Paul Brunton

O temné noci duše

15. března 2013 v 14:37


Je nepříjemnou skutečností, že vzestupy během našeho hledání jsou vykoupeny pády. Zbavení veškerého pocitu, že božské skutečně existuje, je stejně tak součástí naši duchovní zkušenosti v našem hledání, jako je i jasné ujištění se o jeho existenci. Skutečnost zažíváme nejdříve v záblescích. Není to vyšší Já, které se takto objevuje a mizí před upřeným pohledem aspiranta, vyvolávaje v něm střídavé stavy šťastného dosažení a ubohé nemohoucnosti, nýbrž je to milující Milost vyššího Já. Kdykoli se vylévá, uchazeč reaguje nejdříve silným pocitem duchovního strádání, suchosti, temnoty a toužení. To přináší silný pocit neštěstí, nespokojenosti a zklamání. Ale přináší to také zvýšenou a zesílenou touhu po nadpozemském a nechuť k pozemskému. Tato fáze pomine a následuje ji fáze tak osvěcující, jako byla předešlá temná, tak radostnou jako byla předešlá nešťastná, tak plodnou, jako byla předešlá neplodnou a tak blízko skutečnosti, jako se předešlá zdála být od ní vzdálená.

V této svaté přítomnosti probíhá očisťující proces. Staré známé nedokonalé jáství odpadá jako podzimní listí se stromů. Aspirant ve svém srdci učiní zářící odhalení o její původní dobrotě. Ale běda, když se přítomnost vytratí, nižší já se vrátí a ujme se znovu vlády. Období osvícení je často následováno obdobím temnoty. Příchod neočekávaného duchovního pokroku, je obvykle následován obdobím ústupu. Jásot střídá sklíčenost, očekává nás ještě větší zkouška. Nadjá požaduje tak naprostou, tak úplnou oběť, že i přirozené toužení po osobním štěstí musí být obětováno. Protože žádný začátečník ani středně pokročilý aspirant by nemohl tuto temnou noc duše snést a dokonce ani vysoce pokročilí ji nedokáží snášet bez reptání, je vyhrazena pouze pro poslední skupinu. To znamená, že přichází na pokročilém stupni stezky mezi obdobím velkého osvícení a obdobím vznešeného sjednocení.

O Ježíši - Paul Brunton

13. února 2013 v 21:37

Jen stěží bychom hledali někoho kdo inspiroval tak velké množství lidí jako to učinil Ježíš Kristus. Většina dnešních náboženství či duchovních spolkůje ve svém základě ovlivněna jeho životem. Přesto, že žil před více jak dvěma tisíci lety, existují četné záznamy a popisy jeho života. Ježíšova prohlášení jako například: "království nebeské je ve vás" jsou stále stejně pravdivá i po více jak dvou tisících letech. Když pročítáme záznamy jeho slov nacházíme mnoho nepochopení, mylných výkladů a rozporů, což nám neumožňuje učinit si o něm jasnou představu.

Asi nejvíce se o něm dočteme v knize Nový zákon, ale ani tato sdělení nejsou ve všech částech stejně inspirována. Bylo to způsobeno díky zásahům do tohoto Písma, když bylo s postupem času překládáno, proškrtáváno a doplňováno chybnými výklady. Proto nemusí být každé slovo v tomto Písmu svatém skutečně svaté, a je nutné používat intuici abychom rozlišili co je důležité a co ne. Kniha Nový zákon vznikla sloučením několika starých knih, které byly vybrány církevním koncilem a ostatní byly zavrženy. Vedly se velké spory o tom, které knihy a výroky byly autentické. Takto byla zamítnuta i nauka o převtělování, která tak nenávratně zmizela z křesťanského náboženství. Pravděpodobně i díky těmto úpravám, toho víme tak málo o osobě Ježíše, a většina lidí si jeho osobu upravuje dle vlastních představ a přání.

