Články

Typologie osobnosti

3. května 2017 v 23:05


Doporučuji si udělat test osobnosti, viz tento odkaz:

16 typologií osobnosti

Jde o testy vytvořené podle C. G. Junga. Na cestě sebepoznání je to nedocenitelný zdroj pochopení.
Neměli bychom totiž být proti sobě a nutit se do něčeho, co nejsme. Ale poznat sebe!



Cesta k Velkému Já

13. května 2016 v 13:39


Arnold Mindell, z knihy Techniky snění v bdělém stavu


Velké Já je zdrojem vašich snů. Je to zkrátka jen jiné jméno pro tvůrce snů. Velké Já je smyslové jádro všeho, co zaujalo vaši pozornost, a zároveň je všemi těmi věcmi samotnými. Dvojník je Snící oheň za Velkým Já, oheň a inteligence za vašimi sny. Když jste bdělí, vnímáte svět myslí Velkého Já a rozumíte snům ještě předtím, než se vám zdají.
Velké Já se ve snech zřídka objevuje jako přímo vyjádřená postava, protože je všemi postavami, je vším dohromady. Příležitostně se Velké Já personifikuje ve fantazii jako ušlechtilá, velkomyslná lidská bytost, božstvo, bohyně nebo bůh. Může se objevit také jako přírodní duch, moudrý stařec nebo stařena. Někdo spatřuje Velké Já jako Boha, nebo kombinaci bohů. Tím, jak na sobě pracujete, přebírá Velké Já vaši tvář. V tom okamžiku přicházíte blíž ke svému dvojníkovi.
Jak rostete, začíná se malé já více podobat vám jako celistvé bytosti. Ve vašich snech začínají malé já a Velké Já vypadat podobně. Tudíž i když je dvojník neviditelná a téměř nepředstavitelná přítomnost, jakmile začínáte poznávat Velké Já a žít ve světě polarit a duality i mimo něj, dvojník se objevuje ve snech jako vaše tvář, v níž se zrcadlí tvář Velkého Já.

V normálním stavu mysli malé já, zabořené v zájmech o čas a lidi, není s Velkým Já ve styku. Proto má jeho postava podobu, která se velmi liší od vaší; ve snech to může být léčitel nebo protivník, váš nepřítel nebo spojenec, s nímž musíte bojovat nebo ho milovat.
Carlos Castaneda, antropolog, který hovoří hlasem svého mystického učitele dona Juana, nastínil ve svém pozdějším díle vývoj vedoucí k dvojníkovi. Během tohoto vývoje bojovník nejprve zápasí s Velkým Já v podobě démona, který se objevuje jako jeho úhlavní nepřítel.
Z pohledu 24hodinového bdělého snění se Velké Já objevuje nejprve ve vašich nejhorších problémech, tělesných symptomech, nutkavě naléhavých myšlenkách, závislostech a vztazích a skupinových tématech, které hrozí, že vás přemohou. Aby v tomto boji uspělo, musí se malé já stát bojovníkem a musí svádět namáhavý boj, musí přemoci démonickou ničivost tohoto strašného vnitřního protivníka. Úspěšný bojovník nepodléhá svým zdánlivě nepřekonatelným problémům, zůstává naživu a zjišťuje, že potíže nebyly ničím jiným než maskou zakrývající moc a sílu, jež jsou nyní jeho spojenci, "dárci klíče, dárci tajemství".

Tento duch Velkého Já nejen testuje hranici lidských schopností, ale také se k vám chce připojit a rozšířit vaši identitu. Vaše problémy v čase a prostoru mu dávají příležitost rozvinout se tady a teď.
Krátce řečeno, vaši démoni se stávají vašimi spojenci. Díky vaší vnitřní práci a meditaci spojenec pomalu roste a když opatrně a nesměle vystupujete z času a prostoru, rozvíjejíce se spíše jako duch, bere na sebe vaši tvář. V tomto momentě se místo na spojence díváte do tváře vlastnímu Já a poznáváte svého dvojníka.
Za vašimi nejhoršími problémy na vás čeká spojenec; za spojencem je Velké Já a dvojník, esence všech vnějších forem, všech osob a věcí, které se dotýkají vaší pozornosti. Velké Já neboli dvojník není žádná teorie či spekulace - ve vaší smyslové zkušenosti je právě teď a v každém momentu přímo před vámi. Stačí se rozhlédnout, pochytit, co se děje, a máte ho - přímo v jádru toho, na co se díváte. V jistém smyslu se dá říct, že Velké Já se pokouší s vámi po celý čas flirtovat přestrojeno do masky vašich nepřátel; chce zaujmout vaši pozornost a získat vaši lásku.



Sníme špatný sen

15. dubna 2016 v 12:40


Během posledních dvaceti let vyšlo najevo, že domorodí šamani na celém světě se dotkli něčeho velmi podstatného - rozpoznali snění celého lidstva v planetárním měřítku. V reakci na to některé kultury, jako například etnická skupina Q'ero z oblasti Altiplana v Andách, vyslaly své zástupce dolů do nížin, aby informovali nás, lidi ze Západu, že sníme špatný sen.

Změnit naše pokřivené sny - a spolu s nimi svět, ve kterém žijeme - bude podle šamanů vyžadovat, abychom se naučili používat sílu našich myšlenek a naší tvořivé představivosti. Bylo by dobré šamansky cestovat a objevovat přitom vlastnosti, které bychom v okolním světě chtěli vidět - vlastnosti vytvářející rovnováhu a harmonii. Jakmile je najdeme, můžeme zapojit naše smysly a začít uvádět nový svět v život.

Uvažte prosím tyto otázky: Jak by svět měl vypadat? Jak by vypadaly tváře lidí, kteří by v něm žili? Usmívali by se? Jak by vypadaly tváře lidí, kteří by v něm žili? Usmívali by se? Jak by vypadala příroda? Jak byste se cítili, kdybyste žili ve světě vyjadřujícím všechny vámi vysněné vlastnosti? Jak byste se cítili
v takovém světě?

Při svém cestování se porozhlédněte a dotkněte se všech zdravých životních forem svým vědomím, a dokonce to zkuste svými "snovými prsty". Prožívejte všemi smysly, jaké to je žít v takovém světě. Jaké jsou zvuky tamější přírody? Slyšíte, jak se smějí děti? Jakými vůněmi je naplněn vzduch? Cítíte je? Jak tam chutná jídlo? Představte si, že ochutnáváte a jíte ta nejlepší a nejvýživnější jídla. Vychutnejte si čistou průzračnou vodu. Cítíte, jak voní čistý vzduch? Naslouchejte zvukům přírody, která vás obklopuje, a užívejte si dotyků slunečních paprsků na kůži.

Zapojením všech smyslů při vaší vnitřní práci angažujete tělo i mysl. Výsledkem je proces, který se může projevit ve vnějším světě. Je důležité být skutečně součástí tvoření tohoto nového světa a plně se na jeho projevování podílet, nejen se dívat na jeho vznikání jako na nějaký film. Další klíčovou složkou tohoto procesu je vášeň pro to, co vlastně chcete vytvořit. To, co tvoříte, musíte milovat - tím dodáte své tvorbě palivo. Z mystické perspektivy se tím učíme, jak se stát stvořiteli.

Představte si, jak by se změnila tato společnost, kdybychom si všichni uvědomovali, že vědomí a ne hmota jsou primárním základem všeho bytí.



- z knihy Probuzení do duchovního světa - Šamanská cesta přímého poznání - Sandra Ingerman, Hank Wesselman





Mystická smrt – Karel Weinfurter - Ohnivý keř

13. února 2016 v 21:16


Prvním důležitým oddílem mystické cesty je mystická smrt, tj. úplné odumření starého Adama, aby na jeho místě mohl se znovuzrodit Ježíš Kristus, čili Adam nový, nesmrtelný, věčný. Tomuto Adamovi říkají také mystikové "vnitřní člověk".

Co vlastně umírá v člověku při mystické smrti? Jakým způsobem lze z vlastní vůle přivodit mystickou smrt? A je to vůbec možné? Mystická smrt, která trvá po celý život mystika dokud nedosáhl úplného znovuzrození, křtu ohněm a mystického znovuzrození se týká jedině zevního člověka. Co je zevní člověk? To, co známe z člověka svými pozemskými, neboli zevními smysly. Je to jeho hmotné tělo, je to celá jeho zevní osobnost, tak, jak se nám na zemi jeví. Tzv. smrtelná čtveřice, která stojí pod nesmrtelnou trojicí, je onou částí, která zmírá mystickou smrtí. Patří k ní tedy pozemské tělo, životní síla čili prána, astrální tělo a kama, čili středisko pozemských chtíčů a hmotných žádostí.

Tyto čtyři součástky člověka musí zemřít. Tři ostatní, totiž manas, čili lidská duše, buddhi čili božská duše a atma čili Duch boží, jsou nesmrtelné, jestliže je člověk udržel pohromadě mystickým školením. Jinak jenom jeho část lidské duše přichází po smrti do "ráje" čili místa blažených, jsouc na tu dobu spojena s Duchem a duší božskou a pak se nanovo vtěluje. Když však člověk žil jen zevním světem, velmi hmotným způsobem a oddán svým chtíčům, skoro celá jeho lidská duše je stržena po smrti k oné čtveřici, z níž ovšem zbyla po úmrtí hmotného těla jen část neviditelná - astrální tělo, kama a prána - a žije na astrální úrovni jistou dobu, aby se rozplynula pozvolna do svých elementů, jako tělo se rozpadne na své.

