Láska a vztahy

Intimní vztah jako zkouška ohněm

23. března 2015 v 18:21


Žít s někým koho milujeme, se všemi radostmi a nároky, které to přináší, je jedním z nejlepších prostředků duchovního růstu. K opravdovému probuzení ale dochází na pohřebišti, kde si přiznáme svoje zranění, strachy a iluze a pracujeme s nimi, říká John Welwood.
I když většinou chceme mít v životě zdravý a uspokojující vztah, je pravda, že s tím máme všichni problémy. Básník Rilke poznal jak je to náročné a vyjádřil to svým klasickým výrokem: "Milovat jeden druhého je pro nás ze všech úkolů ten nejtěžší."
Rilke neříká, že je náročné milovat, nebo že je milující laskavost obtížná, mluví spíš o tom, jak těžké je trvale milovat někoho s kým žijeme, den za dnem, rok za rokem. Mnoho lidí opustilo po mnoha zklamáních a selháních intimní vztah, ohrožený romantickou iluzí a emočními hazardy, a už jim nestojí za tu námahu.

Ačkoliv je moderní vztah zvlášť náročný, jsou problémy, které přináší, zvláštní oblastí osobního a duchovního růstu. Vědomé budování vztahu vyžaduje dobrou obeznámenost s tím, jakou roli v něm hrají tři rozdílné oblasti lidské existence: ego, osoba a bytost.
Jakýkoliv blízký vztah zahrnuje tři úrovně interakce, kterými oba partneři cyklicky procházejí - ega s egem, osoby s osobou a bytosti a bytostí. Zatímco jsou oba v jedné chvíli spojeni v čisté otevřenosti jako bytosti, v následující upadnou jejich ega do smrtelné bitvy. Je tak příjemné, když s námi partner hezky jedná - "jsi tak báječný," když ale řekne nebo udělá něco hrozivého, je to "jak jsem jen mohl skončit u tebe"? Protože je ohromně matoucí a devastující, když se naše životní láska najednou změní ve smrtelného nepřítele, je důležité udržovat si širší obraz, který nám dovoluje porozumět tomu, co se děje.

Sex

21. dubna 2013 v 22:20



Sex je dar boží, jejž bychom měli oslavovat.

Je to účast na velkém svátku, jímž je naše existence.
Květina vypadá krásně - všimli jste si? I ona svou krásou vyjadřuje sexualitu.
Kdekoli je krása, tam je i sex.
Sex je naprosto přirozený.
Není nutné jej skrývat za krásné slovo láska.
Není nutné jej zastírat závojem romantiky.
Sex by měl být čistým jevem: Dva lidé v intimním okamžiku náhle pocítí, že chtějí komunikovat na hlubší úrovni, toť vše.
Nevyplývá z toho žádný závazek, žádná povinnost, žádná zodpovědnost.
Sex by měl být hrou i modlitbou.
Všechno, co nám bylo dáno, je cenné. Kdyby tomu tak nebyl, život by vám to nedal.
Tohle je alchymická proměna: Váš vnitřní muž splyne s vaší vnitřní ženou a vy se stanete celým člověkem. Teprve potom poznáte, co je to láska.

Prožívejte sex s plným vědomím! Vědomí je onen tajemný klíč, který vám otevře nové dveře.
Devětadevadesát procent lidí zná sex jako uvolnění, nezná jeho orgazmické vlastnosti.
Ejakulace je úzce lokalizované uvolnění, sexuální uvolnění - není to orgazmus.
Uvolnění je negativní jev - prostě ztratíte energii - ale orgazmus je něco úplně jiného.
Při orgazmu vstupujete do hlubin svého těla, kde hmota už neexistuje. Existuje jen energetické vlnění, vy se stanete tím vlněním a začnete tančit. Všechna vaše omezení zmizí a vy jen pulzujete. A váš milovaný pulzuje s vámi.
A pokud si neuvědomíte, že můžete zakusit mohutné orgazmické exploze, nikdy nepochopíte nic duchovního. Bude to pro vás skoro nemožné.

Chceš-li změnit svět, miluj muže

19. dubna 2013 v 2:07

Chceš-li změnit svět, miluj muže; skutečně ho miluj
Vyber si toho, jehož duše jasně volá tvou; který tě vidí; který je dost statečný na to, aby se bál
Přijmi jeho ruku a veď ho jemně za krví svého srdce
Kde může ucítit tvé teplo a spočinout
a nechat svou tíhu shořet v tvých ohních
Pohlédni mu do očí, nahlédni hluboko dovnitř a uvidíš, co spícího, bdělého, ostýchavého či čekajícího se tam ukrývá
Pohlédni mu do očí a uvidíš v nich jeho otce, dědy a všechny ty války a šílenství, které vedly jejich duše v nějaké vzdálené zemi, vzdáleném čase
Pohlédni, bez souzení, na jejich bolesti, utrpení, muka a vinu
A nechej to vše odejít
Vciť se do bříměte jeho předků
A věz, že on v tobě hledá bezpečné útočiště
Nechej ho roztát ve svém neochvějném pohledu
A věz, že ty nemusíš zrcadlit ten hněv
Neboť máš dělohu, sladkou hlubokou bránu, která omývá a hojí staré rány

Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj
Seď před ním v plném majestátu svého ženství, v dechu své zranitelnosti
V hravosti své dětské nevinnosti, v hloubi své smrti
Kvetoucí pozvání, jemně ustupující a dovolující jeho síle muže
Aby předstoupila vpřed a vykročila směrem k tobě… a společně s tebou, tiše vědouce, plula v lůně Země
A pokud couvne… a on couvne… uteče do své jeskyně… Shromáždi kolem sebe své babičky… zachumlej se do jejich mouder
Naslouchej jejich jemnému šepotání, které zklidní tvé vystrašené dívčí srdce
A přiměje tě, aby ses ztišila… a trpělivě čekala na jeho návrat
Seď a zpívej u jeho dveří píseň rozpomínání, že zase znovu, smí být ukonejšen

JAK MOHU VÍC MILOVAT? - Osho

28. února 2013 v 21:44

Láska sama o sobě úplně stačí. Není třeba ji zdokonalovat. Je dokonalá tak, jak je; není možné ji nějak zdokonalit. Už to samotné přání je důkazem nepochopení lásky a její podstaty. Můžete získat dokonalý kruh? Všechny kruhy jsou dokonalé; kdyby nebyly dokonalé, nebyly by to kruhy.

Dokonalost je kruhu dána a totéž platí i o lásce. Nemůžete mi­lovat míň a nemůžete milovat víc - protože tu nejde o kvantitu. Je to kvalita, jež se nedá vyčíslit.

Samotná otázka ukazuje, že jsi dosud nezakusil, co je láska, a snažíš se skrýt svou nelásku za touhu "víc milovat". Ten, kdo lásku poznal, tuhle otázku nikdy nepoloží.

Lásku je třeba pochopit; není to biologické poblouznění - v tom případě jde o chtíč, jenž je projevem všech zvířat. Není na něm nic zvláštního; je dán dokonce i stromům. Je to přirozený způsob re­produkce. Není na něm nic duchovního a nic výjimečně lidského.

Takže za prvé jasně rozlišujte mezi chtíčem a láskou. Chtíč je sle­pá vášeň; láska je vůně tichého, poklidného a meditativního srdce. Láska nemá nic společného s biologií nebo chemií či hormony. Láska je vzlet vašeho vědomí do vyšších sfér, mimo hmotu a tělo. Jakmile začnete lásku vnímat jako cosi transcendentního, přestane být láska zásadní otázkou.

Zásadní otázkou je překonání těla a poznání čehosi ve vlastním nitru, co je mimo to všechno - mimo vše změřitelné. Tohle je vyznám slova "materie" neboli hmota. Pochází z kořene sanskrtského slova "matra" znamenajícího měření; je to něco, co se dá změřit. Z téhož kořene pochází i francouzské slovo "metre".

Pramen vnitřní lásky

16. ledna 2013 v 22:36


Možná lásku hledáte na vzdálených a nehostinných místech. Poznání, že pramen lásky se nalézá ve vašem vlastním nitru, přináší neobyčejnou útěchu. Věříte-li, že zde tento pramen je, pak jej dokážete probudit. Následující cvičení by vám k tomu mohlo pomoci. Když budete mít chvíli pro sebe, zkuste se soustředit na svou duši a objevit na jejím dně pramen lásky. Představujte si ten životodárný proud sounáležitosti, míru, pokoje a radosti. Vnímejte ve své vizuální fantazii, jak osvěžující vody tohoto pramene proudí do vyprahlé země v zanedbané části vašeho srdce. Představovat si takové obrazy je užitečné zvláště před spaním. Po celou noc pak bude vaše vnitřní krajina zavlažována a zúrodňována a vaše vědomí sounáležitosti se bude prohlubovat. Uvidíte, když se s rozbřeskem probudíte, bude vaše duše naplněna něhou, pokojem a štěstím.

Jednou z nejvzácnějších hodnot, kterých byste se v přátelství či v lásce neměli nikdy vzdávat, je vaše odlišnost. V láskyplném vztahu se může stát, že jeden partner bude mít sklon napodobovat druhého nebo změnit svou osobnost k jeho obrazu. Může to naznačovat touhu po úplném splynutí, je to však destruktivní a nebezpečné. Znal jsem jednoho starého muže, který žil na ostrově u západního pobřeží Irska. Měl zvláštního koníčka. Sbíral fotografie novomanželských dvojic. Tytéž páry si pak fotografoval deset let po svatbě. Na druhé fotografii bývalo patrné, jak se jeden člen dvojice začíná podobat druhému. Ve vztahu je často přítomna sotva patrná homogenizující síla, která je destruktivní. Ironií je, že právě rozdílnost mezi lidmi je příčinou jejich vzájemné přitažlivosti. Proto je třeba tuto rozdílnost zachovat a pečovat o ni.

Láska je jasným světlem a vydatným pokrmem, který vás osvobozuje, abyste byli zcela sami sebou. Neměli byste se navzájem napodobovat; není také třeba, abyste vedle svého partnera zaujímali obranný či ochranný postoj. Láska by vám měla dát odvahu a dokonalou svobodu k uskutečnění vašeho osobního potenciálu. Máte-li si v lásce zachovat svou odlišnost, potřebuje vaše duše spoustu prostoru. Je zajímavé, že jeden z původních hebrejských výrazů pro spásu označuje zároveň prostor. Pokud jste se narodili na statku, víte, že prostor je k životu nezbytně důležitý, zvláště když něco vyséváte. Zasadíte-li dva stromy těsně vedle sebe, navzájem se zadusí. To, co roste, potřebuje prostor.