V současné době je poměrně často zpochybňována jeho existence, poukazuje se na nedostatek historických důkazů, a někteří pokládají jeho život za zcela smyšlený. Přitom nikdo nemůže skutečně vyvrátit existenci Ježíše Krista v naší historii. Je určitě těžké představit si, že křesťanství vzniklo na základě smyšlené osobnosti a je to i dosti nepravděpodobné. Pokud budeme zkoumat vznik jakéhokoli náboženství, dojdeme k závěru, že většinou byla u svého zrodu inspirována skutečnou a moudrou osobností.

Tajnosti indické

7. února 2013 v 12:39


Ukázka z díla:

POUSTEVNA V DŽUNGLI
Čas od času mě po obědě neočekávaně navštěvuje v mé chatě Mahariši. Využívám, příležitost položit mu další otázky, které trpělivě zodpovídá jadrnými epigramatickými výrazy, které jsou natolik zestručněné, že zřídka tvoří úplné věty. Když mu ale jednoho dne předkládám nový problém, neodpovídá. Namísto toho hledí ven, k horám pokrytým džunglí, která se táhne k obzoru; a zůstává bez hnutí. Minuty plynou, ale jeho oči jsou stále upřeny, vzdálené přítomnosti. Nejsem schopen rozeznat, zdali je jeho pozornost zaměřena na nějakou neviditelnou psychickou bytost v dálce nebo je obrácena do nitra. Zprvu se domnívám, že mne neslyšel, ale v napjatém tichu, které následuje a které nemohu a ani nechci přerušit, mě začíná naplňovat posvátnou úctou jakási síla, větší než moje racionalistická mysl a nakonec mě zcela překonává.

A v tomto okamžiku úžasu začínám chápat, že všechny mé otázky jsou tahy v nekonečné hře, že je to hra myšlenek, které ve svém rozsahu nemají hranice; že kdesi ve mně existuje studna jistoty, která mi může poskytnout veškeré vody pravdy, které žádám; a že bude lépe přestat se ptát a pokusit se realizovat ohromné možnosti své vlastní duchovní přirozenosti. A tak dál mlčím a čekám.

Téměř půl hodiny setrvávají oči Maharišiho v přímém, pevném a nehnutém pohledu přímo před sebe. Zdá se, jako by na mě zapomněl, ale jsem si dokonale vědom, že jemné pochopení, které mne náhle zahalilo, není nic jiného, než šířící se vlnění telepatického vyzařování tohoto tajemného muže, kterého nic nemůže, vyrušit z klidu.

Při jiné návštěvě mě nachází v pesimistické naladě. Vypráví mi o nádherném cíli, který očekává toho, kdo půjde cestou, kterou on ukazuje. "Ale Mahariši, tato stezka je plná obtíží a já jsem si vědom všech svých slabostí," přiznávám se.

O svobodné vůli - Paul Brunton

15. ledna 2013 v 22:50


Člověk obvykle věří, že má svobodnou volbu mezi dvěma nebo třemi alternativami, ale ve skutečnosti poslouchá nejsilnější tendenci, která tvoříjeho povahu. Dělá to, co mu jeho sklon diktuje, a tak je jeho svoboda jen zdánlivá. Účinky naší minulosti, vzory naší individuální přirozenosti a vliv našeho okolí ve svém spojení ovládají z velké části naše bezprostřední činy. Přitom je náš rozhodující směr zcela řízen božími zákony v rámci vesmíru. V takové situaci musí být osobní svoboda skutečně menší, než si myslíme, že je. Tím jsme inspirováni k tomu, abychom si uvědomili, že existuje boží plán pro všechny, a že skutečná svoboda spočívá v dobrovolném přijetí onoho nekonečně moudrého a nejvýš laskavého plánu.