Vraťme se ale zpět k mystické smrti. Při tomto magicko-mystickém postupu zmírá pomalu, ale jistě pozemské hmotné tělo po nepatrných částečkách, které jsou vylučovány a na jejich místo přistupují jiné nesmrtelné částice. Toto pozvolné umírání hmotného těla je v určitých mystických stavech zcela zřetelně pozorovatelné, a také onen nový život, který se musí uplatňovat zároveň, je žákovi mystiky zcela dobře pozorovatelný určitými jevy. Protože Kristus ukázal mystickou smrt svým Ukřižováním, jsou nejpřednějšími známkami tohoto nového života stigmatizace, čili rány Kristovy na kříži v rukou, nohou a boku, a tak kříž je zároveň symbolem mystické smrti, ale také symbolem věčného života, protože onen nový život, vycházející z božství, a vlévající se do člověka, mu dává nesmrtelnost.

Nyní přicházíme ke druhému principu, který v člověku zmírá mystickou smrtí. Je to naše astrální tělo, které se rovněž po smrti průměrného člověka za jistou dobu musí rozplynou na své elementy. Kdyby nám bylo náhle astrální tělo vzato, nemohli bychom žít, protože astrální tělo je pojítkem mezi hmotným tělem a lidskou duší nebo manasem. Proto i zde, když odumírá astrální lidské tělo, musí se zároveň tvořit astrální tělo nové, nesmrtelné, čili nebeské, které je rouchem mystikovy duše a které má jisté vysoké, magické síly a schopnosti. Toto nové astrální tělo je tzv. tělo oslavené, o kterém se hovoří v evangeliu.

Dále je tu kamický princip, který je střediskem chtíčů a pozemských žádostí, hladu, žízně a jiných hmotných tužeb. Tato kama musí zahynou mystickou smrtí, neboť je zároveň střediskem "zvířecí duše", která člověka stahuje neustále ke světu hmotnému. Kamický princip je naznačován v mnoha náboženských soustavách jako drak nebo had. Mystikové a alchymisté symbolizují tento princip lvem. Křesťané zase satanem. Kamický princip se u mystika jeví také jako kůň, býk nebo jiná zvířata. Kamický princip je u mnohých lidí - i mystiků - velmi mohutně vyvinut a proto není snadné ho zahubit. Všechno zevní potlačování čili askeze může velmi často vést jen k tomu, že zdánlivě se kama dá uspat, aby v nestřeženém okamžiku vybuchla s trojnásobnou silou a aby člověka strhla pak k činům často nerozvážným. Proto je nejlépe, když odevzdáme usmrcení tohoto principu do rukou božích.

Dalším principem, je životní síla čili prána. Tato prána je všude v přírodě a tedy taky v lidském těle. Je to princip, který naplňuje naši nervovou soustavu. Jejím centrem je Slunce a prána je tedy počátečně božského původu. Ale ta prána, která tvoří náš životní magnetismus není již čistá jako prána sluneční.. Je to prána, řekl bych "zvířecí", totiž asi tak magicky nízkého stupně jako kama. Na místě této nízké prány vstupuje do těla mystikova při mystické smrti a oživuje ho prána božská. Tato prána ma nejvyšší potenci a proto také světci a mystikové a vůbec zasvěcenci mohli vždy touto pranou léčit všechny lidské choroby, ba mohli křísit i mrtvé, jako Kristus. Výměna této prány se děje u mystika pozorovatelně, ale mystické stavy s tím spojené jsou velmi jemné.

Jak lze působit zevnímu člověku na tyto proměny mystické smrti? Je to předně samovolné usmrcování zevní osobnosti, což se děje právě zastavováním myšlenek nebo koncentrací. Kdo se dobře soustřeďuje na božské Já, ubíjí tím zevní já, protože zevní já má svůj život jedině v našich myšlenkách a představách.



Karel Weinfurter z knihy Ohnivý keř





Když si něco přeju, žádám to sama od sebe

13. února 2016 v 20:44

Rozhovor s Abuelou Margaritou, dcerou Luny a Slunce


Ztratili jsme kontakt s Přírodou, babička Margherita nám to připomíná, osvěcuje nás svým příběhem i svojí magií a ukazuje nám jinou dimenzi. Tu naši!
Babička Margherita, léčitelka a strážkyně máyské tradice, vyrostla se svojí prababičkou, která byla také léčitelka a uměla dělat zázraky. Praktikuje a zná taneční kruhy slunce, země a luny a hledání vize. Patří k radě indiánských stařešinů a věnuje se zasévání zdraví a moudrosti výměnou za radost, kterou jí to přináší, protože na obživu si vydělává při práci s půdou - pěstitelstvím. Když cestuje letadlem a letušky jí chtějí dát nový, čistý plastový kelímek, drží se zuby nehty toho prvního se slovy: "Kdepak, holčičko, tohle končí v Matce Zemi." Moudrost a moc z ní doslova stříkají, je to něco, co se dá v její přítomnosti jasně vnímat. Její rituály jako je křičení jména novorozence k Matce Zemi, aby ho uznala jako svůj plod a chránila ho, jsou doslova explozemi energie, která dělá dobře všem přítomným. Když se podává člověku do očí a řekne mu, že jsme všichni svatí, něco velmi hlubokého se v něm pohne.
Říká o sobě: "Je mi 71 let. Narodila jsem se na venkově ve státě Jalisco, v Mexiku a žiju v horách. Jsem vdova, mám dvě dcery a dvě vnoučata od mých dcer, ale jinak jich mám tisíce, se kterými jsem se učila lásce bez připoutanosti. Pocházíme z Matky Země a Otce Slunce. Přišla jsem na zem, abych vám připomněla, co je v každém člověku.

- Kam půjdeme po tomto životě??
- Ó, dceruško, užít si zábavu. Smrt neexistuje. Smrt jednoduše znamená opustit fyzické tělo, když se ti zachce.

- Jak to myslíte: "Když se ti zachce"?
- No, můžeš si ho vzít i s sebou. Moje prababička byla chichimeca (pozn.překl. polonomádské národy střednějižní Ameriky, pejorativní pojem, trochu jako v češtině slovo cikáni) a vyrůstala jsem s ní do mých 14 let, byla jasnovidná léčitelka, mág a dělala zázraky. Hodně jsem se toho od ní naučila.

- To se přece ví, že jste moudrá, babičko…
- Moc kosmu, země a velkého ducha je tam pro všechny, stačí si to vzít. My léčitelé vnímáme hodnotu 4 živlů (ohně, vody, vzduchu a země), milujeme je a nazýváme je svými prarodiči. Když jsem jednou byla ve Španělsku, seděla jsem u ohně a začali jsme si povídat.

- S kým?
- S ohněm. "Já jsem v tobě," řekl mi. "To už vím," odpověděla jsem. "Až se jednou rozhodneš umřít, staneš se součástí ducha, proč si s sebou nevezmeš tělo?" zeptal se. "A jak to mám udělat?" zeptala jsem se já.

- Zajímavá konverzace.
- "Celé tvoje tělo je plné ohně a ducha," řekl mi. "Zaujímáme ve tvém nitru 100% prostoru. Vzduch jsou tvé způsoby myšlení a povznášejí, když jsi lehká. Jsme z 80% vodou, to jsou emoce a ty se vypaří. Země nás tvoří jen z 20%, tak co tě stojí vzít si to s sebou?"

- A k čemu by vám bylo tělo?
- Samozřejmě k tomu, abych si ho užívala, protože si zachováš 5 smyslů, ale už netrpíš připoutaností. Teď jsou tu s námi i duchové mého manžela a mé dcery.

- Zdravím.
- Jako poslední zemřel po mé dceři můj tchán, odešel, když mu bylo přes 90 let. Tři měsíce před smrtí se rozhodl, jaký to bude den. "Kdybych na to zapomněl," řekl, "připomeňte mi to." Když ten den nadešel, tak jsme mu to připomněli. Umyl se, vzal si nové oblečení a řekl: "A teď si půjdu odpočinout". Lehl si na postel a umřel. To samé bych mohla vyprávět o své prababičce, o rodičích, o tetách.

- A jak chcete umřít vy, babičko?
- Jako můj učitel Martinez Paredes, mocný Maya. Než vyrazil do hor, řekl: "Při západu slunce si přijďte pro mé tělo." Bylo slyšet, jak celý den zpívá a když ho pak šli hledat, země byla plná stop. Tak chci zemřít já - při tanci a zpěvu. Víte, co udělal můj otec?

- Co udělal?
- Týden před svou smrtí šel posbírat své kroky. Prošel místa, která miloval a navštívil lidi, které měl rád. Dopřál si ten luxus je pozdravit. Smrt není smrtí, je to jen strach, který máme ze změny. Moje dcera mi říká: "Mluv o mně." A tak vám budu povídat o ní.