SVOU TOUHU NIKDY NEPOTLAČUJTE…

6. prosince 2012 v 23:16


"KDYŽ MUŽ TVRDÍ, ŽE NETOUŽÍ PO ŽENĚ, AŤ UŽ PROTO, ŽE SE TAK ROZHODL, NEBO PROTO, ŽE SI NA NI ZVYKL, JE TO ZNÁMKA DEPOLARIZACOVANÉHO VZTAHU. NEJEN VŮČI ŽENÁM ALE I VŮČI SVĚTU. PRO OŽIVENÍ SI PAK MŮŽE NAJÍT MILENKU, JENŽE TO BÝVÁ POUZE DOČASNÉ A SLOŽITÉ ŘEŠENÍ, PROTOŽE ZÁKONITĚ PŘIJDE CHVÍLE, KDY SI I S TOUTO MILENKOU VYTVOŘÍ NATOLIK PŘÁTELSKÝ VZTAH, ŽE PRO NĚJ JAKO Ž
ENA PŘESTANE BÝT DOSTATEČNĚ ZAJÍMAVÁ.

KDYŽ SE MUŽ VZDÁ SVÉHO MUŽSKÉHO PÓLU VE VZTAHU SE ŽENOU, ZAČNE SI TATO ŽENA PŘIPADAT ODMÍTAVÁ A NEŽADOUCÍ. TO JI ROZZLOBÍ A PROBUDÍ V NÍ NIČIVÉ SÍLY. JEJÍ "NEOCHOČENÁ" ENERGIE PŘESTANE PODLÉHAT JAKÉMUKOLI ŘÁDU A STANE SE DOKONCE SEBEDESTRUKTIVNÍ. PRO MUŽE NEPLATÍ ŽÁDNÁ VÝMLUVA - NA NĚM JE, ABY KULTIOVAL SVŮJ VZTAH K ŽENĚ A KE SVĚTU A ABY V TOMTO VZTAHU ZAUJAL SVŮJ PÓL, PROTOŽE JEDINĚ TAK V TOMTO VZTAHU MŮŽE ZŮSTAT.

….Máte na výběr. Můžete svůj dar světu předávat jako mnich, který se všeho zřekl a žije v celibátu, a nemá tedy vůči světu ani ženám prakticky žádné závazky. Nebo se naopak ve světě plně angažujete a ženy tvoří součást vašeho života. Tím také předáváte svůj dar. Jestliže jste se nerozhodl pro celibát, je třeba, abyste vůči světu a ženám zachovali určitou polaritu a vzájemnou přitažlivost. Jinak začnete svět i ženy odmítat a zavrhovat, začnou vás rozčilovat a v ztratíte schopnost dávat své dary.


Karma a partnerské vztahy

17. srpna 2012 v 22:13

Někteří lidé považují omylem setkání s údajným duchovním partnerem nebo s "duchovním dvojčetem", kde funguje zvlášť silná vzájemná přitažlivost, za karmické setkání. To se lehce zamění, protože karmické partnerské vztahy jsou založené na velmi silném spojení, které se vytvořilo během několika společných inkarnací. Pod pojmem "karma" se rozumí důsledek vlastního jednání, vyplývající z různých inkarnací. Můžete si to představit jako "duchovní bankovní konto". V tomto životě začínáme žít s tím, že jsme absolvovali už nějaký předchozí příběh, ale nejsme si toho vědomi. Na druhé straně ale víme, že nám přístup k minulému životu může umožnit hypnóza nebo regresní terapie.

Mnoho našich emocí a programů vzniklo už dlouho před naším narozením. Tak se může například stát, že máte na svém duchovním kontě velké mínus, protože jste zůstali jiným osobám něco dlužni, nebo jste se k nim v minulosti špatně chovali (odsouzení, opuštění člena rodiny, znásilnění, zneužití, nenávist, vražda atd.) Duše ale, jak víme, touží po celistvosti, harmonii a lásce. Proto chce za každou cenu "staré dluhy" vyrovnat, aby mohla zase dosáhnout toho nebeského stavu. Takže hledá setkání s osobou z minulosti, které se vaše dluhy týkají. Ten, kdo se dopustil "zločinu", bude mít velký zájem na tom, vyrovnat svoje karmické dluhy, zatímco minulá "oběť" se v současném partnerském vztahu bude ideálně učit milovat a odpouštět, a tak transformovat konečně svůj program oběti. Takové karmické vztahy se najdou skoro ve všech rodinách, dlouholetých přátelstvích a i v pracovních vztazích.

Duchovní partner

23. července 2012 v 22:42

Termín duchovní partner je mnohem pravdivější, než si mnozí uvědomují. Duchovní partner je totiž partner z vaší skupiny duší, někdo, kdo vám byl přidělen coby pozemský průvodce, právě když jste vy byli přiděleni jemu nebo jí. Z nejhlubšího vědomí si musíte připomínat, že váš původ není pozemský. Pocházíte ze stratosféry, již nazýváte "nebem", kde přebývají duše. Některé z těchto duší si vytvářejí těsná pouta, zakládají společenství, skupinky a všelijak zaměřená uskupení. Tato sdružení se liší velikostí i dimenzí, podle společných zájmů členů.