Většina lidí žije v přesvědčení, že jsou natolik svobodní, aby dělali to, co si přejí. Pravdou však je, že jsou zotročeni svým egem a zmítají se ve výkyvech jeho emocí. Náš život se svými hlavními událostmi, které skutečně prožíváme, je jako dům. Jsme volní a můžeme se volně pohybovat uvnitř jeho zdí, ale nikoli mimo ně. Budoucí události zůstávají až do určité doby v proměnlivém stavu. V tomto období máme svobodnou vůli je pozměnit, ačkoli se nikdy nejedná o absolutní svobodu. Vůle se rozhodně musí projevit silněji než osud, protože to v minulosti byla naše vlastní vůle, která vytvořila náš současný osud. Někteří lidé vědomi si své slabosti a chybování považují svobodnou vůli za nebezpečí.

Proti svobodné vůli a svobodné volbě člověka se může postavit nejen karma, ale můžeme být postaveni do opozice s lidskými institucemi a organizacemi, přírodními pohromami a katastrofami, genetickou dědičností a rasovými dispozicemi. I ten, kdo věří, že má svobodnou vůli, zjišťuje, že je přinucen přijímat určité události stejně jako ti, kteří nevěří, že ji mají. Většina z těch, kteří tvrdí, že mají svobodu volby a vůle, mají ve skutečnosti pravý opak - otroctví ke svým přáním. Jejich přání reagují automaticky na podmínky, které je obklopují a jsou klamáni přesvědčením, že si z těch podmínek svobodně vybírají. Nálady a city se jim mění s každou změnou vnějších okolností, vyprovokovány povahou každé změny. Z toho je zřejmé, že nejde o skutečnou svobodu, ale spíše o závislost.

Meditace

9. ledna 2013 v 21:17

Meditace rozvíjí vnímavost a probouzí intuici, což je nezbytné na naší cestě za poznáním. Jsme tak navyklí produkovat a sledovat své myšlenky, že si ani nejsme vědomi mysli, z které vystupují a do které se navrací. Jejich utišení v pokročilé meditaci, vede k uvědomění si mysli jako zdroje. Dokud neovládneme své myšlenky, nemůžeme poznat pravdu. A pokud je nepřinutíme k poslušnosti nemůžeme dosáhnout hlubších stavů vědomí. Musíme se osvobodit od světských starostí a osobních přání a pak poskytnout svou prázdnou mysl přílivu božství. Nemůžeme se ještě víc přiblížit svému vyššímu Jáství, neboť ono je naší součástí, ale můžeme pomocí meditace odstranit překážky, které nám brání v jeho uvědomění.

Meditace nám přináší vznešenější zkušenosti než jsou ty, co nám přináší všední život. Pokud má naše mysl pochopit pravdu a poznat nejvyšší skutečnost, musí se dostatečně zklidnit a to bude zpočátku dosahováno pouze dočasně během každodenní meditace. Nakonec se stane hluboký klid trvalým a nepřerušeným stavem nepostradatelným pro konečné odhalení. Pravidelné cvičení meditace se stane zvykem, který nám umožní kdykoli a snadno vstupovat do meditativního zasnění. Cílem není nic jiného než odevzdat ego Nadjá za pomoci zbožné touhy, milující oddanosti a mentálního klidu.

Správně vykonaná meditace umožňuje navázat kontakt s vyšší myslí. Vnitřní klid, který je dosažen nám dává radost, krásu a uspokojení, které nejsou z tohoto světa. Hledající, který bude praktikovat a rozvíjet meditaci do její nejvyšší úrovně, nakonec pocítí přítomnost samotného Nadjá. Úspěšná meditace se také projeví v našem charakteru, neboť pronikneme hluboko do své bytosti pod vášně i emoce, získáme nad nimi kontrolu a obdržíme pocit štěstí a radosti. Meditace je naplněna pokud pronikneme až do hloubky živoucího ticha. Zde budeme osvobozeni z fyzického zajetí stažením mysli do nitra a vyzdviženi do božského stavu spojení s Nadjá.