- Vaše dcera se také rozhodla, že zemře?
- Ano. Mnoho mladých se nemůže realizovat a nikomu se nechce žít beze smyslu.

- A co má smysl?
- Když se podíváš druhému člověku do očí a necháš ho do sebe vstoupit a ty vstoupíš do něj, stanete se jedním. Tenhle vztah lásky už je navždycky, tam neexistuje nuda.Musíme pochopit, že jsme svatými bytostmi, že Země je naší Matkou a Slunce je náším Otcem. Donedávna kmen Huicholes (pozn. překl.: říká se jim Wirrarika, Wixarika nebo Huichol, jsou to indiáni ze Siera Madre v západním Mexiku, milují halucinogenní kaktus peyote) odmítali přijmout smlouvy o vlastnictví půdy. "Jak mohu být vlastníkem Matky Země?" říkali.

-Tady se země neuctívá, ale drancuje.
- Štěstí je tak jednoduché! Spočívá v respektování toho čím, jsme a jsme zemí, kosmem a Velký Duchem. A když mluvíme o Matce Zemi, mluvíme také o ženě, která musí zaujmout své místo učitelky.

- Jaké má žena poslání?
- Naučit muže milovat. Až se to muži naučí, začnou se chovat jinak k ženám i k Matce Zemi. Musíme spatřit naše tělo jako posvátné a pochopit, že sex je posvátným aktem. Je to způsob, jak ho zjemnit a to nás naplní smyslem. Nový život přichází prostřednictvím tohoto aktu lásky. Když ho budeme banalizovat, co nám zbyde? Navrácení posvátné moci sexualitě změní náš postoj k životu. Když se mysl propojí se srdcem, možné je úplně všechno. Chtěla bych říct něco celému světu…

- ???
-Že, až budou chtít, mohou používat moc Velkého Ducha. Když pochopíš, kdo jsi, tvoje myšlenky se stanou realitou. Já, když si něco přeju, tak o to požádám sama sebe. A funguje to.

- Existuje mnoho věřících, kteří se modlí k Bohu a Bůh je nevyslyší…
- Protože jedna věc je o něco žebrat a druhá je nařídit něco sobě. Vědět, co opravdu potřebuju. Mnoho věřících se dostalo do závislosti, ale duch je naprosto svobodný. Je potřeba osvojit si toto přesvědčení. Učili nás obdivovat obrazy, místo aby nás naučili zbožňovat sami sebe a zbožňovat se navzájem.

- Aniž bychom se přitom cítili trapně…
- Musíme pracovat se svými stíny, odlehčit si, vytříbit své schopnosti, pochopit. Potom je jednoduché léčit, ovládat telepatii, komunikovat s ostatními, s rostlinami a zvířaty. Když se rozhodneš používat všechny svoje schopnosti ke konání dobra, je život potěšením.

- Jak dlouho to víte?
- Pár chvil před tím, než moje dcera zemřela, mi řekla: "Mami, vezmi si svoji posvátnou dýmku, musíš začít sdílet svoji moudrost a budeš hodně cestovat. Neboj se, budu tě doprovázet." K mému velkému překvapení jsem spatřila, jak se opět stává součástí kosmu. Pochopila jsem, že smrt neexistuje. Obzor se rozšířil a mé vnímání ztratilo hranice, proto ji teď mohu vidět i slyšet. Věříš, že je to možné?

- Ano.
- Naši předci svěřili nám, stařešinům, opatrování vědění se slovy: " Přijde den, kdy se znovu bude toto vědění sdílet v otevřených kruzích." Myslím, že tento čas nastal.




Přeložila: Lucie Chaya
Článek je možné dále šířit s uvedením aktivního odkazu na tutu stránku s českým překladem a aktivního odkazu zdroje.



Ukázka z pohádky O křivdě a odpuštění

30. března 2015 v 19:54

- Neodpustím - řekla. - Budu si to pamatovat.
- Odpusť, - prosil ji Anděl. - Odpusť a bude ti lehčeji.
- Ani za nic, - stiskla umíněně rty. - To odpustit nejde. Nikdy.
- Chceš se snad mstít? - zeptal se Anděl polekaně.
- Mstít se nehodlám. Nad to se povznesu.
- Toužíš po nějakém krutém trestu…?
- Nevím, jaký trest by byl dostatečný.
- Všichni musejí platit za svá rozhodnutí. Dříve nebo později, ale zaplatit musejí všichni… - řekl potichu Anděl. - To je nezvratné.
- Já vím.
- No tak odpusť! Zbav se té zátěže. Vždyť teď už jsou ti, co ti ublížili, daleko.
- To nemůžu. Ani nechci. Pro ně žádné odpuštění není.
- Dobře, je to tvoje věc, - povzdechl si Anděl - Kde chceš uchovávat tu křivdu?
- Tady a tady, - dotkla se hlavy a srdce.
- Jen buď prosím tě opatrná, - žádal ji Anděl. - Jed křivdy je velmi nebezpečný. Může jako kámen táhnout ke dnu a dokáže jako zuřivý plamen spálit všechno živé.
- Ten Kámen je Paměť a ta zuřivost je Ušlechtilá zuřivost, - přerušila ho. - Ty jsou na mojí straně.
A tak se křivda usídlila tam, kde řekla: v hlavě i srdci.

O naplnění

2. června 2014 v 21:17

Za mistrem Farinem, veleknězem řádu světla, jednoho dne přišel utrápený poutník. Žádal o radu, jak má naložit se svým životem. Mistru pověděl, že se mu nic nedaří a cítí se mizerně. Farin laskavě pozoroval poutníkův vystrašený výraz a v klidu dopil svůj čaj. Po dlouhých minutách se poutník trochu uvolnil a v místnosti se konečně rozhostil dostatečný klid pro Farinův dotaz "Co ti chybí bratře?". Poutníka zarazila přímost otázky, ani se nad tím nemusel dlouze rozmýšlet a vyhrkl "Všechno mistře! Nic nemám, nic se mi nedaří. Jsem asi prokletý, tak jsem přišel sem do kláštera světla abyste ze mě to prokletí sejmuli. " Mistr se na poutníka laskavě usmál a mírně zavrtěl hlavou. "Ne, nikdo tě neproklel, jediný kdo je tak mocný aby tě proklel jsi ty sám. Každý z nás si tvoří svou vlastní realitu." Když mistr uviděl na obličeji muže nechápavý výraz, tak jej vyzval, aby se šli projít do klášterních zahrad. Našli si lavičku pod rozkvetlým stromem, usadili se a Farin se zeptal znovu:

Co ti chybí?

Hledáš krásu? Tu najdeš všude okolo. Pohleď na zlaté sluneční paprsky, jak jemně hladí čehokoliv se dotknou, pohleď na rozkvetlou zahradu plnou vonících květin, zvedni hlavu a vnímej let ptáku na obloze. Zři lesknoucí se hladiny jezer, peřeje rozbouřených řek valících se k vysokým vodopádům nebo rybníky plné ryb. Stůj v úctě před prastarými horami, jejichž vrcholky se tyčí do nebes. Kochej se pohledem na stáda koní na nekonečných pláních, nebo na chvíli postůj v hlubokém lese a vnímej všechen ten život a krásu okolo. Vůbec přeci nepotřebuješ honosné domy, luxusní šperky nebo nejmodernější oblečení. Všechna ta krása tu JE, odpradávna, jen ji konečně uvidět.

Hledáš lásku? Tu najdeš v sobě. Nevěř tomu, že láska je něco co nemáš, dokud to do tebe někdo jiný nevloží. Láska je v tobě, ve mně, všude okolo. Je to stále ta jedna láska a my jí můžeme zakoušet kdykoliv budeme chtít, když přijmeme sebe, když přijmeme Boha v sobě. My jsme Bůh, jsme tvořeni láskou. Tvoje duše, stejně jako moje, je původem z téhož zdroje. Pochop, jsme jedno!

Tomášovo evangelium 1

15. května 2014 v 0:37

Vybrané výroky z Tomášova evangelia nalezeného mezi rukopisy v Nag Hammádí.

Toto jsou skrytá slova, která řekl živý Ježíš a zapsal je Didymos Juda Tomáš.


A on pravil: Kdo nalezne smysl těchto slov, neokusí smrti.



Ježíš řekl:
Člověk, který hledá,
ať nepřestává se svým hledáním, dokud nenalezne.
A až nalezne, bude otřesen,
a když bude otřesen,
bude se divit a stane se pánem veškerenstva.


Ježíš řekl:
Když ti, co vás vedou, vám řeknou:
"Pohleďte, království je v nebi",
tak vás předejdou ptáci nebeští.
Když vám řeknou: "Je v moři",
předejdou vás ryby.
Ale království je ve vás a mimo vás.
Když poznáte sebe, budete poznáni
a uvědomíte si, že jste dětmi živého Boha.
Jestliže však sami sebe nepoznáte,
pak přebýváte v chudobě a jste chudobou.


