Je to předně samovolné usmrcování zevní osobnosti, což se děje právě zastavováním myšlenek nebo koncentrací. Kdo se dobře soustřeďuje na božské Já, ubíjí tím zevní já, protože zevní já má svůj život jedině v našich myšlenkách a představách.



Karel Weinfurter z knihy Ohnivý keř






Když si něco přeju, žádám to sama od sebe

13. února 2016 v 20:44 Články

Rozhovor s Abuelou Margaritou, dcerou Luny a Slunce


Ztratili jsme kontakt s Přírodou, babička Margherita nám to připomíná, osvěcuje nás svým příběhem i svojí magií a ukazuje nám jinou dimenzi. Tu naši!
Babička Margherita, léčitelka a strážkyně máyské tradice, vyrostla se svojí prababičkou, která byla také léčitelka a uměla dělat zázraky. Praktikuje a zná taneční kruhy slunce, země a luny a hledání vize. Patří k radě indiánských stařešinů a věnuje se zasévání zdraví a moudrosti výměnou za radost, kterou jí to přináší, protože na obživu si vydělává při práci s půdou - pěstitelstvím. Když cestuje letadlem a letušky jí chtějí dát nový, čistý plastový kelímek, drží se zuby nehty toho prvního se slovy: "Kdepak, holčičko, tohle končí v Matce Zemi." Moudrost a moc z ní doslova stříkají, je to něco, co se dá v její přítomnosti jasně vnímat. Její rituály jako je křičení jména novorozence k Matce Zemi, aby ho uznala jako svůj plod a chránila ho, jsou doslova explozemi energie, která dělá dobře všem přítomným. Když se podává člověku do očí a řekne mu, že jsme všichni svatí, něco velmi hlubokého se v něm pohne.
Říká o sobě: "Je mi 71 let. Narodila jsem se na venkově ve státě Jalisco, v Mexiku a žiju v horách. Jsem vdova, mám dvě dcery a dvě vnoučata od mých dcer, ale jinak jich mám tisíce, se kterými jsem se učila lásce bez připoutanosti. Pocházíme z Matky Země a Otce Slunce. Přišla jsem na zem, abych vám připomněla, co je v každém člověku.

- Kam půjdeme po tomto životě??
- Ó, dceruško, užít si zábavu. Smrt neexistuje. Smrt jednoduše znamená opustit fyzické tělo, když se ti zachce.

- Jak to myslíte: "Když se ti zachce"?
- No, můžeš si ho vzít i s sebou. Moje prababička byla chichimeca (pozn.překl. polonomádské národy střednějižní Ameriky, pejorativní pojem, trochu jako v češtině slovo cikáni) a vyrůstala jsem s ní do mých 14 let, byla jasnovidná léčitelka, mág a dělala zázraky. Hodně jsem se toho od ní naučila.

- To se přece ví, že jste moudrá, babičko…
- Moc kosmu, země a velkého ducha je tam pro všechny, stačí si to vzít. My léčitelé vnímáme hodnotu 4 živlů (ohně, vody, vzduchu a země), milujeme je a nazýváme je svými prarodiči. Když jsem jednou byla ve Španělsku, seděla jsem u ohně a začali jsme si povídat.

- S kým?
- S ohněm. "Já jsem v tobě," řekl mi. "To už vím," odpověděla jsem. "Až se jednou rozhodneš umřít, staneš se součástí ducha, proč si s sebou nevezmeš tělo?" zeptal se. "A jak to mám udělat?" zeptala jsem se já.

- Zajímavá konverzace.
- "Celé tvoje tělo je plné ohně a ducha," řekl mi. "Zaujímáme ve tvém nitru 100% prostoru. Vzduch jsou tvé způsoby myšlení a povznášejí, když jsi lehká. Jsme z 80% vodou, to jsou emoce a ty se vypaří. Země nás tvoří jen z 20%, tak co tě stojí vzít si to s sebou?"

- A k čemu by vám bylo tělo?
- Samozřejmě k tomu, abych si ho užívala, protože si zachováš 5 smyslů, ale už netrpíš připoutaností. Teď jsou tu s námi i duchové mého manžela a mé dcery.