Stávají se "partnery" ve smyslu společníků či kamarádů. Spoléhají na sebe, navzájem se vedou a radí si. Pokud se jeden z nich rozhodne odejít a strávit život na Zemi, často se někdo dobrovolně vydá s ním, aby jej cestou provázel. Rozpoznat mezi lidmi na Zemi duchovního přítele je vzrušující zážitek. Pocítíte k němu obrovskou, nadpozemsky hlubokou důvěru.

Nezaměňujte to ale s touhou po těsném milostném poutu s vysněným partnerem, který bude vaším perfektním druhem. Skutečnost, že jste spojeni s vaším duchovním partnerem, je nepopiratelná. To ale neznamená, že toto pouto musí automaticky vydržet po celý váš život. Tento člověk přichází, aby vás potěšil a přinesl útěchu z domova. Přichází vás ochraňovat, připomínat vám vaše pozemské úkoly a obdarovávat vás pozemskými dary. Přirozeným, ale naprostým omylem by však bylo hledat v něm nebo v ní "toho pravého", kdo se vám zjevuje ve vašich romantických představách.

O duální duši

11. července 2012 v 21:16

Ak dôjde k stretnutiu duálnych duší, prebieha to väčšinou neobvykle - ako keby sa po dlhom čase - možno viacerých životoch - tieto duše znova spojili. Akonáhle je prvý kontakt naviazaný, spozorujú, že aj keď by si mali byť cudzí, tomuto človeku nezávisle od pohlavia bezvýhradne dôverujú a myšlienky na neho sa nedajú odohnať.

Cítia neuveriteľnú príťažlivosť, ktorá ich ako keby privádzala do šialenstva. Údiv nad toľkým spoločným postupne rastie. Často krát sú telepatia a vonkajšie vplyvy v takom obsahu v hre, že vedomie je podrobené ťažkej skúške. Vynárajú sa otázky nad otázkami.

Čo sa to tu deje? Kto si? Odkiaľ si sa zrazu objavil? Nie som predsa zaľúbený, prečo ťa predsa len mentálne tak potrebujem ako moju dennú potravu? Prečo rozmýšľam nad každým slovom, ktoré ti napíšem sto krát? Prečo sa tomu magnetickému priťahovaniu neviem ubrániť? Neexistuje tlačidlo s názvom "vypnúť"? Som už kompletne zmätený v hlave? Prečo to vyzerá, že sa mi obrátil z jednej sekundy na druhú môj život hore hlavou? Čo ma to drží?

Oukej, izba u psychiatra sa zatiaľ rezervovať nemusí, keďže dnes v cykle vodnára sa takéto stretnutia stávajú častejšími. A keďže sa príbehy týkajúcich natoľko podobajú, poďme sa pozrieť čo to má fenomén duálnej duše do seba.

Ak sa dostaví možnosť pozrieť sa svojej duálnej duši prvý krát do očí, vypukne totálny vnútorný chaos. Vynoria sa ďalšie otázky. Prečo sa cítim v tomto momente ako keby som akurát prišiel domov? Prečo sa rozpoznávam v tvojich očiach? Prečo cítim sám seba, keď sa ťa dotýkam? Prečo sa neviem odtrhnúť od tvojich očí? Prečo je pre mňa nemožné, tento výnimočný pocit opísať slovami? Prečo prestane mať význam priestor a čas? Uvedomím si: "Toto musí byť zrkadlo mojej vlastnej duše."

Cesta srdce je krásná, ale nebezpečná - Osho

8. července 2012 v 12:37

Cesta srdce je krásná, ale nebezpečná. Cesta rozumu je obyčejná, ale bezpečná. Muž si zvolil nejbezpečnější a nejkratší cestu životem. Žena si zvolila nejkrásnější, ale nejhornatější, nebezpečnou cestu emocí, sentimentu a nálad. A protože až dosud světu vládnou muži, ženy nesmírně trpí. Žena se nedokázala zařadit do společnosti, kterou vytvořil muž, protože je vytvořen podle rozumu a logiky. Žena chce svět srdce a ve společnosti vytvořené mužem není pro srdce místo. Muž se musí naučit více srdečnosti, protože rozum celé lidstvo vede vstříc globální sebevraždě. Rozum zničil harmonii přírody, ekologii. Rozum vytvořil krásné stroje, ale zničil krásné lidství. Všude je potřeba trochu více srdce. Pokud je mi známo, kratší cesta k vašemu nejniternějšímu bytí vede ze srdce, ne z rozumu.

Rozum je zkratka, pokud máte namířeno ven, ze srdce vede velmi dlouhá cesta. Pokud směřujete dovnitř, celá situace se převrátí: srdce je zkratka k bytí, z rozumu vede cesta nejdelší, jakou si dokážete představit. Proto jsem zcela pro lásku*, protože z lásky je velmi jednoduché zavést vás k meditaci, zavést vás k věčnosti života, zavést vás k vaší božskosti, z hlavy je to velmi obtížné. Nejdříve musíte sestoupit do srdce a teprve potom se můžete vydat směrem k bytí. Můj důraz na lásku má zcela duchovní opodstatnění. Ze srdce se žena může okamžitě přesunout… a muž se může do srdce přesunout bez jakýchkoli obtíží. Dostal jen špatný výcvik, je to jen špatné naprogramování. Bylo mu řečeno, aby byl tvrdý, silný, mužný, všechny ty nesmysly. Žádný muž nebrečí a nenechá svůj smutek ani svou radost vyplavit skrze slzy, protože mu bylo řečeno, že slzy jsou pro ženy, jsou holčičí.