Buďte alespoň trochu inteligentní - Osho

15. dubna 2014 v 1:56

Celá má filozofie je založena na tom, že nemáte vyvíjet žádné úsilí, že máte jen relaxovat a osvícení se samo dostaví. Přijde, když zjistí, že jste úplně uvolněni, bez napětí, bez úsilí, a okamžitě se na vás snese jako tisíce květů. Všechna náboženství vám kážou naprostý opak a tvrdí, že osvícení je namáhavá záležitost, že vyžaduje celoživotní úsilí, možná i mnoho životů, a že tu není žádná jistota a záruka. A vy ani navíc neznáte cestu k osvícení, proto je možné, že ji ztratíte a zabloudíte. Jen pár lidí se doklopýtalo k osvícení. Byla to pouhá náhoda.

Miliony lidí se snaží a nic nenacházejí a neuvědomují si, že jejich hledání v nich vyvolává velké napětí, jejich úsilí vytváří stav, v němž nemohou dosáhnout osvícení. Osvícení nastane jen tehdy, když jste tak klidní, že už téměř nejste. Je jen čiré ticho a náhle dojde k explozi, k explozi vaší zářící duše. Lidé, kteří o to příliš usilují, jen ničí svou inteligenci nebo své tělo. Dosáhnete ho v uvolněném stavu. Relaxace je živnou půdou, z níž vyrůstají růže osvícení. A proto je dobré, že chcete být uvolnění, v pohodě, bez úsilí a napětí. Toto je recept na osvícení. Osvícení můžete být hned dnes! Osvícení je vaše nejniternější bytí. Vy se však příliš snažíte hledat, pátrat, děláte to či ono a nikdy se nedostanete k vlastnímu já.

Ve stavu relaxace nikam nesměřujete, nic neděláte a tráva začne růst sama od sebe. Naprosto stačí bdělost, inteligence, vědomí, a to není spojeno s úsilím, stačí pozorování, pozice svědka, a to není spojeno s napětím. Jsou to radostné prožitky. Nijak vás neunaví. Jste naprosto tiší a klidní. V případě takzvaných světců se o inteligenci mluvit nedá. Svým nesmyslným úsilím ji zcela zničili.

Proč nám tento okamžik nestačí? - Jeff Foster

9. dubna 2014 v 1:24


"Konec hledání je radikální, radikální přijetí toho, co je." říká ze své vlastní zkušenosti Jeff Foster.


Toto je tím. Toto je konec duchovní cesty. Svoboda a štěstí a osvícení se nenajdou nikde jinde než tady: přímo před námi.



Jemný hukot ventilátoru pořítače, mravenčení v levé noze, pípání ptáčků na zahradě, kteří přeskakují z větve na větev...



Proč nejsme nikdy spokojeni s tímto? Proč nám tento okamžik nikdy nestačí?



Možná je to proto, že v jednom bodě našeho života pojmeme víru, že tu je něco Víc Než Toto. Nějaký stav, ve kterém je nám naše "obchodní značka Pravá PřirozenostTM" odhalena v celé své slávě, ve které zmizí všechny myšlenky, ego shoří a rozplyne se navždy, aniž by zanechalo jakoukoli stopu. Jakýsi stav, který je, jinými slovy, zcela odlišný od současného.



Ale jak to souvisí se skutečností? Právě teď tu je jenom zvuk, jak malý drozd poskakuje v koruně stromu, tlukot srdce, pára stoupající z právě zalitého čaje, jemný vánek, který hladí moji tvář...



A pak myšlenka "Musí zde být víc než toto! Teď tam ještě nejsem, ale brzy, jednoho dne, možná, možná jen za několik minut, dosáhnu stavu, o kterém jsem toho tolik četl! Stavu, který je ne-stavem, ta svoboda, to uvolnění!"

Probuzení aneb Zamilování se do toho, kde jsi - Jeff Foster

8. dubna 2014 v 18:45

Probuzení neznamená, že budete se vším "v pohodě", nebo že už nebudete mít nikdy strach, nebo že budete stále uvolnění, nebo cokoliv, co by mělo být "neustále".

Proč byste přítomný prožitek zatěžovali svými těžkými nároky? Proč byste kladli podmínky bezpodmínečnému a vůbec čí podmínky by to byly? Proč byste žili podle odvozené, na čas vázané představy?



Naštěstí, to, co jste, se nikdy nebude přizpůsobovat žádné představě, jak by probuzení "mělo" vypadat. Nesčetné vlny stále se pohybující v oceánu tvého bytí nemohou zůstávat "něčím" neustále, protože jsou živé - milují tanec a hru a vynořují se a mizí stejně spontánně, jako vznikly, nezanechávají za sebou žádnou stopu - a toto poznání je počátek obrovské úlevy kosmických rozměrů pro vyčerpaného hledače "dalšího zážitku".



Život nemusí odpovídat vaší představě o tom, jaký by měl být, a proto je ve svém nejhlubším jádru tak pokojný. Jednoduše v něm není žádné přání, aby byl současný prožitek jiný, než právě je. Je zde pouze toto - přítomné, úplné, prázdné a plné. Ale, bystrý a inteligentní čtenáři, touto vrozenou dokonalostí není myšlena lhostejnost a apatie. Právě naopak!

Jeffie - Plamen Pravdy

4. dubna 2014 v 22:30


Srdce se nikdy nespokojí s pouhými úsudky, se slovy ani s otřepanými frázemi. Opravdová spiritualita neposkytuje útěchu - je to rozpálená pec, ve které shoří tvé milované naděje a sny, tvé zastaralé domněnky o životě, vesmíru i všem ostatním. Mnoho lidí hledá "milé, šťastné, dobré, příjemné, uklidňující pocity", a pletou si to se skutečnou duchovností. I tohle má ale své místo.

Mnoho let jsem věřil, že probuzení spočívá v oddělení sebe od zbytku života, o chránění se před bolestí bytím "nad" nebo "za" všemi lidskými problémy, o žití ve stavech bezstarostné blaženosti. Nalezení tichého svědka, pokojné kulisy, neměnícího se Já, prázdnoty nacházející se "za" formami, bylo v jednom okamžiku naprostou nutností po téměř 25 letech nesnesitelného psychologického utrpení. Potřeboval jsem prostor, v němž jsem si mohl odpočinout. Jenže tohle oddělení nebylo "konečnou stanicí", jak některá učení slibují. Bylo skutečně jen dalším dočasnou zastávkou - něčím, čeho se držet, dalším místem pro hledajícího, kde se může ukrýt. Co nastalo poté bylo více než otřesné.


Léčení pouze fyzického těla je jen odsouvání problému do budoucnosti - Sergej Lazarev

1. dubna 2014 v 18:40

Celá naše civilizace trpí vážnou nemocí, která může vést až ke smrti. Tato nemoc se může léčit, ale může se i zhoršit. Proto je otázka zdraví, která nyní stojí před celou naší civilizací, otázkou číslo jedna. Bohužel je pojem "zdraví" spojován především s tělem. Poslední století přemýšlíme pouze materialisticky a věříme, že nemoc je jen problémem těla. Ale nemoc ve skutečnosti tělem končí. Nemoc začíná v duši. Pokud má člověk špatný cíl, charakter či náhled na svět, nevyhnutelně to vede k fyzickým nemocem. Přichází ke mně hodně lidí, viděl jsem tisíce, možná desítky tisíc případů, diagnostikoval a analyzoval a všude jsem viděl to samé: Pokud člověk nezmění svůj charakter, pokud se nezmění jeho náhled na svět, je jeho fyzické uzdravení dočasné. Léčení fyzického těla je jen odsouvání problému do budoucnosti. O tom jsem se přesvědčil při každé analýze nemoci.


K jakým závěrům jste dospěl?

Vědci už konečně pochopili, že neexistuje žádný fyzický čin bez duchovního. Čili každému fyzickému činu předchází duchovní, psychický. Když jsem začínal svůj výzkum a prováděl jsem klientům diagnostiku, tak mi nevěřili a tvrdili, že jsou zdraví. Ale utekl rok či dva a začali se vracet, aby mi dali za pravdu. A tak jsem pochopil, že nemoc nezačíná na úrovni těla, kde ji ještě lékaři nemohou najít, ale začíná na jemné úrovni. Pochopil jsem, že to, co jsem nazval strukturami pole - strukturami podvědomí, je duše.
Duše je spojená s tělem, s tím, čemu říkáme biopole. Biopole je součástí naší duše. Duše zabírá mnohem více prostoru než tělo a existuje i tehdy, když zemřeme. Pokud máme problémy s duší, nevyhnutelně dříve nebo později nastanou problémy s tělem. A nezáleží na tom, onemocní-li jeden člověk, či skupina lidí - rodina, rod, nebo celý stát, či celé lidstvo - děje se to podle stejných zákonů.
V současné době existuje velké množství diagnostických metod - diagnostika podle pulzu, oční duhovky, ucha, můžete zrentgenovat člověka, udělat různé testy apod. Dnes je podle odborníků nejpřesnější diagnostika podle krve, neboť krev má tu nejúplnější informaci o stavu organismu. Pokud není krev v pořádku, nastane problém. Už ve Starém zákoně se říká, že krev je spojena s duší živé bytosti, z čehož vyplývá, že krev se kazí tehdy, když jsou problémy s duší. A problémy duše - to jsou problémy spojené se ztrátou mravnosti, lásky a víry. Bůh je Láska a Bůh stvořil člověka ze sebe a vdechl do něj život. Znamená to, že jsme ve své podstatě Božské bytosti a sestáváme z lásky. Naše vyšší já, základní a hlavní já - to je Láska a pak je vše ostatní. Z Lásky vzniká duše. V duši se pak rozvíjí vědomí a tělo je závěrečnou fází rozvoje duše. Pokud je člověk duše, ale i vědomí a tělo, pak je v první řadě třeba pečovat o duši.