P.BRUNTON


O intuici

4. ledna 2013 v 16:28

Duchovní odhalení nemůže být dosaženo intelektuálně, citově ani fyzicky. Lze ho dosáhnout jedině intuitivně. Ve středu srdce existuje něco, čemu můžeme v tichu předávat problémy našeho života a trpělivě čekat na intuitivní sdělení. U materiálně zaměřeného člověka není intuitivní část lidské psýchy činná, na rozdíl od mysticky zaměřeného člověka, kde činná je. Nejsme schopni chápat Nekonečno, posuzovat je nebo vnímat, ale máme schopnost vyciťovat jeho přítomnost intuitivně. Schopnost intuice nás spojuje s vyšším řádem bytí. Jsou to poselství získaná z nekonečna pro naše požehnání a vedení, musíme rozpoznat jejich hodnotu a ocenit jejich zdroj.

Intuice je v podstatě přenos informací z hlubší úrovně mysli a patří mezi nejvyšší schopnosti člověka. Je ze všech lidských schopností nejméně pěstována a nejméně činná. Intuici nelze přivolat, ona se sama objeví, až nastane její čas a přichází-li sama od sebe, může se nejvíce přiblížit pravdě. Její poselství se mohou ve vědomé mysli náhle vynořit nebo postupně vyjasňovat. Je to hlas, který nás stále přivolává k vyšší úrovni. Pokud budeme při rozvíjení intuice dostatečně trpěliví a dostatečně ochotni se jí řídit, může nás dovést k odhalení, že Nadjá vždy existuje. Pravá intuice nemá povahu myšlení a citu, ona je vnitřním světlem mysli. Takovéto intuitivní pocity nám sdělují, že v základě našeho běžného vědomí existuje hlubší druh bytí.

Pro každého, kdo kráčí duchovní cestou, se stane nutností překročit intelekt a čerpat z intuice. Protože pouze samotný intelekt pro hledání vyšších pravd nestačí, je nutné k němu přidat intuici. Intuitivní sdělení nám říká, co dělat a rozum napoví, jak to dělat. Intuice není opozicí vůči intelektu, ona je nad ním. Když intuice vede a osvětluje intelekt, objevuje se pravá inteligence. Intelekt se nemůže dotknout Skutečnosti, ale intuice a inspirace může. Můžeme jej přesvědčit o existenci duše, ale jediným skutečně přiměřeným důkazem je její intuitivní osobní zkušenost. Zatímco intelekt hladoví po pravdě, intuice ji již zná a vyciťuje ji. Intelekt dospěje k názoru díky vnější zkušenosti, intuice zná pravdu z vlastního jáství, z nitra. Intelekt váhavě argumentuje, ale intuice vždy ví. S intuicí přichází to, co nemůže intelekt zachytit.

O mystických záblescích - Paul Brunton

26. června 2012 v 11:47

Mnozí z těch, kteří jsou na počátku hledání se mohou ptát, zdali existuje nějaký důkaz existence Nadjá, který by mohli získat na své cestě ještě před konečnou realizací. Takovýto důkaz je skutečně možné obdržet. Jedná se o dočasné probuzení do existence a skutečnosti duchovního řádu bytí, které přichází ve formě mystického záblesku. Přináší s sebou velkou radost, krásu a pochopení.

Je to krátká zkušenost odhalení sebe sama, přechodný stav mentálního osvícení a citového povznesení. Lze jej přirovnat k okamžiku bdění v dlouhém údobí spánku. Jeho prostřednictvím se probouzíme ze spánku nevědomosti do trvalé přítomnosti Nadjá. Jakmile se dostaví, zdá se náš běžný stav v porovnání s ním jako ubohý suchopár, všechny ostatní okamžiky všedního života jen potvrzují jeho jedinečnost.

Mystický záblesk je zkušenost odhalení sebe sama. Jedná se o krátké a dočasné rozšíření vědomí, a zároveň jeho koncentraci. Je těžké vyjádřit pocity, které tato překrásná zkušenost přináší. Tyto okamžiky nás pozvedají z animálního jáství a odpoutávají z nižšího lidského jáství. S jejich příchodem přichází i odhalení toho, čím skutečně jsme.