- Zdravím.
- Jako poslední zemřel po mé dceři můj tchán, odešel, když mu bylo přes 90 let. Tři měsíce před smrtí se rozhodl, jaký to bude den. "Kdybych na to zapomněl," řekl, "připomeňte mi to." Když ten den nadešel, tak jsme mu to připomněli. Umyl se, vzal si nové oblečení a řekl: "A teď si půjdu odpočinout". Lehl si na postel a umřel. To samé bych mohla vyprávět o své prababičce, o rodičích, o tetách.

- A jak chcete umřít vy, babičko?
- Jako můj učitel Martinez Paredes, mocný Maya. Než vyrazil do hor, řekl: "Při západu slunce si přijďte pro mé tělo." Bylo slyšet, jak celý den zpívá a když ho pak šli hledat, země byla plná stop. Tak chci zemřít já - při tanci a zpěvu. Víte, co udělal můj otec?

- Co udělal?
- Týden před svou smrtí šel posbírat své kroky. Prošel místa, která miloval a navštívil lidi, které měl rád. Dopřál si ten luxus je pozdravit. Smrt není smrtí, je to jen strach, který máme ze změny. Moje dcera mi říká: "Mluv o mně." A tak vám budu povídat o ní.

- Vaše dcera se také rozhodla, že zemře?
- Ano. Mnoho mladých se nemůže realizovat a nikomu se nechce žít beze smyslu.

- A co má smysl?
- Když se podíváš druhému člověku do očí a necháš ho do sebe vstoupit a ty vstoupíš do něj, stanete se jedním. Tenhle vztah lásky už je navždycky, tam neexistuje nuda.Musíme pochopit, že jsme svatými bytostmi, že Země je naší Matkou a Slunce je náším Otcem. Donedávna kmen Huicholes (pozn. překl.: říká se jim Wirrarika, Wixarika nebo Huichol, jsou to indiáni ze Siera Madre v západním Mexiku, milují halucinogenní kaktus peyote) odmítali přijmout smlouvy o vlastnictví půdy. "Jak mohu být vlastníkem Matky Země?" říkali.

-Tady se země neuctívá, ale drancuje.
- Štěstí je tak jednoduché! Spočívá v respektování toho čím, jsme a jsme zemí, kosmem a Velký Duchem. A když mluvíme o Matce Zemi, mluvíme také o ženě, která musí zaujmout své místo učitelky.

- Jaké má žena poslání?
- Naučit muže milovat. Až se to muži naučí, začnou se chovat jinak k ženám i k Matce Zemi. Musíme spatřit naše tělo jako posvátné a pochopit, že sex je posvátným aktem. Je to způsob, jak ho zjemnit a to nás naplní smyslem. Nový život přichází prostřednictvím tohoto aktu lásky. Když ho budeme banalizovat, co nám zbyde? Navrácení posvátné moci sexualitě změní náš postoj k životu. Když se mysl propojí se srdcem, možné je úplně všechno. Chtěla bych říct něco celému světu…

- ???
-Že, až budou chtít, mohou používat moc Velkého Ducha. Když pochopíš, kdo jsi, tvoje myšlenky se stanou realitou. Já, když si něco přeju, tak o to požádám sama sebe. A funguje to.

- Existuje mnoho věřících, kteří se modlí k Bohu a Bůh je nevyslyší…
- Protože jedna věc je o něco žebrat a druhá je nařídit něco sobě. Vědět, co opravdu potřebuju. Mnoho věřících se dostalo do závislosti, ale duch je naprosto svobodný. Je potřeba osvojit si toto přesvědčení. Učili nás obdivovat obrazy, místo aby nás naučili zbožňovat sami sebe a zbožňovat se navzájem.

- Aniž bychom se přitom cítili trapně…
- Musíme pracovat se svými stíny, odlehčit si, vytříbit své schopnosti, pochopit. Potom je jednoduché léčit, ovládat telepatii, komunikovat s ostatními, s rostlinami a zvířaty. Když se rozhodneš používat všechny svoje schopnosti ke konání dobra, je život potěšením.