Ženská duchovní podstata – Lucia René

28. března 2014 v 14:54

Úryvek z dechberoucí knihy Lucii René (www.awakenacademy.org) "UNPLUGGING the PATRIARCHY: A MYSTICAL JOURNEY into the HEART of a NEW AGE" (Crown Chakra Publishing 2009) Kapitola "Spiritual Teaching on Women", str. 315 - 321

Po celých sedmnáct let, kdy jsem studovala se svým duchovním učitelem, byla jeho prioritou podpora studentek. V 80.letech na toto téma přednášel prakticky neustále. Říkal: "Když se osvícená bytost nachází ve fyzickém světě, v konkrétním čase a prostoru, rozhlédne se a zeptá se: Co je nejvíce potřeba? Když jsem se sám sebe na toto zeptal, odpověď byla jasná: osvícení žen."

Jednoho večera v zimě roku 1983 vystoupil na jeviště (ze kterého vyučoval své studenty), sedl si a s velkou vážností začal mluvit. "Pokud dnes budeme mluvit o ženském osvícení, budeme mluvit o všem podstatném. Jestliže správně pochopíme toto téma, porozumíme všemu důležitému. Jestliže téma nepochopíme, nepochopíme nic. Vše, co se děje v našem světě, závisí na tomto tématu. Tak je důležité.

Pro ženy je mnohem snazší dosáhnout osvícení než pro muže. Ženino jemnohmotné tělo přijímá v tomto světě světlo mnohem snadněji než mužovo. Proto je zvláštní, že v dějinách spirituality na této planetě bylo tak málo osvícených žen. Má to mnoho důvodů a je potřeba, abychom je pochopili, bez ohledu na to, zda jsme muži či ženy. Na nejhlubší úrovni mezi muži a ženami není rozdíl. Každá bytost má duši i ducha. Duše není ani mužská, ani ženská, je obojí. Ale v našem určitém životě jsme buď muži, nebo ženami.

Funkcionalismus – výrazný styl současného bydlení - Mojmír Mišun

26. března 2014 v 15:30
Jako lidstvo prožíváme různé zkušenosti. A to jak čistě individuální, tak společně se skupinou lidí. Podle toho, s jakou skupinou lidí a jaké velikosti, znamená to i podílení se na této společné zkušenosti. Podobně i v bydlení jsme prošli na Západě mnoha různými architektonickými styly.
Vždy odráží hlavní myšlenkový trend a společenskou normu, kterou se řídí větší část společnosti. Současně bude společně s hlavním trendem koexistovat i alternativní myšlenkové a životní styly. Jde o zkušenosti a volby, které prožíváme, abychom jim porozuměli, prozkoumali jejich možnosti a i případné hranice. Bude-li zkušenost směřovat k destrukci a k disharmonii, bude z moci vyšších principů dřív nebo později naplněna a ukončena.

Rád bych se pokusil pojmout a porozumět současnému bydlení, jeho hlavním trendům a zejména samotnému funkcionalismu. Protože důkladné porozumění tomuto architektonickému stylu znamená současně i porozumět této době, stylu bydlení a života, a i sobě. Z počátků seznamování se s Feng Shui jsem netušil, jak bude důležité rozkrýt principy funkcionalismu a tím i toho, jak se toto vše vztahuje k našim osobním životům.
Je to spojeno s tím, že mi postupně přichází vhledy do skrytých a podprahových archetypálních sdělení, který tento styl představuje. Mohu říci, že vytváří velmi silnou a koncentrovanou zkušenost. Dokonce přiznávám, že z počátku se mi nedařilo příliš porozumět jeho významu a spíše jsem s tímto tématem zápasil.
Dal jsem si nyní za úkol popsat zjištěné poznatky, které prezentují samotný funkcionalismus a volně vložit i postřehy z pohledu Feng Shui. Není mým hlavním cílem tento styl kritizovat či opravovat, jako spíše zahájit proces vědomého porozumění, jakou zkušenost nabízí a k jakému cíli či naplnění vede. Tedy jak nás osobně, tak skupiny lidí, společenství rodiny a až po celé skupiny lidí, jako je například celý náš západní svět.
Samozřejmě vložím do textu i jakási hraniční sdělení, abych napomohl hlubšímu nazření, proč je tento architektonický styl tak úspěšný a má stále potenciál se rozvíjet do různých variant a rozmanitostí. Nechám na čtenáři volnost prozkoumat a ověřit si předkládané informace a podrobit vše konstruktivní kritice, co s tématem souvisí.
Porozumět kvalitě a směru svého života, fungování dnešních rodin, systémů výchovy, společensky preferovaným hodnotám a vlivu člověka na své okolí, to vše je přímo nebo nepřímo ovlivněné současným životním stylem. Přitom převažující architektonické styly s tímto přímo souvisejí. Jednoduše vyjadřují nás samotné, jak v trendech, masovosti, různosti a i alternativních směrech.


Je zde jen jedno Vědomí

13. března 2014 v 0:06

Jde o to uvědomit si situaci, v níž se nacházíte. Jste Vědomí. V nejvyšších centrech jste Jediné Vědomí. Skrze jistá vysoká centra jste se individualizovali a stali jste se tedy individualizovanými verzemi Vědomí. Jste to, čemu se říká duše. Vše kolem vás je mentální povahy. Tyto hory, hvězdy... Pokud se vaše vibrace zrychlí, musíte si při pohledu na tyto hory nebo hvězdy uvědomovat, že pozoruje pouhé pohyby Vědomí. Vůbec všechno, co se děje, je to, že Mysl pozoruje Mysl. Nic jiného se nikdy nedělo. Pokud více aktivizujete svá vyšší energetická centra, budete schopni uvědomovat si Realitu jaká je - a to neustále…

Normálně vnímající bytost není možné nachytat na iluzi existence hmoty. V podstatě jen bytost nacházející se ve velmi alterovaném stavu vědomí může v tomto Bytí doopravdy uvěřit, že hmota je skutečná. Vědomí bytosti musí být v tomto Bytí velmi změněno, aby bytost mohla žít na Zemi jako člověk a nepřišlo jí to divné. Bytost musí mít zablokovanou schopnost přirozeně analyzovat, aby bez výhrad akceptovala tak očividné absurdity, jako je hmota, lidský život, své narození, stárnutí nebo smrt. Jen bytost trpící amnézií může bez výhrad existovat v podobě takzvaného člověka.
Vy nejste lidé. Jste duše. Do tohoto systému reality vcházejí bytosti, které si uvědomují realitu. Jsou to probouzeči. V podmínkách tohoto systému pseudoreality je ale těžké pracovat. Probouzeči jsou zde považováni za lovnou zvěř. Obyvatelé iluze je například ukřižují a jejich sdělení poté obrátí docela naruby. Nebo je zneškodní nějakým jiným způsobem, který odpovídá "duchu doby". Lidé jsou šílení.

Takzvaná planeta Země je místo, kde se šílené kosmické bytosti, považující se za lidi, posměšně chechtají každému, kdo nezapomněl na Realitu. Je to unikátně dekadentní prostředí, kde bytosti vyhlásily šílenství za normu. Napojením na fyzické tělo se vaše já skryje pod silné vrstvy zvířecích mentálních reflexů. Zapomenete, kdo jste. Stáváte se zajatci mocných zvířecích pravzorů chování, které v kombinaci s energií vaší duše vytvoří "lidské osobnosti", s nimiž se na Zemi ztotožňujete. Jste vystaveni vlivu řady parazitních kódů, kódy biologických nutností počínaje a kódy náboženských věrouk a lidských ideologií konče. Je to v pořádku - právě TO jste přišli na Zemi zažít. Člověk je virtuální klec, v níž je uvězněna bytost, kterou skutečně jste. Energie, ztuhlá do podoby takzvaného mužského nebo ženského těla zakrývá vaši osobnost.

CHUDOBA NENÍ DUCHOVNÍ NEMOC! - Jan Menděl

26. února 2014 v 21:05

Chudoba ještě nikdy nebyla překážkou na duchovní cestě, zatímco bohatství téměř vždycky.