Mají vysokou mravní hodnotu, protože nám pomáhají osvobodit se. Zahrnují nás dobrou vůlí, pokorou, a pozvedají naše ideály, i když jen dočasně. Přinášejí klidnou vnitřní pohodu a jistotu univerzální pravdy. Dostavují se nečekaně, jakoby bezděčně, a jsou nejcennější lidskou zkušeností. Záměrem těchto radostných vzplanutí je povzbuzení k touze po opětném vstupu do ducha.

Záblesk je něčím co se nás zmocní, a ne něco čeho bychom se zmocnili my. Může být výsledkem určité vnímavosti k intuitivním pocitům a idejím. Tento druh duchovního probuzení je vyvolán Milostí stejně jako Osvícení, které se od něj liší tím, že je trvalé. Když nás navštíví, je naše vědomí převráceno naruby a to co jsme považovali za nejpodstatnější se jeví jako méně podstatné. Dobro má najednou nový význam když přichází toto duchovní zrození. Člověk totiž nemůže ve svém životě naleznout nic lepšího než božské Nadjá. Tento transcendentní okamžik se stane rozhodující pro jeho existenci v tělě, a jeho důsledkem bude trvalé zakotvení v jeho vznešené přítomnosti.

Tajemné NadJá

19. února 2012 v 3:15

Když se modernímu člověku řekne, že Bůh není pouhým slovem, o němž by se mělo debatovat, nýbrž stavem vědomí, který můžeme uskutečnit nyní a zde v tomto tělesném příbytku, tu pozvedne obočí; když nám některý duchovní zřec sdělí, že mezi námi žijí lidé, kteří znají Boha, významně si zaťukáme na čelo. A když nás dále ještě ujišťují, že nosíme božství ve svých prsou a že božství je naším pravým jástvím, povýšeně se smějeme. Toto však není ani teorie ani přecitlivělost; je to zjevný a opravdový fakt pro všechny lidi, kteří ušli kousek cesty v duchovní vnímavosti.

O osvícení - Paul Brunton

17. února 2012 v 12:42

V tomto světě můžeme potkat jen dva druhy lidí. Nevědomé, kteří znají jen své vlastní ego se svými vlastními touhami, a vědomé, kteří ví, že jsou v přítomnosti Nadjá a radují se z jeho vznešeného míru. Duchovní evoluce člověka je naplněna jakmile je dosaženo trvale duchovní úrovně, kterou nazýváme osvícení. Tohoto stavu může dosáhnout kterákoli lidská bytost udělením milosti a zároveň i vlastním dosažením. Je to stav, kterého dosáhlo v jeho úplnosti v každém století jen velmi málo lidí, ale který ve formě záblesku zažilo velmi mnoho lidí.

O senzitivitě mysli

15. února 2012 v 22:47

Starobylé národy měly blíže k přírodě, byly daleko vnímavější a mnohem více si uvědomovaly psychické úrovně. Od té doby se u člověka vyvinul logický intelekt, který do určité míry nahradil instinkty, jasnovidnost a další schopnosti. Přesto však v lidské duši spočívají latentně netušené síly, které se mohou projevit jako psychické zkušenosti a mystické jevy. Mnoho hledajících se snaží tyto síly probudit, aniž by si uvědomovali, že se jimi nemají zabývat, protože jsou pouze vedlejšími produkty na cestě hledání. Pročištěný charakter a ukázněné myšlení jsou cennější než psychické jevy, které jsou buď přípravami nebo vedlejšími produkty ryzích duchovních procesů. Určité stupně meditace často doprovázejí psychické úkazy. Mysl se postupně pročisťuje, prohlubuje se vědomí, a to se projevuje zvýšenou senzitivitou. Shromažďovat vnitřní mystické nebo psychické zkušenosti může být fascinující, ale pouze pro naše ego.