Muži nikdy nepláčou a nevzlykají. Ale jaký mají slzy význam? Jsou potřebné! Jsou nesmírně důležitým nástrojem jazyka. Jsou okamžiky, kdy nemůžete nic říct, ale můžete to projevit slzami. Jste možná tak naplněni radostí, že se vám do očí nahrnou slzy. Slzy jsou vždycky symbolem přetékajícího zážitku. Jste možná tak smutní, že to slovy neobsáhnete, slzy vám pomohou. Je to jeden z důvodů, proč se ženy nezblázní tak často jako muži, protože dokážou plakat v jakémkoli okamžiku a všeho se zbavit, dočasně mohou zešílet každý den.

Karmické duchovní dvojče

27. června 2012 v 9:59

Před dávnými věky, mimo hranice času a prostoru, vy a vaše duchovní dvojče, jste stáli před alfou a omegou celého universa a slíbili jste přinést na Zemi část "dokonalé kreativity" - přinést energii z dimenze ducha vašeho bytí, vašeho JÁ JSEM, do světa formy stvořené pro akci, pro dobré dílo - a poté se vrátit do dimenze ducha, když jste čas a prostor zvládli.

Naučit se transformovat spirituální energii do fyzické roviny si vyžadovalo řadu inkarnací, jak v mužském, tak ženském vtělení. Tímto způsobem mělo každé duchovní dvojče možnost odrážet úplnost boha otce/matky.

Pokud bychom zůstali ve stálé harmonii, sdíleli bychom krásu vztahů kosmických milenců prostřednictvím našich mnoha inkarnací na Zemi. Ale jakmile jsme naši vzájemnou harmonii ztratili a ztratili ji také s bohem - v důsledku nedůvěry, strachu nebo díky pocitu odloučení od naší božské identity - dovolili jsme temnotě vstoupit do našich životů a vytvořit světy negativní energie mezi námi a naším duchovním dvojčetem. Vzdalovali jsme se stále dále, dokud jsme se nezačali míjet jako lodě v noci, tragicky si nevědomi vzájemné existence.

Každou inkarnaci oddělenou od našeho dvojčete jsme strávili buď vytvářením negativní karmy, nebo vyrovnáváním části karmy, která nám stála v cestě sjednocení. Časem jsme se nacházeli v různých vztazích s naším dvojčetem - manžel/žena, matka/syn, otec/dcera a sestra/bratr - abychom uvolnili negativní vlákna energie, která jsme si zanesli do našeho vědomí prostřednictvím zneužití svobodné vůle.

Často, když lidé zjistí, že sdílejí se svým duchovním dvojčetem jednotnou misi, začnou fyzicky hledat danou konkrétní duši, místo aby hledali celistvost uvnitř sebe. To je vždy odbočení z cesty vedoucí k osvobození duše.

Kdo je partner duše

29. dubna 2012 v 20:22

Nekráčej přede mnou, možná za tebou nepůjdu ... Nekráčej za mnou, možná tě nedokážu vést ... Kráčej vedle mě a buď můj přítel.

Někdo se mě zeptal, zda existuje člověk, se kterým je nám osudem dáno žít celý život. Přišla tato odpověď z vesmíru:

Ten, koho potkáte vás učí a když pochopíte, odchází. Není tam natrvalo a záleží jen na vás, zda ho budete chtít mít a držet se starého, či pojmete něco nového. Vše je o učení. Takže se nedá říci, že některý vztah je trvalý. Je to o mně, zda chci, aby byl trvalý nebo chci, aby se změnil v přátelství. Vše je v prožitku touhy člověka a podle toho se mu mění svět. Čím více opouští sny a touhy, tím více si vystačí sám a neprahne po přízni toho druhého.

Každý hledáme v životě toho "pravého partnera." Ptáme se: "Kdy už přijde ten pravý?" Chceme spojit svůj život s někým, s kým se shodneme úplně ve všem a bude nám připadat jako součást nás samých. Ale kdo to vlastně ten pravý partner je? Většinou to bývá naše osudová láska. Přijde někdo, kdo nás tak hluboko zasáhne, že si myslíme, že s nikým jiným nedokážeme být tak štastni jako právě s tímto člověkem, a tak se tomuto partnerovi úplně odevzdáme.

Volba partnera

17. dubna 2012 v 22:36

První, co si do vztahu přinášíme, je přání mít partnera, který nám bude odpovídat. Ideální partner je s jistotou pro nás člověk, který se nejvíce podobá naší osobnosti. Neboť potom máme stejné cíle, stejná přání a stejné touhy. Jiného partnera vůbec nechceme. S jiným bychom ani nerezonovali. To znamená, že struktura naší osobnosti předurčuje výsledek volby našeho partnera a tím také obsah našeho vztahu. Ve svých partnerstvích se budeme bezpochyby vždycky setkávat s partnery, kteří nám v mnoha aspektech nejvíce odpovídají. Jak v pozitivních, tak i v negativních.
Dalo by se také říct:

Tvůj partner je tvým zrcadlovým obrazem.

To ovšem znamená, že pořád budeme jedině s osobou, která je také nejvíce podobná naší neúplnosti. Neboť jenom ta s námi může projít všemi těmi zkušenostmi, které potřebujeme pro svou úplnost. Náš partner je naším zrcadlovým obrazem a především naším emocionálním zrcadlovým obrazem. Jeho zkušenosti musí v tom podstatném korespondovat s těmi našimi. Jinak by s námi nemohl procházet našimi hlubinami, neboť by ho prostě nezajímaly. Nebyl by vůbec dobrý spoluhráč. Kdyby byly jeho vzory úplně jiné než naše, "pracoval" by raději na něčem jiném.

Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu

27. března 2012 v 0:03

Častokrát v našich vztazích zažíváme mnoho bolesti. Někdy je to téměř neúnosné. Chybí nám naděje. Nebo ji ztrácíme. Klademe si otázky: "Má náš vztah ještě smysl? Změní se ten druhý? Budeme schopni spolu ještě vycházet?" Leckdy neznáme odpovědi. Víme to, že s tím druhým chceme být, ale nevíme, jak to udělat a nezbláznit se. Možná to není tak zlé, ale i tak nám někdy z partnera jde hlava kolem. Pojďme se podívat na jinou perspektivu, takovou, jakou nás neučili. Takovou, kde romantická řešení nefungují (což se v běžném životě děje až příliš často), ale fungují jiné a mnohem hlubší principy. Potom v druhém přestaneme vidět nepřítele nebo toho "kdo to má špatně". Pochopíme, že pohled: "Musím ho/ji změnit a když to nepůjde, musím odejít nebo se přizpůsobit něčemu, co nechci a co mi nesvědčí.", může mít i jinou perspektivu a možná není vůbec nutný. A i přesto, že tento pohled opustíme a nebudeme druhého měnit, mohou se dít zázraky.
Pojďme získat naději, že i když jsou naši partneři, jací jsou, pohledem do sebe a pochopením hlubších příčin a souvislostí, můžeme měnit náš vztah k větší harmonii a vyšší kvalitě.
Nezahazujme naše partnerství, i když možná vypadá složitě a neřešitelně. Pojďme se nejdříve podívat a pochopit, co nám chtějí konflikty říci. A potom uvidět, jak můžeme tyto problémy využít a díky jejich hlubšímu pochopení znovu prohloubit a rozproudit lásku, porozumění a harmonii.

Cesta k pravému ženství

15. března 2012 v 12:11

Pro pravé působení ženy není bezpodmínečně nutné, aby smyslem jejího života bylo naplnění svazku manželského. Doplňování ženského a mužského principu, pasivního a aktivního působení, je možné i bez prožívání takového blízkého vztahu. Doplňování aktivního a pasivního principu probíhá všude, kde žijí muži a ženy.

Když každý dokáže na svém místě správně rozvíjet své dary a žena je ve svém čistém naladěni schopna přijímat a předávat dále světlé proudy, které zachycuje díky svému jemnějšímu naladění směrem nahoru, tak v každém takovém Společenství bude vždy správně působit souzvuk aktivního a pasivního principu.

Pokud jsme však obdařeni tím štěstím, že smíme najít blízkého člověka, který si ve svém naladěni nese přesné doplnění našeho temperamentu, musíme tento dar lidského souznění opatrovat a rozvíjet ho do krásy silné věrné lásky. Jedině takto prozářený vztah mezi mužem a ženou je schopen přetrvat nejen mnoho potíží, ale naopak, rozvíjí se stále do krásnější a zralejší podoby. V dnešní době však lidé už zapomněli ve svém životě prožívat vše celým svým srdcem; zapomněli, že člověk není jen lidské tělo, ale duch, který se projevuje jedině citovým prožíváním a tím si uzavřeli sv&e acute; čisté city, ztrácejíce možnost prožívat skutečný nádherný, láskyplný vztah muže a ženy.

Neznámá milenecká láska

6. ledna 2012 v 0:11
Předmluva
Tato kniha vysvětluje podstatu milenecké lásky. Šťastný bude ten, kdo odhalí podstatu toho, co je zde napsáno. Kdo přijme myšlenky, které jsou zde uvedeny, a začne praktikovat zde doporučené postupy, bude jednou s vděčností žehnat osudu, že se tyto myšlenky k němu dostaly během jeho života, protože bude vědět, že milenecká láska je největším tajemstvím veškerého života.
Bude vědět, že milenecká láska je prostředek, který ho přivedl k neskonalému štěstí; k životu, který je každým okamžikem prožíván ve vědomí blažené lásky; k životu, který mu přinese zdraví, krásu, mládí, přátele a vše, co si člověk může přát.

Je ten muž pro mě skutečně tím pravým?

4. ledna 2012 v 14:05

Často se dva dospělí dají dohromady a jenom donekonečna přehrávají svá dětská dramata. Poměrně běžná hra vášní je na programu tehdy, když se muž, který nikdy opravdu nedospěl, zamiluje do ženy, která si myslí, že z něj možná dokáže udělat dospělého člověka.

Žena, která se pokouší vykonat mužovu emocionální práci za něj, se rozhodla hrát roli jeho matky. Myšlenka, že udělá ve vztahu všechnu partnerovu duševní práci, může být pro ženu velmi lákavá, dokud ovšem nezjistí, že to za prvé nejde, a za druhé, i kdyby to šlo, pokud by byla sama dospělá, rozhodně by to dělat nechtěla. Hýčkáním muže samozřejmě potlačujeme jeho mužství a posilujeme jeho dysfunkci. Neschopnost dospělého muže odpovídat za vlastní myšlenky, pocity a činy je totiž projevem neurózy a žena, která se snaží vyvážit jeho nedostatky tím, že mu bude ještě více pomáhat, se chová stejně neuroticky jako on.