Určitě každý z vás už mnohokrát slyšel, že chudoba je duchovní nemoc. Že člověk, který má finanční problémy nebo žije z měsíce na měsíc, dělá něco špatně, především ale špatně myslí. Tento názor vzniknul v Americe v dobách, kdy se rodilo hnutí New Age, a kupodivu se v tomto hnutí nejenom udržel, ale tak silně zakořenil, že efektivní pozitivní myšlení už je dneska vlastně synonymem finančního úspěchu. A vzhledem k tomu, že se většina lidí v dnešní době dostává k duchovnu právě skrze tuto masivní vlnu New Age, dochází často k velkým zmatkům v hlavě kolem tématu peněz a bohatství. Všichni přední autoři a řečníci New Age, kteří dnes nejhlasitěji mluví o duchovních principech, jsou na prvních místech žebříčků nejprodávanějších knih, a vydělávají miliony. A aby své čtenáře ještě více oslovili, slibují jim, že pokud budou myslet jako oni, budou i oni brzy vydělávat miliony, protože se narodili proto, aby žili v blahobytu a nadbytku. Já vím, že to spektrum je široké a nejde všechny házet do jednoho pytle, ale bohužel celá tahle škála New Age se časem slila do jednoho odvaru a co se týče peněz, rozsudek zní jasně: pokud nejsi finančně hodně v pohodě, děláš něco blbě!

Na tomhle místě chci ještě říct, že nechci kritizovat žádné autory ani směry. Mnoho z těchto autorů mě na začátku hodně pozitivně ovlivnilo a právě díky nim a tomuto ohromnému hnutí se po celém světě zrodil neuvěřitelný zájem o esoteriku, byť jsou pohnutky k tomuto zájmu zpočátku čistě materialistické. Chci jenom nabídnout jiný pohled na věc:

Peníze mají z duchovního hlediska asi takovou hodnotu jako loňský sníh. Lidi vždycky museli řešit jak přežít, vždycky museli sehnat jídlo, aby uživili sebe a svoje rodiny. Na tom se nic nezměnilo. Chudoba určitě není ctnost, ale bohatství taky ne. Úspěch v životě si musíme zasloužit. Podle dnešních světských měřítek není úspěch možná vždy založený na zásluhách, ale tato měřítka jsou příliš krátkozraká. Není úspěch jako úspěch, ale kdo má v něčem opravdový zdravý úspěch, tak si ho zasloužil svými předchozími činy, ať už v tomhle nebo jiném životě.

Realita zrcadlí stav naší mysli - Rozhovor s Jaroslavem Duškem

23. února 2014 v 17:40

V jeden příjemný podvečer jsme si tak povídali s panem Duškem na Novotného lávce, pod okny se leskla Vltava, slunce svítilo...
Měla jsem připravené otázky, dlouho předem promýšlené. Jeho odpovědi byly jiné, než jsem očekávala, a já si připomněla doporučení ze Čtyř dohod: nevytvářejte si žádné domněnky.

Až Vám bude smutno, běžte se podívat do divadla na Pátou dohodu Dona Miquela Ruize v Duškově podání. Uvidíte na vlastní oči, uslyšíte na vlastní uši, budete se hodně smát a možná trochu přemýšlet, jak jsme my lidé tak trošičku směšní, když se bereme vážně a věříme všem těm pravdám, co nám vtloukají "velcí učitelé" od dětství do hlavy. Pod vší ironií a nadsázkou k Vám proudí čistá radost, láska a pochopení. A podle výrazů odcházejících diváků si dovolím říct, že jsem nebyla sama, v kom se alespoň na chvíli rozsvítilo světlo.


Do svého pořadu Duše K zvete nejrůznější osobnosti, jejichž názory, učení či postupy léčby se většinou vymykají obvyklým způsobům. Jaký je hlavní důvod těchto setkání?

Duše K je koncept, který kdysi dávno vzniknul již v Českém rozhlase. Oslovuji lidi, kteří svůj obor bádání otevírají i dalším impulzům nebo vlivům, dívají se na svět otevřenýma očima a bez předsudků. To je smysl Duše K.

Byl to ráj nebo nirvána? - Robert Monroe

15. února 2014 v 22:27

Při svém cestování mimo tělo poznal autor vrcholný stav bytí Existence.
Zde je úryvek z knihy, kde popisuje tento "prostor",v kterém se ocitl:


Třikrát jsem "šel" na místo, pro jehož přesnější popis se mi nedostá­vá slov. Opět je to ta vize, ta interpretace, dočasná návštěva tohoto "mís­ta" nebo stavu bytí, která přináší v historii lidstva tolikrát opakovaný vzkaz. Jsem si jistý, že by to mohla být část ráje, jak ho chápe naše nábo­ženství. Určitě to také musí být nirvána, samádhí, vrcholná zkušenost, tak jak nám ji prezentují mystikové všech dob. Rozhodně je to stav bytí, který různé osoby popisují velmi různě.

Pro mě to bylo místo nebo stav naprostého čistého klidu a míru a přes­to intenzivních, nádherných emocí. Bylo to jako vznášet se v teplých, měkkých mracích, kde není ani nahoře, ani dole, kde nic neexistuje jako samostatná část hmoty. To teplo není jen kolem vás, ale je i na vás a ve vás. Vaše vnímání je zamlžené a zcela okouzlené dokonalým prostředím.

Mraky, ve kterých se vznášíte, jsou prozařovány paprsky světla, jejichž tvary a odstíny se neustále proměňují. Koupete se v nich, když přes vás přecházejí, a každý z nich je nádherný. Rubínově červené paprsky světla, nebo něčeho víc, než je světlo tak, jak ho známe, protože žádné světlo vám nepřinese takový pocit smysluplnosti. Všechny barvy spektra se ne­ustále objevují a zase mizí, nikdy náhle nebo prudce, a každá z nich s se­bou přináší jiný druh uklidňujícího a mírného štěstí. Jako byste byli v mra­cích obklopujících věčně zářící západ slunce a zároveň i jejich součástí; s každou proměnou té živoucí zářící barvy se zároveň měníte i vy sami. Reagujete a vstřebáváte do sebe tu nekonečnou modř, žluť, zeleň a čer­veň a všechny odstíny mezi tím. Všechny jsou vám blízké a známé. Cítí­te, že sem patříte. Tady jste doma.

Jsem malíř, jsem mistr svého snu

13. února 2014 v 12:39


Všichni jsme umělci - všichni máme moc změnit svůj sen

Přišla jsem sem na tento svět jako umělec - všichni přicházíme na tento svět jako umělci. Nerodíme se s paletou barev ani se štětcem v ruce, nemůžeme tvrdit, že všichni dokážeme namalovat překrásné obrazy, jako to dokáží opravdoví mistři. Avšak i tak jsme pořád mistři, umělci - všichni bez rozdílu.

Jsme mistři a umělci svého vlastního života. Utváříme svůj vlastní život stejně tak jako to dělá malíř se svým obrazem. Pravda je taková, že jsme toto umění zapomněli, že jsme zapomněli moc, kterou bez rozdílu my všichni máme. Zapomněli jsme být mistry a umělci našeho života. Nechali jsme naše plátno veřejně přístupné a dovolili jsme všem okolo, aby na něj mohli nanášet své vlastní obrazce, své vlastní barvy. A tak žijeme život, který nám utvořili ostatní, jsme nespokojení a nešťastní.

Povězte, nechtěli byste se zase zmocnit svého plátna, vzít do ruky štětec a barvy a malovat? Malovat svůj vlastní život, být umělcem svého vlastního života? Protože můžete, jen stačí vzít do ruky štětec a barvy. Nemusíte žít ten starý "sen", to pláto, které žijete nyní - můžete jej odhodit a můžete si začít malovat nový obraz. Obraz, z kterého pro vás bude vyzařovat radost, láska, štěstí.

Zloděj jménem hormonální antikoncepce

3. února 2014 v 22:30

Farmaceutický průmysl se nás snaží přesvědčit, že když matka příroda tvořila jinak dokonalé ženské tělo, u hormonálního systému udělala někde chybu. Jak jinak si vysvětlit, že jako jedna z výhod hormonální antikoncepce je uváděno i to, že žena pak nebude menstruovat, ovulovat, nebude trpět menstruačním syndromem, zlepší se jí pleť, zkrátka že hormonální antikoncepce konečně uvede ženské tělo do řádu a harmonie.

Pokud ale matka příroda přece jen chybu neudělala a s každou fází ženského cyklu měla nějaký záměr, pak se na hormonální antikoncepci lze také dívat jako na lupiče století. Žena sice neotěhotní, ale otázkou je, čím vším za to zaplatí. Takže pojďme se společně podívat na to, o co všechno zloděj jménem hormonální antikoncepce ženské tělo, ale také duši, okrade...