O Krátké stezce - Paul Brunton

13. února 2012 v 0:51

Ať už člověk kráčí kteroukoli duchovní cestou, musí na jejím konci přejít na Krátkou stezku, na které je zničena iluze ega a odloženo ztotožňování s egem. Můžeme si vybrat, zdali se rozhodneme čekat, zatímco budeme pomalu postupovat od zotročení k osvobození, nebo můžeme ve svém myšlení, postojích a reakcích na události a svět přenést svou pozornost z ega na Nadjá. Všechny cesty k cíli jsou závislé na dualistickém principu, který je snižuje na nižší úroveň. Pouze krátká stezka je neduální, protože začíná i končí samotným cílem - přenesením pozornosti na Nadjá.

Pokud Dlouhá stezka začíná a končí egem, pak Krátká stezka začíná obratem pozornosti k Nadjá a odkrývá perspektivu jeho nekonečnosti. Díky tomuto postoji lze na Krátké stezce dosáhnout pozitivnějšího a méně omezujícího postoje, náš život se stane radostnějším a my sami lidštějšími. Myšlenka, že se musíme vyvíjet po dlouhou dobu procházením mnohých inkarnací, je správná jedině tehdy, pokud jsme jí neustále hypnotizováni. Je ale nesprávná, když trváme na skutečnosti, že jsme nyní stejně božští, jakými kdy budeme - musíme se však probudit z iluze a tuto pravdu vidět.

Filosofie Pravdy - Paul Brunton

10. února 2012 v 22:29

Filosofie pravdy

Dr. Paul Brunton mnoho let cestoval po světě, hledal duchovní učitele a nauky, své pochopení a zkušenosti, které nashromáždil, uvedl v sérii knih publikovaných v letech 1935 až 1952.

Během svých posledních dvaceti let přestal cestovat a napsal inspirovanou duchovní filosofii podle své vlastní vnitřní realizace. Těchto více než 34 000 inspirací napsaných jako jednotlivé zápisky na kousky papíru bylo vydáno posmrtně v 16 svazcích jako Zápisky Paula Bruntona, členy Wisdom´s Goldenrod, Centra pro filosofická studia, v letech 1984-1988.

Tyto pozdnější spisy významně rozšiřují, vyjasňují a prohlubují cesty, které PB zahájil ve svých předchozích knihách. Zatímco dřívější knihy rozvíjejí průběh prohlubujícího se porozumění, v Zápiscích Paula Bruntona najdeme atmosféru pravdy přitomnou od začátku a ve všem.

Ultrakrátká duchovní cesta - Pravda, Bůh, Poznání.. to vše je již v nás

15. ledna 2012 v 20:09
Z hlediska času nutného k realizaci existují, jak známo, dvě cesty duchovního osvícení. Říká se jim obvykle cesta dlouhá a krátká. Zde uvádím myšlenky Dr. Bruntona, který sám kdysi pravděpodobně prodělal jen cestu dlouhou, řadu let ji učil a teprve mnohem později začal vyučovat metodu, kterou můžeme nazvat jako cesta krátká, či dokonce ultrakrátká.
Šrí Ramana Maharši i Jiddu Krishnamurti učili již od začátku cestě krátké, Kristus i Buddha učili oběma. Pravda, Bůh, Poznání, Osvícení.. kde najít odpovědi na tyto otázky? Právě tomu učil Dr. Brunton.
Více o porovnání obou cest: Dlouhá a krátká cesta ke štěstí

Vzkaz Dr. Bruntona

Ultrakrátká duchovní cestaV září roku 1973 poslal Paul Brunton svým českým žákům a příznivcům zajímavý vzkaz: "V hlubinách svých srdcí a myslí jste svobodni. Musíte hrát hru, jako byste pravdu již uskutečnili, předstírat to, vmýšlet se do toho. Když to budete dělat, jednoho dne to zažijete jako vlastní zkušenost."
To bylo jádro vzkazu. Vzkaz toho obsahoval víc a byl tehdy příčinou mnoha sporů. Někteří mu slepě věřili, jiní o něm pochybovali, by vyskytli se i takoví, kteří popírali jeho pravost vůbec, namítajíce, že je v rozporu s tím, co mistr učí. Jen velmi málo Bruntonových žáků si už tehdy uvědomovalo, že jde o nástin ultrakrátké cesty.