Osho - O vztazích

4. ledna 2012 v 14:00

Dva lidé, oddělení od sebe a nešťastní, vytvoří pro oba víc neštěstí, pokud půjdou společně. To je dáno matematicky. Byl jste nešťastný, vaše žena byla nešťastná a oba společně doufáte, že pokud budete spolu, budete šťastní? Tohle jsou základní počty - stejně jako dvě a dvě jsou čtyři. Oba budete nešťastní. " Osho

Proč je tak těžké navázat vztah?

Protože ještě neexistujete. Máte v sobě vnitřní prázdnotu a strach, že pokud s někým navážete vztah, dříve či později se ukáže, že jste vnitřně prázdní. A tak je bezpečnější držet si lidi od těla. Alespoň můžete předstírat, že jste. Ale neexistujete. Ještě jste se nenarodili, jste jen možnost. Ještě nejste naplněni - jen dvě naplněné bytosti mohou navázat vztah. Navázat vztah je jednou z nejlepších věcí v životě: mít vztah znamená milovat, znamená sdílet. Ale než můžete sdílet, musíte milovat. A než začnete milovat, musíte být plní lásky, musíte přetékat láskou.

Láska a oheň

4. ledna 2012 v 13:47

Varuji tě: nebude to lehké. Varuji tě: bude to docela pracné. Varuji tě: láska tě spálí na troud.
Jsi připravený nechat se spálit, nebo bys radši prostě jen zestárnul?
Jean- Paul Sartre kdysi napsal: "Peklo jsou ti druzí."

A stejné je to i s nebem. Vztahy mohou být peklem. Někdo vyžaduje víc času nebo pozornosti, někdo jiný nemá dost volnosti nebo prostoru. Někdo ovládá, jiný se brání. Někdo pláče a snaží se dostat dovnitř, jiný vzdychá a snaží se dostat ven. Znovu a znovu jsme citově bombardováni. Často si říkáme: "Proč se vůbec namáhám?" A přece se jednou za čas náhle rozzáří hvězdy: minutu, hodinu, možná den, rok nebo ještě delší dobu je láska dokonalá.

Někdo nás vidí takové, jací skutečně jsme, a přesně takové nás miluje. Samotný vzduch se stane pohyblivým chodníkem, po němž kráčíme od jednoho úžasného okamžiku k druhému, doříkáváme to, co měl ten druhý na mysli, a navzájem si opatrujeme své sny. Jako by se i naše molekuly dokonale znaly. Právě v té jedné chvíli nebo v tom jediném dni se konečně necítíme na zemi tak sami. Ale pak se ohlásí realita, nebo vlastně nerealita. Láska je ta nejvyšší, Bohem stvořená realita vesmíru, ale svět, který jsme si pro sebe vytvořili, ji neuznává ani nereflektuje. S pomocí naší svobodné vůle jsme si vybudovali nepřátelské duševní království, ve kterém místo lásky vládne strach.


Duchovní blíženec

27. prosince 2011 v 18:31
ukázka z knihy Láska a sexualita


Omraam Mikhael Aivanhov

Každá bytost má svého duchovního blížence. Ve chvíli, kdy člověk vyšel jako oheň, jako záblesk ze Stvořitelova lůna, byl dvěma v jednom a tyto dvě části se dokonale doplňovaly; každá byla absolutní polovinou té druhé. Tyto dvě poloviny jsou nyní odděleny, každá šla jiným směrem a vyvíjejí se odděleně. Pokud se mohou vzájemně rozeznat v průběhu svého vývoje, je to proto, že každá polovina nese ve své hloubce obraz té druhé, každá poznačila tu druhou svojí pečetí. Každá lidská bytost nese takovým způsobem obraz svého duchovního blížence ve svém nitru. Tento obraz je velmi zamlžený, ale je. Právě proto každý přichází za zem s touto nejasnou nadějí, že někde spatří duši, která mu poskytne vše, co potřebuje, a že mezi ním a touto duší dojde k souladu a dokonalému splynutí.

Znáte to, protože jste všichni nepřestali věřit, že spatříte tuto milovanou duši, jejíž tvář poznáte. Je to obraz. který nosíte v sobě, je však tak hluboko ukryt, že se vám nedaří jasně si ho vybavit. Někdy uvidíte někoho na ulici a řeknete si: "To je ona, tam je!" Jakoby náhle došlo ke splynutí mezi touto osobou a obrazem, který v sobě nosíte. V té chvíli se změní celý váš život a vy uděláte všechno pro to, abyste tuto osobu našli. Když se s ní setkáte a vyprávíte si s ní, všechno se stává úžasné, proudí ve vás život, děláte úžasné pokroky ve všech oblastech. Po určitém období intimního spolužití zjistíte, že tato bytost není ve skutečnosti ta, kterou jste očekávali. Jste zklamaní a opouštíte ji, abyste se znova pustili do hledání. Opět začnete znovu věřit, že jste našli tohoto duchovního blížence v jiné bytosti a opět z vás vyzařuje stejná radost, stejné tvořivé nadšení. Opakuje se však stejný příběh a znovu si uvědomujete, že to není bytost, kterou jste hledali.