Ovulace - nejerotičtější parfém na světě
První věc, o kterou nás hormonální antikoncepce připraví, bude ovulace. Z vejcovodu se neuvolní vajíčko, které by mohlo být následně oplodněno, takže se žena stává vlastně neplodnou. Ale o to přece jde, můžete namítnout. Problém spočívá v tom, že když má žena své "plodné období", je plodná na všech úrovních svého života. Nejde jen o to, že je schopna zplodit nový život, ale je schopna ho vdechnout i všem svým novým nápadům, projektům, záměrům i kontaktům. V tomto období totiž žena září. Je plna nadšení a chuti začínat nové věci. A není divu, že to z ní okolí cítí. Obzvláště muži byli od přírody vybaveni speciálními radary, aby přesně vycítili, kdy má žena své plodné dny. Každý muž je vybaven instinktem zachovat svůj rod, a proto také podvědomě hledá svoji Bohyni plodnosti, která by mu darovala potomka. Pokud ovšem všude naráží na ženy bez ovulace, musí být nutně trochu zmaten. Tím nechci říci, že hormonální antikoncepce nemá své místo na světě, jen je třeba si dobře rozmyslet důvody, z jakých je užívána. Pokud ji žena užívá například preventivně, v očekávání, že co nevidět potká prince na bílém koni, pak se tento postup může stát tak trochu kontraproduktivním. Ovulace je totiž ten nejerotičtější parfém na světě, který dokáže přivábit muže, jako světlo rozsvícené lampy láká noční motýly. Zároveň v době ovulace je i ženin čich vybaven zvláštní schopností vybrat si partnera, který svým genetickým vybavením zajistí početí zdravého plodu bez genetických vad. V neposlední řadě má žena největší touhu se milovat právě v období ovulace, kdy je nejvíce smyslná, vášnivá a krásná. Zdá se tedy, že příroda vše promyslela do nejmenšího detailu a je tedy na nás, ženách, jak lehce se své energie Bohyně plodnosti vzdáme...

Vítr tvého srdce – EMAHÓ

18. ledna 2014 v 19:32

Chce-li člověk navázat osobní vztah se životem, procitnout ve svém srdci a přijímat milost, nemusí vyznávat určité náboženství ani kráčet po nějaké duchovní cestě. Naprosto stačí, aby navázal spojení - se životem, s vlastním srdcem - a je mnoho způsobů, jak to může udělat. Právě to vysvětluje Emahó pomocí příběhů a představ, které jsou velmi působivé, provokativní a občas dost překvapivé. Kniha obsahuje i úvahy o modlitbě, živoucích svátostech, o hledání lásky, o zraněních a zklamáních, odpouštění, a také ukazuje, jak se stát zručným "námořníkem" plujícím na vodách života s dobrým kompasem a mapou, což vám pomůže nabrat do plachet správný vítr, jenž vás zanese do lepší budoucnosti.

EMAHÓ je americký Indián z kmene zvaného Tewa. Již více než dvacet let pořádá semináře a kurzy v Evropě a Americe. Žije v pouštní oblasti poblíž Santa Fe v Novém Mexiku.

I když si vytvoříme pevnou ulitu, neznamená to, že nás život nevidí. Život slyší každou myšlenku. Život vnímá každý pocit. Všechno je sledováno. A my jen tak předstíráme, že nejsme viděni.
Trvalo mi mnoho let, než jsem si uvědomil, že život je tu stále. Vždycky. A všechny nás moc miluje. Ale co je v naší mysli? Na co zaměřujeme pozornost? Na třetí dimenzi? Na dobro života? Nebo na svá dramata, bolesti srdce a na představy o tom, že tohle nic není, že život není nic výjimečného? A přesto je život zázrak.

To, čím člověk skutečně hovoří, je ticho.

Dopis na rozloučenou, věnováno egu

17. ledna 2014 v 22:46

Milé ego, chci se s Tebou rozloučit. Strávili jsme spolu mnoho let, už jen mlhavě si vzpomínám na to, jak jsme se seznámili v mých dětských letech. Bylo jsi se mnou většinu mého dosavadního života, v dobrém i ve zlém a vždy si se snažilo, abychom vše dělali nejlépe ze všech. Vzpomínám, jak nám nic nebylo dost dobré, hezké, velké nebo pravé. Na všem jsme vždy našli něco nedokonalého a snažili jsme se vše dělat jako jiná, ta úspěšná ega. Soutěžili jsme a nedokázali pochopit jak je možné, že jsme prohráli. Byli jsme rozzlobení, soupeře jsme obviňovali z podvádění nebo z nepatřičného štěstí.

Radost jsme ale také měli, hlavně když jsme zrovna byli lepší než ti okolo. Občas nám svět přišel cizí, až nebezpečný. Všude okolo byla spousta cizích lidí, kteří nám chtěli uškodit nebo se na nás nějak obohatit. Vzpomínám si, jak jsi říkalo, že to musíme někam dotáhnout abychom něčím byli. Jít si tvrdě za svým! Když se něco nepovedlo tak jsi dokázalo být dost kruté, až teď si uvědomuji, že jsi z toho vždy obvinilo mne a o sobě nikdy nemluvilo. Býval jsem pro Tebe hloupý, slabý, škaredý už na to raději nebudeme vzpomínat.

Zajímavé ale bylo, jak jsi Ty rádo stále vzpomínalo a nebo bylo v myšlenkách na budoucnost. Pořád jsi mi opakovalo události, které se staly klidně i před spoustou let a nutilo mne za ně pykat pořád dokola. Jediné čím jsi mne utěšovalo, byla budoucnost. V budoucnu to dokážeme, porazíme je! Budeme nad nimi, ti úspěšnější! Špatné pak bylo, když se to nepovedlo, jak jistě vzpomínáš. To jsi na mne bývalo opravdu zlé. Úplně nejkrutější jsi ale dokázalo být, když mi bylo nejhůř. Nikdy jsem se od Tebe nedočkal žádné podpory.

Jaroslav Dušek: Falešné doměnky

11. ledna 2014 v 18:21



V čem si podle vás vytváříme nejsilnější domněnky?


… Další silná domněnka je, že existují peníze.


A neexistují? Já jich mám hned několik v peněžence.


Tam máte papírky, na nichž je hodnota, které se věří. Je to podobné, jako když jste jako dítě hrála monopoly. Aby se peníze mohly z definice jmenovat peníze, musí být kryté drahým kovem. Když nejsou, tak jsou to bankovky. A bankovky jsou papíry, které vytiskne banka. Ty nemají oporu v ničem. Nebo dokonce za peníze považujete číslíčka na monitoru počítače. Dneska už to začíná být zřejmé: vidíte, jak rostou státní dluhy, hypotéky, vlády si berou od těch druhých půjčky. Papír, který se jmenoval peníze, byl dřív krytý zlatem nebo stříbrem, zatímco dneska je krytý dluhem.


Tomu nerozumím.

Peníze vznikly tak, že jsem napsal papír, na kterém jsem potvrdil, že vám za něco dlužím třeba kilo zlata. Vy jste tenhle papír vzala, šla do záložny a oni vám za něj dali to kilo zlata. Tím pádem byl ten dluh, který vám vznikl, krytý jasně stanoveným váhovým množstvím konkrétního drahého kovu. Dneska je jakoby krytý jiným dluhem. Je za ním nic. Dluh kryje dluh a takový systém může fungovat jen tehdy, když mu všichni věří. Jakmile v tento systém lidé věřit přestanou a rozkolísává se, začne se sesypávat zevnitř. Přesně toho jsme všichni právě
svědkem, říká se tomu světová finanční krize. Jde o psychickou záležitost. Kdyby to tak bylo, tak člověk nemá motivaci pracovat.

Devět myšlenek Naomi Aldort o výchově dětí

17. prosince 2013 v 0:42




1. Dítě má pravdu. Ať už dělá cokoliv, má k tomu pádný důvod. Opravováním v něm vyvoláváte pocit selhání. Podstatné je najít pravou příčinu jeho jednání a tu napravit. Zpravidla za ní stojíme my ― většinou jsme dítě něco nevědomky naučili nebo máme nerealistické očekávání. Dítě je naše zrcadlo.



2. Poslušnost není naším cílem. Znamená totiž, že dítě se bojí. Možná dělá dobrou věc, ale ze špatného důvodu. Bojí se trestu, naší zlosti nebo že přijde o naši lásku. Poslušné dítě může později poslouchat kohokoliv, třeba vůdce gangu. Naučí se poslouchat jiné, a ne samo sebe. Člověk by měl také někdy poslouchat jiné lidi, ale měl by se vždy nejdříve poradit sám se sebou a umět se rozhodnout, koho a kdy poslouchat.



3. Naším cílem je, aby dítě bylo nezávislé, aby dítě v každé chvíli cítilo: "To, jak se cítím, je správné". Tento pocit sebedůvěry budujeme tak, že reagujeme na jeho potřeby. Nemusíme se obávat, že později bude dělat věci na úkor jiných lidí nebo že se o druhé nebude starat. Naopak: pro dítě, které se cítí nezávislé a důvěřuje si, je mnohem snadnější všímat si druhých a starat se o ně.

Co můžu udělat, abych byl skutečně sám sebou? - Kurt Tepperwein

11. prosince 2013 v 18:23


Človek objavil tie najväčšie veci, ako by to boli tie najmen­ šie, ale zabudol pri tom na spoznanie toho, čo mu je naj­ bližšie - na samého seba. Je celkom jedno, kam na svete pôjdem, lebo seba nájdem až vtedy, keď sa dám na cestu sme­ rom dovnútra. Dvere dovnútra sú vždy otvorené a naša osobnosť tam na nás čaká. Až keď sa zjednotím sám so se­ bou, prebudí sa vo mne pravé "seba-vedomie", budem žiť v súlade s celým stvorením.