- Jak dlouho to víte?
- Pár chvil před tím, než moje dcera zemřela, mi řekla: "Mami, vezmi si svoji posvátnou dýmku, musíš začít sdílet svoji moudrost a budeš hodně cestovat. Neboj se, budu tě doprovázet." K mému velkému překvapení jsem spatřila, jak se opět stává součástí kosmu. Pochopila jsem, že smrt neexistuje. Obzor se rozšířil a mé vnímání ztratilo hranice, proto ji teď mohu vidět i slyšet. Věříš, že je to možné?

- Ano.
- Naši předci svěřili nám, stařešinům, opatrování vědění se slovy: " Přijde den, kdy se znovu bude toto vědění sdílet v otevřených kruzích." Myslím, že tento čas nastal.




Přeložila: Lucie Chaya
Článek je možné dále šířit s uvedením aktivního odkazu na tutu stránku s českým překladem a aktivního odkazu zdroje.





Duchovní cesta 1, 2 - František Drtikol - kniha

5. února 2016 v 20:54 Videa, filmy, knihy



Kniha podává slovem i obrazem autentické svědectví duchovní cesty a nauky, kterou předával František Drtikol.
Mapuje nejpodstatnější část života Drtikola myslitele. Je sestavená z různých útržků rukopisů, samostatných,
vesměs přesně datovaných myšlenek, dopisů, písemných záznamů a svědectví jeho přátel a žáků.
Významným způsobem se dotýká i Drtikolovy fotografické spirituální tvorby. 1. svazek , 2 svazek




Ukázka z knihy:


O intuitivním životě a cestě k trvalému Osvobození

...Intuice, vlastně intuitivní život (protože intuice je jen pojmenováním, pojmem), je bezprostředně mlčenlivý Život Božský; je to Život Ticha a Klidu. Je to vychvění Ticha, může-li se vůbec Ticho chvít, do úrovně projevů nějakým činem, slovem, myšlenkou, ale hlavně Mlčením a nicneděláním. Je to dělání a nedělání, Mlčení. Je beze všeho chtění, touhy, naprosto neosobní, bez všelikého proč, nač, komu, kam, jak, co, bez všelikého očekávání jakýchkoliv výsledků, bez jakéhokoliv plánu a hlavně bez jakéhokoliv myšlení.

V intuitivním životě spadá vše v Jedno, v Bytí, v Život. Tu chtění, myšlení, slovo, čin, vše to je sjednoceno k spontánnímu projevu. Není tu, jak to bývá při obyčejné mluvě nebo činu, příčiny, není tu nějakých úvah, myšlenek, podnětů, nápadů, není tu žádné spojky, jako chci to udělat, musím to udělat, proč bych to dělal, udělám raději ono, není tu nerozhodnosti, výběru, není tu také žádného svědomí, žádného očekávání výsledku, zda mne či druhému vzejde z toho prospěch nebo škoda, zda ten čin nebo slovo je dobré nebo špatné, není tu ohledu na tak zvanou morálku a na to vše, co lidstvo na svou duši dobrého a zlého nakydalo.

Intuitivní Život se neohlíží na to, co dělá, jestli je to vynález nebo kopání země, to je v intuitivním Životě rovnocenné. Když člověka, který takový Život žije, napadne něco dělat, tak dělá, když ne, tak nehne prstem a mlčí a žádná moc ho nepřinutí, aby dělal nebo nedělal. Intuitivní Život je tak neosobní, že se nestará, zda při činu, nositelem tohoto Života vykonaného, zajde jeho forma či forma jiného individua. Je to bezprostřední neosobní Život Božský, v naprosté přítomnosti a v naprostém Tichu, a je pro druhé naprosto nepochopitelným. Je-li člověk k intuitivnímu Životu připoután láskou a příchylností, může se státi, že po smrti se zrodí ve vyšších oblastech.

Jinak, jdeme-li ještě výše, poznáme, že i tento Život, jako každý život, je jen výsledkem, je jen složená věc, je stvořena naší láskou a moudrostí, těmito dvěma principy, mužem a ženou, je tedy pomíjející, a proto se odvrátíme i od tohoto Života, nepřilneme k němu, neulpíme na něm a po smrti nastane plné Osvobození - Vyhasnutí.

K tomuto intuitivnímu Životu dojde se Poznáním a z toho vyplyne vědění: ne já vedu intuitivní Život, ale že jsem intuitivním Životem...