Poselství realizujícím se dvojicím

15. prosince 2011 v 0:32
CHRÁM PÁROVÉHO VZTAHU
R H E I A

Jsme sny bohů… Zdáme se jim, abychom jim připomínali sebe… Zdáme se jim, abychom se jim připomínali…
Vidí nás jak se rozvíjíme, dívají se, jak rosteme, jak se k nim přibližujeme, jak se k sobě přibližujeme…Vidí nás tak, jak my nevidíme je…
Oslovují nás neslyšnými hlasy znějícími z našich srdcí.
Prší láskyplných déšť do našich nastavených dlaní…
Každý náš den je jejich snem - snem, který si tvořivě vysnívají…
My jsme těmi, kdo realizují jejich představy.
Jsme těmi, kdo dávají jejich jemnému dechu tvar tělesnosti, těmi, kdo zrcadlí jejich podoby, kdo jim připomínají, že jsou.
Od kořenů, od hutných prazákladů pevně daných zákonů a skutečností rosteme ze světa dolních bohů do spojení s volností obyvatel nebes.
Stoupáme ze dvou do Jednoho…
Nasloucháme hlasu, kterým jsme utvářeni a žijeme poezii reality, žijeme sen o Probuzení…


Partnerské vztahy

1. listopadu 2011 v 16:51

Kolik knih již bylo napsáno na toto téma. Kolik lidí si na tomto tématu založilo svou existenci. A kolik otázek a problémů v partnerských vztazích je uměle vytvářených, zbytečných a nesmyslných? Existují dvě cesty. Jedna z nich přináší neustálé komplikace. Střety. Hádky. Podezírání a nedůvěru. Skryté i otevřené soupeření. Vyčerpání. Připravuje vás o nervy, život, peníze i děti.

Druhá z nich nese radost a tvořivou energii. Svobodu a krásu. Nadšení ze života a z lásky. Život naplnění poznáním. Přesto si téměř každý zvolí cestu první. Jak je to jen možné? K cestě bojovníka potřebujeme nedokonalost života. Neboť, kdyby bylo vše bylo dokonalé, o co bychom usilovali?

Milování - Božská cesta sexuální lásky

4. října 2011 v 23:41

mezník v porozumění lásce na naší planetě
úryvek z knihy Barryho Longa

Učím muže a ženu, jak být pravdiví v lásce a jak být čestní ve vztazích.
Pomáhám jim objevovat božskou lásku, která překonává všechny sexuální fantazie.
Klíčem k tajemství božské lásky je vidět lásku takovou, jaká je, a ne takovou, jakou si ji vysníte, nebo vymyslíte.
Příčinou většiny neštěstí na zemi je, že muž a žena zapomněli jak se fyzicky milovat. To je ta největší tragédie. A toto zapomnění trvá už mnoho tisíc let, a pomalu se zhoršuje, takže dnes je to tragédie celého lidstva. Není možné ji vyřešit v masovém měřítku. Na to je problém příliš osobní a příliš hluboký. Musíme to udělat každý sám - a každá sama - jiná cesta není.

Alegorie na téma LÁSKA

9. června 2011 v 0:21

Byl jednou jeden muž a žena, kteří se velmi milovali. Jejich láska byla tak hluboká, že v sobě viděli boží dokonalost. Viděli ve svých očích celý svět, protože jejich duše byly jako jedna. Ve svých srdcích cítili pulzování božské energie, protože žili a dýchali jako jeden. Ve svých uších slyšeli stejnou hudbu, ale ve svých tělech viděli rozdíly.
Láska

Stejnost, kterou pociťovali, nepotřebovala pochopení, protože je neustále naplňovala radostí. Ale rozdíly je mátly. Ani jeden nevěděl, čí rozdíly jsou lepší. Zanedlouho si začali muž i žena uvědomovat sami sebe. Jejich láska se nezměnila, ale rozdíly v jejich tělech je nutily začít myslet jinak. Začali k sobě cítit něco jiného. Začali se chovat jinak. Jednota, kterou spolu prožívali, se brzy zamlžila. Stejnost, kterou pociťovali, zastínily rozdíly. Boží dokonalost nyní zakrývalo vnímání nedokonalosti. Muže zajímalo, zda je tělo ženy skutečně to nejdokonalejší, jaké mohl poznat. Žena se ptala na totéž ve vztahu k muži.

Konvenční pár versus duchovní pár

4. března 2011 v 10:55
Celý článek:

Láska ženy

16. prosince 2010 v 1:04
Láska, pravá, čistá, láska ženy vykvétá po věky věků, pomalu, ale intenzivně.
Láska ženy po věky věků provoňuje jako květ Božské přítomnosti život kolem nás.
Z lásky ženy čerpal vždy muž sílu, odvahu, statečnost, s láskou ženy v srdci zdolával všechny nesnáze i boje.
Láska ženy je láska Bohyně, Matky, Královny nebes, je to láska neustále se rozvíjející a obohacující vše živé kolem sebe.
Láska ženy je neustálé dávání lásky a přijímání všeho a všech v lásce.
Lásku je třeba neustále žít a rozdávat v každé myšlence, slově i skutku.
Láska ženy je obohacením všech vztahů, je hybnou silou ve vztahu s mužem.
Z lásky, čisté lásky ženy muž čerpá svou sílu, odvahu, statečnost.

Láska muže

16. prosince 2010 v 1:01

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.
Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ano kdybych měl takovou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
A kdybych rozdal všechno co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
1. Kor 13,1-3; 13. kapitola 1. listu Korintským (Korinťanům) je jedna z nejcitovanějších pasáží Bible)
 
 

Reklama