Čo však môžem urobiť pre to, aby som bol skutočne sám sebou? Existuje skutočne kráľovská cesta výcviku. Tá vyža­ duje, aby som sa stal sebe samému "duchovným majstrom". Prvé kroky na tejto ceste sú:


1. Spoznať, že skutočne existujem a že je správne byť sám se­ bou. Spoznať, že človek dosť trpel tým, že hral nejakú ro­ lu, namiesto toho, aby bol sám sebou.

2. Preukázať pripravenosť na spoznanie a zmenu, lebo je po­ hodlnejšie byť takým, ako sa to páči okoliu. Treba si však uvedomiť: "Kto chce ísť k prameňu, musí plávať proti prúdu."

Posmrtný život existuje - americký neurochirurg Dr. Eben Alexander

19. listopadu 2013 v 19:37

Americký neurochirurg Dr. Eben Alexander, který pracuje 25 let na Harvard Medical School, onemocněl r. 2008 na zánět mozkových blan a dostal se na týden do kómatu. Zažil při tom cestu do posmrtného, nadpřirozeného světa. Svědčí o tom tento týden v týdeníku Newsweek, kde píše o své nové knize na toto téma:

Jako neurochirurg jsem nevěřil na fenomén předsmrtných zážitků, píše autor. Jako neurochirurg rozumím tomu, co se děje v mozku u lidí, kteří se blíží smrti, a vždycky jsem byl přesvědčen, že existuje dobré vědecké vysvětlení pro nadpřirozené cesty na nebesa, které zažívají lidé, kteří o vlásek unikli smrti.

Na podzim r. 2008, po sedmi dnech v kómatu, kdy lidská část mého mozku, neokortex, byla neaktivní, jsem zažil něco tak hlubokého, že mi to dalo vědecký důvod věřit v existenci vědomí po smrti.

Neexistuje vědecké vysvětlení, jak je možné, že zatímco mé tělo leželo v kómatu, moje mysl - mé vědomí, mé vnitřní já - bylo naprosto při životě. Zatímco neurony mého kortexu stoprocentně ochromily bakterie, které na ně zaútočily, moje vědomí, osvobozené od mozku, se vydalo na cestu do širší, nové dimenze vesmíru, do dimenze, o níž jsem nikdy nevěřil, že existuje a před zážitkem kómatu bych ji odmítl jako nemožnost.

Avšak ta dimenze - kterou popsali četní svědci, kteří se dostali na pokraj smrti - skutečně existuje.

Jaroslav DUŠEK - Jsme pokrytci

4. listopadu 2013 v 23:05


Máme plnou pusu bezpečnosti na silnici, dítě strčíme do sedačky, spoutáme i psa, protože pes má mít také bezpečnostní pásy, a vedle toho jezdí naše auta dvě stě kilometrů v hodině!
 To je to, co považuji za pokrytectví! Kdybychom chtěli opravdovou bezpečnost a záleželo nám na lidech, nikdo by tak rychle nejezdil. Nejezdili by kamiony po stejné silnici, jako jezdí malá auta. Ale tady nikomu o skutečnou bezpečnost nejde. Hlavní je, aby se autosedačky prodávaly, aby se prodávaly helmy! Možná budeme chodit v helmách dokonce i po ulicích, nebo nám přikážou nosit brnění, protože se to bude někomu hodit. Vhodná by byla třeba molitanová vrstva, kdyby do nás někdo narazil, aby to tak nebolelo. Když to někdo vymyslí, tak si to koupíme. Protože to bude předpis.


Taky se rádi věnujeme drogové problematice, protože to vypadá ušlechtile. Když se však zeptáme skutečných odborníků na drogy, dozvíme se s úžasem, že největší negativní dopad mají léky a alkohol. Jenomže nenápadná, plíživá závislost na lécích a alkoholu je společností tolerována. Stejnou společností, která začne otravovat pěstitele kaktusů, aby v sobě náhodou neměly mescalin!


Za chvilku se jistě dozvíme, že si z pokojových rostlin můžeme vypreparovat nějakou látku, která by nás mohla nějak povzbudit, a pak zakážou i je. A nám to svým způsobem patří. Jestliže si to totiž my, lidé, necháme líbit, tak nebudeme pěstovat žádné kaktusy, ale klidně si necháme do sebe sypat léky ve velkém. Proč se na benzinové pumpě prodává alkohol? To nikomu nevadí? Vadí někomu herny? A co závislost na automatech? Nikomu nevadí ta ohromná závislost?


JAK POMOCI DĚTEM PROTI MASOVÉ NEVĚDOMOSTI - Eckhart Tolle

1. listopadu 2013 v 22:38

Otázka:
Dobrý den. Chtěla bych vědět, jestli můžeme nějak pomoci dětem, nebo komukoli, koho milujeme, překonat ono období nevědomosti, kterým jsme myslím prošli všichni zde přítomní, nebo je nutné, aby jím prošli sami? Někdy cítim bezmocnost, když se moje děti trápí, a velmi snadno se nechám vtáhnout do toho trápení. Chtěla bych být schopna jim pomoci, aby rychleji překonaly nevědomost, pokud to vůbec jde. Mojí dceři je sedm a synovi čtyři.


Eckhart Tolle: 

Především musím říci, že mají velké štěstí, že mají vědomou matku, vás. A jejich otec je vědomý?


Ne tak vědomý. Ale dost vědomý na to, že mi pomáhá, právě je s dětmi, abych mohla být tady, a to už je něco.


V dnešní době je více dětí, nevím jaké procento, které možná nebudou muset projít obdobím hluboké nevědomosti, kterým jsme museli projít my. Alespoň já určitě. A také se dnes rodí více dětí rodičům, kteří jsou v procesu probuzení, takže jsou to relativně vědomí rodiče. V mé generaci si nevzpomínám na žádné vědomé rodiče. Možná nějací byli, ale nesmírně vzácně. Pořád jsou ještě vzácní, ale už ne tak jako dřív. Moji rodiče byli hodní, miloval jsem je, ale byli hluboce nevědomí. A to byl normální stav.


Otázka tedy je, jak dětem pomoci, aby zůstaly relativně vědomé, aby se nenechaly vtáhnout do masové nevědomosti, která stále ovládá masovou kulturu. Také technologie podporují u dětí nevědomost a závislostní chování na věcech.



Doplňující poloviny - Elisabeth Haich

1. listopadu 2013 v 2:10

Cokoliv vidíme je poznatelné proto, že se to oddělilo od své doplňující poloviny. Ta druhá polovina zůstala v neviditelném, v neprojeveném. Poznání získáme pouze srovnáním dvou stran, pozitivní a negativní, které byly od sebe odděleny. Dokud tyto dvě strany spočívají v sobě, spojené v jednotu, nemůžeme nic vnímat, nic poznávat. Neexistuje poznání, aniž se jednota rozdělí na dvě poloviny, na projevenou a na její zrcadlový obraz, neprojevenou, takže se obě stanou srovnáním poznatelné. Cokoliv projevíme, doplňující protiklad zůstává v neprojeveném. Vznikne-li hora, musí vzniknout údolí. Projeví-li se něco pozitivního, zůstává negativní v neprojeveném a naopak.

Pouze tímto oddělením z jednoty, která není ani dobrá, ani zlá, ale božská, vzniklo dobro a zlo. Pouze oddělením bylo umožněno poznání. Bůh je jednota. Proto nikdy nemůžeme najít Boha, protože Bůh nemá žádnou doplňující polovinu. Není možné Ho poznat, Bohem můžeme jedině být. Naše tělo je následkem a výsledkem oddělení, je pouze viditelnou polovinou našeho pravého Já. Druhá polovina zůstala v neprojevené, nevědomé části naší přirozenosti. Spojíme-li tyto dvě vzájemně se doplňující poloviny, můžeme se vrátit do božské jednoty, kterou můžeme zažít ve svém vědomí. Můžeme své vědomí zvětšit, rozšířit, až učiníme nevědomou část sebe zcela vědomou, až vědomě zažijeme svou neprojevenou a neviditelnou polovinu.

Touha po znovuspojení je ve všem, co bylo stvořeno. Každá živá bytost hledá svou druhou polovinu projevu, aby se s ní opět spojila. Pozitivní mužské formy hledají negativní ženské formy a naopak. Bez tohoto usilování by hmota vůbec neexistovala. Pramenem všech sil v projeveném světě je právě toto usilování. Příroda ho používá a, projektováno do těla, vzniká z něho sexuální síla. Dokud však hledáme svou druhou polovinu venku, nikdy nenajdeme jednotu. Nenajdeme svou doplňující část venku, v muži či ženě, ale pouze v nevědomé části svého vlastního Já.

Tuto doplňující polovinu stále hledám. Jeho hlas hledám ve všech hlasech, které ke mně mluví. Jeho oči hledám ve všech očích, které se na mě dívají z nesčetných mužů, jež potkávám a potkala jsem. Ve všech těchto mužích hledám toho muže, kterého miluju bezpodmínečně, každou kapkou své krve, toho jediného, svého muže - zrcadlový obraz mé vlastní doplňující poloviny.



Z knihy Zasvěcení od Elisabeth Haich


 
 

Reklama